Sedm desítek osobností z řad vědců, učitelů, studentů a absolventů přeje Matfyzu k 70. výročí založení.
Co byste popřál fakultě k 70. výročí jejího založení?
Fakultě bych přál, aby se stala významným evropským centrem ve fyzikálních, informatických a matematických oborech. Jak ukázalo nedávné hodnocení vědy na UK, pro některé obory, zejména v teoretické informatice, se toto přání již stalo skutečností. Při velikosti fakulty je ale takových oborů stále relativně málo.
Jak byste charakterizoval současnou MFF UK několika slovy?
Nejen matematicko-fyzikální, ale i informatická!
Poradíte jí klíč k úspěchu do budoucna?
Fakulta by se měla více otevřít světu v tom smyslu, že na ní bude dlouhodobě působit mnohem více zahraničních odborníků, a to na všech stupních kariérní dráhy, tedy nejen postdoků a asistentů, ale i akademických pracovníků v ranku docentů a profesorů.
Také rigidní, často desítky let neměnné, dělení na pracoviště, nezávislé na jejich kvalitě, grantových zdrojích a dalších podstatných faktorech, je brzdou dynamičtějšího rozvoje fakulty.
Vzpomínáte si na nějakou velkou osobní či pracovní výzvu spojenou s Matfyzem?
Jako studenta mě na fakultě nejvíce zaujaly osobnosti docentů Hedrlína, Goralčíka a Vopěnky. Po dokončení studia v roce 1979 a roční vojenské službě jsem byl sice na fakultu přijat na devítiměsíční stáž, ale z politických důvodů jsem se k matematice mohl naplno vrátit až po roce 1989. Nová témata do mé vědecké práce přineslo až několik delších pobytů v zahraničí v druhé polovině 90. let.
Kde vidíte své místo v pomyslné dosavadní autobiografii Matfyzu?
Po odborné stránce jsem po příchodu na fakultu v říjnu 1990 navázal na zajímavou, ale velmi speciální práci docentů Procházky a Bicana z homologické algebry komutativních grup. Díky spolupráci s prof. Paulem C. Eklofem z kalifornské univerzity a s kolegy z barcelonské a padovské univerzity jsem začal používat v homologické algebře množinově-teoretické metody, jejichž průkopníkem byl kromě Paula především Saharon Šelach z hebrejské univerzity, a metody teorie reprezentací a teorie kategorií (vychylující moduly, aproximace aj.). Naším hlavním přínosem bylo rozšíření existující teorie na nekonečně dimenzionální reprezentace a naopak redukce některých obtížných obecných problémů na konečně nebo spočetně dimenzionální případ.
Fakulta vždy vynikala tím, že měla skoro v každém ročníku několik velmi nadaných studentů. Díky tomu nebyl problém získat pro tuto novou tématiku výborné studenty a doktorandy. Ve spolupráci s některými z nich, zejména Janem Šťovíčkem a Janem Šarochem, vznikla řada velmi zajímavých výsledků. Dnes jsou z nich etablovaní experti s vlastními tématy zvaní jako plenární řečníci na zahraniční konference. Uznáním práce naší skupiny bylo jak to, že jsme byli vyzváni, abychom v Praze uspořádali jednu z největších specializovaných konferencí v teoretické matematice, konferenci ICRA 2018, tak i mé nedávné jmenování Fellow of the AMS (2020).
Kromě vědecké a pedagogické práce jsem na fakultě působil v letech 1994–2002 jako vedoucí katedry a pak v letech 2012–2020 jako proděkan fakulty pro vědu a zahraniční styky. Spolu s děkanem jsem vnímal nedostatek zahraničních expertů působících dlouhodoběji na fakultě. Proto jsme se podíleli na vzniku pozice/ceny Fulbright Distinguished Chair na fakultě a na projektu Visiting Professors na UK podporovaného z prostředků OPVVV. Také jsme zavedli elektronický systém pro práci habilitačních a jmenovacích komisí umožňující renomovaným zahraničním odborníkům členství v komisích. Ukázalo se ale, že v jádru řady problémů rozvoje fakulty jsou nevyhovující přepisy. V nedávné době jsme se proto v rámci Steering Committe HR Award UK podíleli na revizi, resp. vzniku nového řádu výběrového řízení UK a kariérního řádu UK.
