Sedm desítek osobností z řad vědců, učitelů, studentů a absolventů přeje Matfyzu k 70. výročí založení.
Co byste popřála fakultě k 70. výročí jejího založení?
Aby na ní i nadále působily vědecky i pedagogicky zdatné a morálně silné osobnosti a aby se mezi jejími žáky našlo hodně stejně odborně i morálně vybavených studentů.
Jak byste charakterizovala současnou MFF UK sedmi slovy?
Prestižní, zajímaví studenti i kantoři, výborná mezinárodní pověst.
Poradíte jí klíč k úspěchu do budoucna?
Neslevit z nasazené vysoké laťky po stránce vědecké i osobnostní, nenechat se udolat zbytečnou byrokracií, dávat i nadále prostor chytrým studentům a inovativním pedagogům, udržet a posílit pozice v mezinárodním vědeckém kontextu.
Vzpomínáte si na nějakou velkou osobní či pracovní výzvu spojenou s Matfyzem?
Přesvědčit kolegy matematiky a fyziky, že lingvistika není jen pravopis a větný rozbor a že lingvisti jsou taky lidi, se kterými se dá pracovat a žít. Pro nás to ovšem taky znamenalo nutnost naučit se alespoň trochu exaktně myslet a pracovat.
Kde vidíte své místo v pomyslné dosavadní autobiografii Matfyzu?
Můj osobní vztah k fakultě byl předurčen v letech 1971–3, kdy jsme jako počítačoví lingvisti mohli zásluhou tehdejších představitelů, jako byl děkan prof. Fabian a prorektor UK doc. Koubek, přejít z filozofické fakulty, kde jsme byli odsouzeni k pomalému (či spíše rychlému) vyhazovu, na fakultu matematicko-fyzikální. A také tím, že řada kolegů na MFF UK, mnozí také tehdejším režimem ohrožení, nás tehdy postupně přijala mezi sebe, nehledě na přetrvávající nepřízeň vyšších míst.
