Sedm desítek osobností z řad vědců, učitelů, studentů a absolventů přeje Matfyzu k 70. výročí založení.
Co byste popřál fakultě k 70. výročí jejího založení?
Přeji fakultě, aby si udržela svou úroveň, která se tu za 70 let vybudovala. Myslím, že tradice jen tak nedovolí tuto úroveň snížit. K tomu je vhodné se občas za uplynulými roky ohlédnout.
Jak byste charakterizoval současnou MFF UK sedmi slovy?
Prestižní fakulta, vysoká úroveň pedagogická i vědecká.
Poradíte jí klíč k úspěchu do budoucna?
Budoucnost závisí na úrovni lidí, kteří na fakultě budou pracovat. Ti by se měli co nejvíce věnovat špičkovým studentům a vychovávat vůdčí osobnosti v našich oborech. Měli by odolávat vnějším i vnitřním administrativním (hlavně hodnotícím) tlakům, které se snaží narušit svobodné tvůrčí myšlení.
Vzpomínáte si na nějakou velkou osobní či pracovní výzvu spojenou s Matfyzem?
Takové výzvy byly dvě. První spočívala ve dvacetileté práci v roli výkonného redaktora časopisu Commentationes Mathematicae Universitatis Carolinae, kde se mi podařilo zvýšit úroveň a následně zařídit výměnu časopisu za mnoho dobrých zahraničních magazínů, na které knihovna neměla finance. V citacích z obecné topologie se časopis dostal na třetí místo na světě. Druhá výzva byla funkce sekčního proděkana v letech 1996–9, kdy jsem se snažil zlepšit systém práce matematické sekce.
Kde vidíte své místo v pomyslné dosavadní autobiografii Matfyzu?
Na fakultě jsem od roku 1957, do roku 1962 jako student, pak jako zaměstnanec. Mým hlavním místem i cílem bylo úspěšně vědecky pracovat, dobře učit a věnovat se studentům. Prošel jsem mnoha odbornými komisemi a radami na fakultě i mimo ni, snažil jsem se v nich být aktivní a prospěšný. Nikdy jsem netoužil pracovat jinde a snažím se pomáhat i v důchodovém věku.
