Sedm desítek osobností z řad vědců, učitelů, studentů a absolventů přeje Matfyzu k 70. výročí založení.
Co byste popřál fakultě k 70. výročí jejího založení?
Aby se stejnou chutí a vitalitou oslavila i další desetiletá výročí, aby měla stále na co dobrého vzpomínat a z čeho dobrého se těšit, aby si udržela aspoň tak dobrou pověst, jakou měla a má, a aby mohl být každý matfyzák vždycky hrdý na to, kde studoval anebo kde pracuje.
Jak byste charakterizoval současnou MFF UK sedmi slovy?
Dobří lidé, chytří studenti a studentky, skvělí kolegové a kolegyně, příjemná atmosféra. V sedmi slovech to nedám. Je jich dvanáct.
Poradíte jí klíč k úspěchu do budoucna?
Na to žádný klíč není, a vlastně ani není jasné, co to je „úspěch“. Takže poradit neumím. Ale myslím si, že nejdůležitější na Matfyzu jsou lidé, ať už tu hrají jakoukoli úlohu. Od vyplašených prváků počínaje přes starší protřelé studenty a doktorandy až po učitele, emeritní profesorky, postdoky a stážisty, tělocvikáře, sekretářky, knihovníky, referentky, ajťáky a ajťačky, ba i některé zachmuřené tváře za sklem na vrátnici. Ti všichni tvoří Matfyz a tak tomu i bude. A ten klíč je v nás matfyzácích: aby každý z nás přispěl tím, co se od něj očekává, a abychom spolu měli pěkné vztahy. To ostatní už bude samo následovat a třeba z toho bude i „úspěch“.
Vzpomínáte si na nějakou velkou osobní či pracovní výzvu spojenou s Matfyzem?
Kouknu-li se na celou svou osobní historii na Matfyzu, tak jednoznačně největší výzvou bylo přežít první dva roky studia. Pak už to byla brnkačka. A to nemyslím jako žert, je to pravda.
Kde vidíte své místo v pomyslné dosavadní autobiografii Matfyzu?
Nechci soustřeďovat odpověď na sebe, ale trochu tu otázku převrátím. Vlastně jsem na Matfyz přišel před více než 35 lety, takže jsem zažil (s přestávkami) půlku té sedmdesátileté historie. Mám pocit, že fakulta za tu dobu něco málo ztratila, a mnohem víc získala. Strašně moc věcí, které kdysi nefungovaly a nikomu to nevadilo, se změnilo k lepšímu. I vztahy mezi lidmi, pokud dokážu soudit, jsou o něco lepší. Myslím si, že nám hrozně prospívá otevírání světu, i když k němu došlo dost pozdě. A jestli pro nás Benešov vaří „Pěkný číslo“, tak Matfyz sám je „Pěkný místo“, na němž je milé strávit kus života a třeba i dost velký. Uzavřu to tedy provoláním fakultě k narozeninám: Díky, fakulto, za to, že jsi „Pěkný místo“, a zůstaň taková.
