Výjimeční a inspirativní učitelé fyziky a informatiky převezmou na konci září Ceny Albertus. Do pátého ročníku byly nominovány téměř dvě desítky pedagogů působících na gymnáziích, základních a středních školách po celé ČR. Šest z nich porota vybrala mezi finalisty.
Další osobností ze šestičlenné skupiny finalistů, které vám na matfyz.cz představujeme, je RNDr. Jan Koupil, Ph.D., učitel fyziky a informatiky na střední odborné škole DELTA v Pardubicích.
Přestože běžně nedělím učitele na dobré a špatné, v tomto případě mohu říct, že Jan Koupil jednoznačně patří k absolutní špičce mezi učiteli, které jsem za dobu svého studia potkal. Jeho hlavními kvalitami jsou nadšení pro obor, precizní příprava materiálů a ochota a zájem pomoci daleko nad rámec běžného standardu. – Matěj Neumann (bývalý student)
Na jaký fyzikální moment nikdy nezapomenete?
Je jich hodně. Já vlastně když se dívám na svět, tak dost často rovnou sbírám nápady a říkám si: „Ale to je mi pěkné, tady se děje/používá tohle, to musím zmínit, až budu učit…“ Když už mám vybrat jednu věc, tak asi nejvíc „wow“ z toho, co jsem provozoval sám, bylo, když jsme s kolegou (a mým bývalým učitelem, dr. Víchou) vzali lihovou raketku, natočili její start rychloběžnou kamerou a ukázalo se, že to, co vypadá jako výbuch, je krásně rovnoměrné hoření se zřetelnou postupující linií plamene.
Doplňte větu: Má první hodina v roli učitele…
…začala tím, že si studenti mysleli, že jsem spolužák z vyššího ročníku a nechtěli mě ani pustit ke dveřím, abych odemkl posluchárnu. Hodně mladistvý vzhled mám v genech po tátovi, takže tahle věc se mi pak přihodila ještě mockrát, stejně jako jemu. Proto mi také občas někdo prorokoval, že nebudu mít u žáků respekt, což se nikdy nenaplnilo. Když studenti poznají, že člověk ví, o čem mluví, že nepředkládá jen nějaké výmysly, ale něco reálného a praktického, a že je respektuje a má rád, jsou zlatí.
Kdybyste mohl ve školství změnit jednu věci, co by to bylo?
Ve školství je opravdu hodně věcí propojených a propletených, a tak by asi bylo těžké změnit jen jednu, ale možná mě napadá něco těsně vedle, ale ne úplně mimo – kéž by novináři, kteří o vzdělávání píšou, měli kromě humanitního žurnalistického vzdělání i to exaktní (a totéž by se dalo říct o těch, kteří o školství rozhodují – od náměstků na městském úřadě až po ministry). Ono totiž, jak se o čemkoliv mluví, tak se o tom i přemýšlí, a proto je v hlavách veřejnosti obraz vzdělávání, obzvlášť v exaktních vědách, hodně zkreslený.
Kým jiným byste byl, pokud byste se nestal učitelem?
Hned mi v hlavě vyskakuje písnička „Dobrej den“ od Pacifiků. Odpověď na otázku „Kdybys žil podruhý, čím bys byl?“, která tam zazní, je: „Byl bych dál tím, co jsem, a co víc taky jen…“ a přesně tak to se mnou je. Kdyby to ale už muselo být, tak první na řadě by asi byla exprimentální fyzika, ale těšil by mě také snad každý inženýrský obor. Určitě by mě lákalo provozovat popularizaci vědy, ale zároveň znám svoje limity a vím, že na tomhle poli máme naprosto úžasné lidi, kterým bych se jen těžko vyrovnal, a tak je radši jen čtu. Anebo bych třeba pokračoval v tom, co jsem dělal jako koníček od první třídy až po střední a hrál bych divadlo. Když si to ale sečtu, tak to je vlastně dohromady přesně to, co dělám už teď.
