Profesní dům bývalé jezuitské koleje na Malostranském náměstí byl vybudován pro potřeby jezuitských profesních bratrů, rozsáhlou řádovou knihovnu a pro podporu výuky sousedícího Malostranského gymnázia. Po zrušení řádu byl dlouhá léta využíván pro různé administrativní účely a také jako archiv městského soudu. Od počátku šedesátých let byly jeho prostory postupně dávány k dispozici Matematicko-fyzikální fakultě UK pro potřeby výuky počítačů a jejich programování, tehdy především numerických metod. V roce 1962 jsem se jako student Matfyzu v jeho prostorách začal vyskytovat i já.
Zde jsem poznal profesora Antonína Svobodu a jeho spolupracovníka Ing. Jiřího Klíra na přednáškách a seminářích předmětu Analýza a syntéza obvodů. Ty pak nasměrovaly můj další osud do Výzkumného ústavu matematických strojů (VÚMS).
V roce 1967 dostal VÚMS v přízemí Profesního domu k dispozici prosklenou dvoranu (přistavenou v roce 1927 do nádvoří jezuitské koleje pro ústřední státní pokladnu) pro potřebu sestavování a zprovoznění jednoho z prototypů počítače EPOS 2. Do této dvorany, nazývané též „nová rotunda“, jsme pak v roce 1968 s kolegy z VÚMS chodili zkoušet jednotlivé komponenty i celkovou provozuschopnost prvního systémového software, rodícího se v Československu pro zmíněný počítač - Základního operačního systému (ZOS).
EPOS 2 v prostorách tzv. nové rotundy (zdroj: web
historiepocitacu.cz)
Tou dobou využil koncern spotřební elektroniky Tesla politického a ekonomického uvolnění a zakoupil od francouzské firmy Bull GE licenci na výrobu číslicových počítačů 2,5. generace s bajtovou strukturou. V rámci propagace tohoto kroku vedení firmy Tesla zlehčovalo výkonnost počítače EPOS 2 a vůbec potřebu vlastního vývoje počítačů v Československu. Posléze se jim podařilo vyprovokovat vedení GŘ ZPA (Závody přístrojů a automatizace, pod něž VÚMS spadal) k soutěži a porovnání výkonností obou počítačů. Na to vedení ZPA bohužel nerozvážně přistoupilo a navíc v bezodkladně brzkém termínu - Tesla byla totiž v té chvíli ve výrazně výhodnější situaci:
- v rámci zakoupené licence měla Tesla k dispozici nejen hotový počítač (nazvaný Tesla 200) se všemi hardwarovými komponentami i softwarem, ale též odzkoušené zkušební aplikace, na nichž chtěla porovnání výkonnosti obou počítačů demonstrovat;
- VÚMS měl v té době k dispozici pouze prototyp počítače v rotundě budovy MFF UK s nekompletní, resp. prozatímní soustavou periferních zařízení (např. podstatné magnetopáskové paměti byly k dispozici pouze s čtyřikrát nižší zápisovou a čtecí frekvencí - 10 kHz - oproti jednotkám s frekvencí 40 kHz, které měly být dodávány z výroby uživatelům a které již Tesla měla ke svému počítači připojené;
- operační systém ZOS dosud nebyl zcela dokončen a vyzkoušen, stejně jako většina dalších softwarových komponent, především pak pro test podstatný třídicí či lépe řečeno řadicí program Sort/Merge.
Příprava závodu (který firma Tesla na svém prototypu pouze spustila a pak prezentovala) nám ve VÚMS zabrala více než dva týdny nepřetržité a úmorné práce; u počítače jsme trávili dny i noci, abychom byli kdykoliv připraveni převzít štafetu od kolegů lopotících se na jiné potřebné složce systému. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem jsme ale stejně neměli naději, a soutěž proto v prvním kole pro nás nedopadla příznivě.
To vše se navíc konalo v období počínající okupace, takže např. při návratu unesených československých představitelů z Moskvy jsme poslouchali jejich projevy z rádia vsedě či vleže na podlaze, vedle prototypu počítače, nebo dokonce přímo u jeho ovládacího pultu.
Po vyhodnocení jsme díky invenci a schopnostem našeho vůdčího pracovníka Jana Sokola přepracovali a zrychlili třídicí program - především výběrem nového, výkonnějšího algoritmu (tzv. turnajové metody), který umožňoval snížit počet srovnávacích operací a přitom oproti původní verzi prakticky zdvojnásobit délky sekvencí primárně v paměti setříděných záznamů (původní počet záznamů v každé sekvenci odpovídal počtu záznamů, které se vešly do bloku operační paměti, v níž se primární setřídění provádělo). Dokončeny a vylepšeny byly i další komponenty systému a po připojení výkonnějších magnetopáskových jednotek (dodávaných Teslou) byla zkušební aplikace na počítači EPOS výrazně rychlejší než na Tesla 200, to už však bylo pro veřejné hodnocení pozdě.
Za zmínku stojí ještě dvě drobné zajímavosti:
- v průběhu ověřování zkušebních tiskových výsledků byl nalezen mezi relevantními zkušebními daty záznam Martan. Původ tohoto „Marťana“ se nepodařilo objasnit, ale v dalším průběhu, ani v závěrečných hodnotách se již neobjevil;
- při vyhodnocování výsledků prvního kola se Jan Sokol v diskusi s vedením ZPA vyjádřil k nevýhodným podmínkám soutěže, jak je vedení odsouhlasilo. Byl však odmítnut se slovy „po boji je každý frajtr generálem“, na což byl filosof a nevoják Sokol - řečeno s humorem - patřičně hrdý.
Mohlo by vás také zajímat:
Profesor
Antonín Svoboda: Otec české informatiky a vývoje digitální výpočetní
techniky
Československý
počítač EPOS 2