Jak vzpomíná na Matfyz fyzička a někdejší synodní kurátorka Českobratrské církve evangelické?
Máte tři syny a sedm vnuků. Jak se vám žije mezi samými muži?
Já jsem na to zvyklá. Jak doma, tak v práci. Mezi odbornými pracovníky převládali muži. Po většinu své vědecké kariéry jsem spolupracovala s nimi a nevadilo mi to.
Přitom zmiňujete, jak důležitá a mimořádná osoba byla ve vašem životě babička. Jak vás inspirovala?
Měla neuvěřitelně složitý a tvrdý život. Narodila se jako dítě emigrantů ve vesnici v americké Nebrasce, kde žila až do dospělého věku. Seznámila se tam s farářem, svým budoucím mužem, který byl do Ameriky poslán z Čech. Na počátku 20. století se spolu vrátili a žili v Libenicích u Kolína. Babička zažila dvě světové války, nemohla být s rodinou, zemřeli jí dvě děti. Jako mladá holka jsem to nevnímala, až dnes si uvědomuji, jak silná žena to byla.
Ani vaše životní cesta nebyla jednoduchá. O událostech, které se vám staly, však hovoříte s pokorou…
Na jednu stranu jsem měla život jednoduchý, byla jsem milovaná, neměli jsme nouzi. Tlak od režimu byl ale tehdy silný. Člověk musel být pořád svým způsobem ve střehu. Musel si dávat pozor na to, jak jedná a co říká. To dnes už neplatí. Na druhou stranu teď máme řadu jiných problémů.
Ta velice příznivá situace asi taky není zcela ideální. Určitá zábrana je potřeba. V tomto je dobrá církevní výchova. Člověk je vedený k jisté kontrole a ví, že je za své chování odpovědný.
Jak se vám podařilo skloubit rodinný a profesní život?
Bylo to především díky mamince. Byla jsem její jediné dítě. Maminka byla schopná žena, nikdy nepracovala, ale dokázala organizovat věci a velice mi pomáhala.
Jakou roli hrál ve vašem životě Matfyz?
Nikdy mě nenapadlo, že bych mohla studovat fyziku. Ne, že by mě nebavila nebo mi nešla, ale měla jsem představu, že by se jí měli věnovat lidé, kteří jsou nějak nadaní.
Jak na ta léta vzpomínáte?
Měli jsme dobrou partu. Dostala jsem se na obor fyzika pevných látek, který měl nejvíc posluchačů. Dost jsme se spřátelili a trávili společně čas také mimo školu. V sobotu jsme chodili na výlety.
Po škole jste nastoupila do Fyzikálního ústavu ČSAV…
V diplomové práci jsem pracovala na katodoluminiscenci kuproxu, což byl sirník měďnatý. Podobnou tematikou se zabývalo i oddělení luminiscence nového Fyzikálního ústavu, se kterým jsem postupně navázala spolupráci. Po škole jsem tam začala pracovat pod vedením dr. Josefa Pastrňáka. Zkoumali jsme optické vlastnosti nitridu hliníku, polovodičového materiálu, který byl tehdy velice atraktivní. Abychom ho mohli zkoumat, bylo nejprve nutné vypěstovat monokrystaly této látky v dostatečně čisté formě. To se nám skutečně povedlo. Dnes po 50 letech začaly být ve světě tyto staré práce citovány. Nitrid hlinitý nějak přišel opět do módy.
Jsou matfyzáci věřící?
To je různé, já jsem na škole poznala svého manžela, který je taky věřící. Jsme spolu už 53 let.
To je dlouhá doba, v dnešním světě se většina manželství rozpadá. Prozradíte nám váš recept na šťastné manželství?
Žádný takový návod neexistuje. Člověk musí vydržet. Každý vztah někdy projde krizí. Nevěřím tomu, že nějaké manželství nebo vztah mezi lidmi probíhá jenom v kladných vlnách. Ty záporné jsou tam taky, ale je důležité vědět, že to netrvá věčně, člověk to musí přežít a ta druhá vlna je pak lepší. Dnes se lidé snaží řešit věci okamžitě, ale lékem na řadu problémů je čas. Žádný vztah není ideální.
Jaké jste měla životní ambice? Splnily se vám vaše sny?
Ambice mi moc nevyšly, toužila jsem učit, což jsem nemohla. Po roce 1990 už jsem s tím nechtěla začínat. Odešla jsem do výslužby, abych se mohla věnovat práci v církvi. Vcelku se mi podařilo být trochu užitečná i v této službě.
Jak ráda trávíte volný čas? Co vám dělá radost?
Už dnes po ničem netoužím. Soustředím se na rodinu, na příběhy svých vnuků. Dva už jsou dospělí, dalších pět jsou školáci a studenti. Přeji jim, aby byli úspěšní a spokojení s tím, co mají.
O čem jste hluboce přesvědčena?
O tom, že Bůh neklade hranice našemu poznání. Něco jiného ale je, jak poznatky použijeme. Tam hranice jsou. Člověk nesmí poznání zneužívat na úkor druhých - lidí a dalších stvoření na naší krásné zemi.
RNDr. Lydie Roskovcová (* 1936)
Dcera významného teologa Josefa Bohumila Součka a vnučka prvního synodního seniora Českobratrské církve evangelické Josefa Součka. Dětství prožila v pražských Střešovicích, kde s rodinou žije dodnes. Studovala gymnázium, v maturitním ročníku musela z politických důvodů přestoupit na jinou školu. Režim jí nedovolil studovat matematiku a fyziku na pedagogické fakultě, nastoupila proto na Matfyz.
Přes 30 let pracovala ve Fyzikálním ústavu Československé akademie věd. V oddělení luminiscence se věnovala výzkumu optických vlastností polovodičů. Od roku 1994 do roku 2002 vedla časopis Českobratrské církve evangelické Český bratr. V letech 1997 – 2003 byla synodní kurátorkou ČCE. Ve svém domovském sboru ČCE ve Střešovicích byla presbyterkou a od roku 1990 jednadvacet let kurátorkou. Je vdaná, má tři syny a sedm vnuků.
