Marie Curie-Sklodowská, Maria Göppertová-Mayerová, Donna Stricklandová, Andrea Ghezová a Anne L’Huillierová. Za více než stoletou historii obdrželo Nobelovu cenu za fyziku pouze pět žen. O co se zasadily a na které vědkyně se při udílení zapomnělo?
Na úvod trochu statistiky. Od udělení první Nobelovy ceny v roce 1901 bylo oceněno celkem 225 fyziků. Ceremoniál se zatím odehrál celkem 117krát a mezi laureáty Nobelovy ceny za fyziku jsou až na pár výjimek samí muži. Během prvních 116 let existence Nobelových cen byly oceněny jen dvě ženy – dnes již legendární Marie Curie-Sklodowská a Maria Göppertová-Mayerová. Až poslední léta se počet laureátek více než zdvojnásobil na aktuální číslo pět.
Bezesporu nejslavnější nositelka Nobelovy ceny za fyziku byla zároveň i tou úplně první – Marie Curie-Sklodowská. Rodačka z polské Varšavy, která většinu života strávila ve Francii, získala ocenění již pár let po vzniku Nobelových cen v roce 1903 společně se svým manželem Pierrem Curie a kolegou Henri Becquerelem za objev a následné výzkumy radioaktivity. Marie Curie zároveň patří – jako jediná žena – do exkluzivního čtyřčlenného klubu vědců, kterým se za život podařilo získat hned dvě Nobelovy ceny. Druhé ocenění získala již samostatně v roce 1911, a to v oboru chemie za objev dvou nových prvků – radia a polonia. Marie Curie je tak jako jediná na světě držitelkou Nobelovy ceny za fyziku i chemii zároveň. Mezi další dvojnásobné laureáty patří americký vědec a aktivista Linus Pauling (Nobelova cena za chemii a za mír), britský biochemik Frederick Sanger (dvě Nobelovy ceny za chemii), americký chemik Karl Barry Sharpless (dvě Nobelovy ceny za chemii) a americký fyzik John Bardeen (dvě Nobelovy ceny za fyziku, jedna za výzkum polovodičů a objev tranzistorového jevu a druhá za za teorii supravodivosti, obvykle nazývanou „BCS teorie“).
Minulo více než 50 let, než mohla Nobelovu cenu za fyziku získat druhá žena – Marie Göppertová-Mayerová. Absolventka göttingenské univerzity opustila v roce 1930 rodné Německo a společně se svým americkým manželem se přestěhovala do USA. I když ve Spojených státech nejprve nenašla univerzitní pozici odpovídající jejímu vzdělání, potkala zde mnoho brilantních fyziků, se kterými mohla spolupracovat. Během působení na chicagské univerzitě a v Argonne National Laboratory vypracovala matematický model struktury jaderných slupek, který jí v roce 1963 vynesl Nobelovu cenu. Ačkoli v té době už byla profesorkou fyziky na kalifornské univerzitě, v místních novinách vyšel o jejím ocenění článek s titulkem „Matka ze San Diega získává Nobelovu cenu“.
Další laureátky Nobelovy ceny za fyziku bychom našli až v moderní historii. V roce 2018 získávají Nobelovu cenu za fyziku tři vědci v oboru laserové fyziky – Američan Arthur Ashkin, Francouz Gérard Mourou a Kanaďanka Donna Stricklandová. Docentka fyziky na univerzitě ve Waterloo je autorkou technologie chirped pulse amplification (CPA), která umožňuje tvorbu ultrakrátkých laserových impulzů o vysoké intenzitě. Technologie CPA se dnes využívá nejen pro laserové obrábění a v medicíně, ale i v dalších odvětvích a základním výzkumu. Hned o dva roky později putovala Nobelova cena za fyziku k astronomce Andree Ghezové, která ji získala spolu s Reinhardem Genzelem za objev supermasivního objektu, obří černé díry v jádře naší galaxie.
Zatím poslední nobelistkou je Anne L’Huillierová, která ocenění získala v minulém roce. Profesorka atomové fyziky vede attosekundovou skupinu na lundské univerzitě ve Švédsku a Nobelova cena za fyziku za rok 2023 jí byla udělena společně s Pierrem Agostinim a Ferencem Krauszem za experimentální metody generující attosekundové pulzy pro studium elektronové dynamiky hmoty.
Za více než stoletou historii se mezi laureáty Nobelovy ceny probojovalo jen pět žen. To vede k úvahám, jestli Královská švédská akademie věd některé výjimečné vědkyně neopomenula nebo dokonce záměrně nevynechala. Mezi „sporná“ jména patří Lise Meitnerová. Německá vědkyně židovského původu pracovala spolu s kolegou chemikem Otto Hahnem na výzkumu atomových jader. V roce 1938 byla kvůli svému původu nucena z nacistického Německa uprchnout, ale i tak se nadále, alespoň korespondenčně, na výzkumu podílela. Povedlo se jí teoreticky vysvětlit Hahnův experimentální objev štěpné jaderné reakce. Ale zatímco Otto Hahn za svou práci obdržel v roce 1944 Nobelovu cenu za chemii, Lise Meitnerová odešla s prázdnou. Přestože byla na Nobelovu cenu několikrát nominována v kategorii fyziky i chemie, ocenění se nedočkala.
Zmínit musíme i Američanku čínského původu Madam Wu, která poskytla experimentální důkaz narušení parity při slabých interakcích. Nobelovu cenu za fyziku v roce 1957 ale získali pouze její kolegové, teoretičtí fyzici Jang Čen-ning a Li Čeng-tao. Další neoceněnou vědkyní je Jocelyn Bellová, mladá doktorandka, která při analýze radiových signálů objevila pulsary, rotující neutronové hvězdy. I když je dnes už jasné, že pokud by Jocelyn Bellová neobvyklé signály během vyhodnocování naměřených dat přehlédla, k objevu pulsarů by v roce 1967 na Univerzitě v Cambridge nikdy nedošlo, Nobelovu cenu za fyziku v roce 1974 „za rozhodující úlohu při objevu pulsarů“ získal pouze Antony Hewish, vedoucí doktorské práce Jocelyn Bellové.
Jediná kategorie Nobelovy ceny, která má méně laureátek než fyzika, je ekonomie. Nobelova cena za ekonomii, která byla zřízena až v roce 1968, má pouhé tři laureátky, z toho jednu z minulého roku. Naopak nejvíce laureátek nese Nobelova cena za mír, celkem 19. Dnes již najdeme mezi vědci mnohem více žen než v dobách, kdy se Marie Curie-Sklodowská nebo Lise Meitnerová zabývaly svými výzkumy a razily tak cestu budoucím generacím vědkyň. Dá se tedy očekávat, že i v následujících letech počet nobelistek poroste.