Na 11. února připadá již tradičně Mezinárodní den žen a dívek ve vědě, jehož cílem je podpořit genderovou rovnost a upozornit na to, že ve vědeckém světě hrají ženy důležitou roli. I na Matfyzu se můžeme pyšnit řadou talentovaných vědkyň, absolventek a studentek. Připomeňte si spolu s námi příběhy tří z nich. Proč se rozhodly pro vědeckou dráhu astronomka Tereza Jeřábková, matematička Hana Turčinová a fyzička Iveta Zatočilová?
Tereza Jeřábková je absolventkou Matfyzu, která v současnosti pracuje na Masarykově univerzitě. Za sebou má několik zahraničních zkušeností, včetně čtyřletého působení v Evropské jižní observatoři (ESO), kde získala uplatnění jako v pořadí teprve druhá Češka. Zabývá se výzkumem hvězd, především hvězdokup a jejich slapových ohonů.
K astronomii jako svému oboru se dostávala pomalu. „Vlastně jsem dost dlouho nevěděla, co chci dělat. Vyrůstala jsem v Orlických horách a odmala mě bavil spíš sport než škola. Hrála jsem fotbal a závodila na lyžích,“ říká Tereza. První zlom přišel v 15 letech, když si vybírala střední školu. Nastoupila na technické lyceum. „Pamatuji si, že jsem z toho měla obavu, protože to bylo vlastně takové gymnázium zaměřené na matematiku. Ke svému překvapení jsem pak zjistila, že mi matematika jde. Na střední škole jsem se začala účastnit různých olympiád a taky jsem řešila FYKOS (korespondenční seminář zaměřený na fyziku, který organizují studenti Matfyzu; pozn. red.) a jezdila na Školu matematiky a fyziky, kde jsem si našla spoustu kamarádů. Matfyz byl potom už jasná volba.“
Během středoškolského studia strávila jeden měsíc na hvězdárně v Ondřejově, kde poznala svoji budoucí školitelku Danielovou Korčákovou z Akademie věd ČR. „Náhodou jsem se později dozvěděla, že dr. Korčáková přešla na Matfyz a že nabízí témata bakalářských prací. Tak se stala znovu mojí vedoucí a já jsem od té doby u astronomie už zůstala,“ popisuje „osudové“ setkání.
Co si pochvalovala na práci v ESO? „Na ESO se mi mimo jiné líbí, že dbá na multikulturalitu a rovnocenné zastoupení obou pohlaví. Na mnoha místech v Česku takový přístup stále chybí. Vědecké instituce v České republice mají často monotónní zastoupení zejména můžu s podobným kariérním profilem a neklade se důraz na diverzitu kolektivu. Pestré pracovní prostředí je, alespoň pro mě, důležité pro kreativitu, kritické myšlení, nové nápady a produktivní spolupráci s vědci z různých kultur,“ zmiňovala před dvěma lety v rozhovoru.
V roce 2022 bylo ve výzkumu a vývoji zaměstnáno celkem 86 125 osob. Ve všech profesích výzkumu a vývoje měli převahu muži nad ženami, přičemž jejich zastoupení má v čase rostoucí tendenci. V rámci všech osob zaměstnaných ve výzkumu a vývoji představovaly ženy 28,7 % zaměstnaných osob. V mezinárodním srovnání je úroveň zastoupení žen mezi výzkumníky v České republice celkově nejnižší ze všech zemí EU. Na nejnižších pozicích se drží od začátku sledování těchto dat, tedy od roku 2000 (zdroj: NKC - gender a věda).
Hana Turčinová vystudovala na Matfyzu matematickou analýzu a po doktorátu přesídlila na katedru matematiky FEL ČVUT. „Královna věd“
společně s fyzikou ji oslovily už na základní škole. „Od malička
jsem přemýšlela nad pedagogickou drahou a už na základní škole mi
třídní učitelka říkala, že bych mohla mířit na Matfyz. Dědeček mě
učil Newtonovy zákony a naše pokusy s kladkou zavěšenou na prádelní
šňůře dráždily babičku. Nejednou se nám to utrhlo. Později, na
víceletém Gymnáziu Josefa Jungmanna v Litoměřicích jsem zvažovala i další přírodní vědy, ale matematika mi byla nejbližší,“ popisuje
Hanka.
Tvrdí, že měla štěstí nejen na dobré učitele, ale taky další lidi okolo sebe, kteří ji inspirovali a mohla s nimi sdílet svoje zájmy. „Když jsem byla na střední, byla to právě různá soustředění zaměřená na matematiku a fyziku, na nichž jsem začala vnímat, jaké tyto vědy opravdu jsou a jací lidé se v nich pohybují. Na víceletém gymnáziu jsem neměla nouzi o podobně zaměřené přátele, ale vím, že to bylo spíš štěstí. Většinou nadaní studenti podobně naladěné vrstevníky nacházejí opravdu až na olympiádách či soustředěních.“
V komunitě matematiků se cítí dobře. Matematici podle ní bývají slušní, tolerantní a přátelští (i přes svou častou introvertnost). „Skutečně vnímám některé stále se opakující charakteristické rysy, typické už pro mladší žáky. Matematici zbytečně neodsuzují, snaží se pochopit činy druhých. Mají však i stinnější stránky. Jsou občas až příliš zapálení, někdy ve své rétorice až výbušní, ale nikdy to v jádru nemyslí zle. Mají silný smysl pro pravdu a jsou ochotni za ni bojovat. Někdy jsou trochu ztracení v moderním světě. Cením si toho, že ve společnosti takových lidí mohu být, ale určitě potřebujeme i přátele jiného založení, kteří nás občas vrátí na zem,“ zamýšlela se v rozhovoru před rokem.
Největší podíl výzkumníků v ČR působí v technických (41,4 %) a přírodních vědách (38,1 %); dohromady tedy víc než dvě třetiny všech výzkumníků u nás. Podíl žen mezi výzkumníky je zde ale dlouhodobě nejnižší a navíc s mírnou tendencí k poklesu (to sledujeme v letech 2005 –2018). Od roku 2018 pozorujeme velice mírný procentuální nárůst v zastoupení žen. Nejvyrovnanější zastoupení žen mezi výzkumníky je dlouhodobě v lékařských vědách (zdroj: NKC - gender a věda).
Iveta Zatočilová vystudovala na Matfyzu částicovou a jadernou fyziku. Po absolvování magisterského studia se vydala sbírat
další zkušenosti do zahraničí a druhým rokem studuje a pracuje na jedné z nejstarších německých univerzit. Jako doktorandka
Albert-Ludwigs-Universität Freiburg se mimo jiné podílí na přípravách a testování nového vnitřního detektoru pro experiment ATLAS v CERN.
„Po škole jsem hledala uplatnění v zahraničí a od kolegy z Fyzikálního ústavu AV ČR jsem dostala asi 15 e-mailových kontaktů na fyziky, kteří pracují na vnitřním detektoru ATLAS ITk. Všechny jsem oslovila, někteří mi ani neodepsali, ale jiní se ozvali a pozvali mě na pohovor, v jednom případě mi dokonce rovnou nabídli Ph.D. pozici,“ říká Iveta. Absolvovala několik online pohovorů, na základě kterých si posléze mohla vybrat, zda půjde do Kanady, Anglie nebo Německa.
„Zvolila jsem Freiburg. Vyhrál především díky své poloze na mapě Evropy. A taky na mě udělalo dojem, že mě ještě před finálním rozhodnutím pozvali na univerzitu, kde mi vše ukázali a seznámili mě s budoucími kolegy,“ popisuje částicová fyzička a dodává, že za úspěšný rozjezd vědecké kariéry vděčí především své vedoucí diplomové práce, dr. Marcele Mikeštíkové z Fyzikálního ústavu AV ČR, která ji už na počátku studia představila zahraničním špičkám v oboru nejen v Evropě, ale i v Japonsku, Kanadě a USA, a umožnila jí podílet se na jedinečném mezinárodním projektu.
V desetičlenném vědeckém týmu byla až donedávna jedinou cizinkou a stále je i jedinou zástupkyní ženského pohlaví. „Na mužský kolektiv jsem zvyklá v podstatě odmala a nevadí mi. Velmi mě obohacuje, že můžu pracovat v obklopení inspirativních lidí. I díky nim nestojím na místě a můžu se podílet na projektech, které posouvají naše znalosti dopředu,“ zmiňovala v rozhovoru.
Zastoupení žen mezi studujícími magisterského studia v průběhu posledních 20 let pomalu roste (v roce 2020 na úrovni 60,2 %); ve všech vědeckých disciplínách, s výjimkou technických věd, převažují na magisterském stupni ženy nad muži. Na doktorském stupni je poměr víceméně vyrovnaný, kromě technických věd. Tento stav však dlouhodobě nemá vliv na situaci ve výzkumu samotném: Největší propad v zastoupení žen na pomyslné studijně-profesní dráze je mezi absolventy doktorského studia a výzkumníky (ztráta 30,7 procentního bodu; zdroj: NKC - gender a věda).