Fakulta slaví kulaté výročí, letos v září jí bude už 70 let. Pokračujeme v nové anketě, ve které Matfyzu přeje k narozeninám sedm desítek osobností z řad vědců, učitelů, studentů a absolventů.
Co byste popřál fakultě k 70. výročí jejího založení?
Fakultě bych popřál, aby školství, a tím i fakulta, nebyly nadále zatěžovány přebujelou byrokracií, aby pedagogové a vědečtí pracovníci nemuseli trávit příliš mnoho času často neúspěšným „hledáním“ prostředků pro svou práci, a naopak mohli více času věnovat kreativní činnosti vedoucí k jejich dalšímu rozvoji.
Jak byste charakterizoval současnou MFF UK několika slovy?
Skvělá věda, mezinárodní respekt, relativně hodně excelentních studentů (bohužel málo v absolutních číslech).
Poradíte jí klíč k úspěchu do budoucna?
Neusnout na vavřínech a více se otevřít aplikacím, které jsou postaveny na výsledcích základního výzkumu tak, abychom najednou nezjistili, že v pomyslném „závodě“ s technickými univerzitami opouštíme čelo pelotonu. Díky tomu se stát čitelnějšími pro příští uchazeče o studium, kteří mají zájem o tvořivé a praktické vzdělání, které je cestou k jejich uplatnění v životě. Fakulta, a především fyzika, musí reagovat na měnící se podmínky ve společnosti, kde začínají rezonovat témata, jako jsou cirkulární ekonomika, klima a průmysl 4.0, která jsou mladé populaci blízká. Matfyz by se neměl tvářit, že tato témata nejsou pro nás dostatečně důstojná, zatímco MY děláme tu opravdovou vědu. Toto by si měli uvědomit jak vedoucí pracovníci, tak především učitelé, kteří své přednášky často málo, nebo vůbec, aktualizují. Po období transferu zahraničních technologií do Česka v rámci privatizace začínají vznikat společnosti produkující špičkové výrobky, které potřebují excelentní výzkumníky schopné tvůrčí potenciál zúročit v inovacích a vlastních technologiích. MFF je schopna poskytnout pro výchovu těchto lidí velmi dobrý základ, ale musí se o to snažit. A bez studentů se nemůže rozvíjet.
Vzpomínáte si na nějakou velkou osobní či pracovní výzvu spojenou s Matfyzem?
Já vidím tři velké osobní výzvy spojené s Matfyzem. V první polovině mé vědecké kariéry to bylo vybudovat v Česku základy pro zcela nový obor, kterým byla fyzika povrchů. Druhou výzvou, datující se od roku 2004, bylo budovat a rozvíjet výzkumnou infrastrukturu, nejdříve spojenou s optickou dráhou na synchrotronu v Terstu a dále rozšířenou o laboratoř fyziky povrchů. Třetí výzva, spadající do posledních deseti let, je rozvoj vodíkových technologií s cílem postavit Matfyz do čela výzkumu v této oblasti v ČR.
Kde vidíte své místo v pomyslné dosavadní autobiografii Matfyzu?
Matfyz byl pro mě vždy druhou rodinou, někdy i první, což závisí na úhlu pohledu. Institucí, bez níž jsem si svůj profesní život neuměl představit, a ke které jsem se vždy, i přes nabídky ze zahraničí, vrátil, protože jsem byl přesvědčen o obrovském potenciálu, který v sobě skrývá. Přestože mě tato euforie v poslední době z různých důvodů poněkud opouští, jsem moc rád, že jsem svůj profesní život spojil právě s MFF.
