Sedm desítek osobností z řad vědců, učitelů, studentů a absolventů přeje Matfyzu k 70. výročí založení.
Co byste popřál fakultě k 70. výročí jejího založení?
Matfyzu bych přál, aby vždy držel prst na tepu doby, ať už ve vědě, ve výuce anebo v přístupu ke studentům. Přeji mu, aby nezaspal a nenechal se ukolébat názorem, že dobré je to tak, jak se to dělalo vždycky. Proto mu také přeji odvahu otevírat se novinkám. Toho všeho snad dosáhne, pokud bude mít dostatek brilantních a motivovaných vědců a studentů.
Jak byste charakterizoval současnou MFF UK sedmi slovy?
Skvělá škola, která se nebojí velkých výzev.
Poradíte jí klíč k úspěchu do budoucna?
V podstatě už jsem to shrnul v úvodním přání – základem je neuzavírat se do sebe. Odvaha být otevřený je to, co nás žene vpřed a nutí nás k inovacím. Plácání se po ramenou a porovnávání s ostatními nepřináší nic dobrého. Naopak bychom měli razit vlastní cestu a hledat způsoby, jak dělat věci co nejlépe. Všechno se určitě nepodaří napoprvé, proto doufám, že se z chyb dokážeme poučit a že neztratíme motivaci zkoušet to znova.
Vzpomínáte si na nějakou velkou osobní či pracovní výzvu spojenou s Matfyzem?
Hned v prváku jsem neudělal zkoušku z matematické analýzy. Když jsem ji později opakoval, uspěl jsem až na třetí pokus, jinými slovy, měl jsem poslední šanci se na Matfyzu udržet. Naštěstí se mi to povedlo, i když mě to stálo hodně sil. Jednotlivé věty a důkazy ze zkoušky už si nepamatuji, zato jsem si odnesl jednu zásadu – nenechat se odrovnat něčím, co za to nestojí.
Kde vidíte své místo v pomyslné dosavadní autobiografii Matfyzu?
Dříve bych odpověděl, že nikde nebo možná jen v seznamu absolventů. V poslední době mě však začala bavit popularizace fyziky a také studentský aktivismus. Měl bych velkou radost, pokud bych mohl přispět k tomu, aby se studenti na Matfyzu cítili dobře.
