Sedm desítek osobností z řad vědců, učitelů, studentů a absolventů přeje Matfyzu k 70. výročí založení.
Co byste popřál fakultě k 70. výročí jejího založení?
Aby její duch vytrval a nebyl ubit rostoucí horou předpisů, nařízení, administrativních pokynů a grantových pravidel.
Jak byste charakterizoval současnou MFF UK sedmi slovy?
Polévka Ramen – ingredience roztodivné, ale výsledek skvělý.
Poradíte jí klíč k úspěchu do budoucna?
Vytvořit pro akademické pracovníky co nejlepší podmínky, aby mohli v klidu dělat to, co je jejich posláním – vyučovat a bádat.
Vzpomínáte si na nějakou velkou osobní či pracovní výzvu spojenou s Matfyzem?
Potkalo mě jich několik, hlavně v 80. letech. Tehdejší ředitel Fyzikálního ústavu, Václav Prosser, totiž vyznával zásadu, že zárukou dynamiky pracoviště je to, že lidé dostávají větší úkoly, než na jaké si myslí, že stačí. Za zaznamenání ale spíše stojí počin kolegy Jaromíra Pláška, bohužel před několika lety zesnulého, který se na konci 70. let po skončení aspirantury (tak se tenkrát říkalo doktorskému studiu) rozhodl věnovat studiu mikroorganismů pomocí fluorescenčních sond. Zpočátku však byl bez podpory nadřízených, takže měl k dispozici jen prázdný stůl. V této situaci prošel fakultní laboratoře a z vypůjčených, momentálně nepoužívaných komponent optických aparatur (některé slíbil v případě nutnosti vrátit za měsíc) sestavil plně funkční fluorescenční spektrometr, na kterém byl zahájen velmi úspěšný směr experimentálních studií biofyzikálního oddělení.
Kde vidíte své místo v pomyslné dosavadní autobiografii Matfyzu?
Nevím, jestli vůbec nějaké. Ale to by měli posoudit jiní.
