Zní to neuvěřitelně, ale festival Colours of Ostrava a Matfyz k sobě našly cestu už v roce 2018. Nejspíš za to může areál bývalých Vítkovických železáren. Že tady sídlí popularizační středisko Svět techniky, dává s ohledem na lokální historii smysl. Panorama vyhaslého srdce železáren však zároveň dává festivalu zvláště v nočních hodinách nepopsatelnou atmosféru. A v tomhle zvláštním kontrastu se také setkávají fyzika s uměním. Zdánlivě šílený počin…
Arbitry jsou však nakonec návštěvníci festivalu a na jejich nezájem si rozhodně The Big Bang Stage (TBBS) – společný projekt Matfyzu, ČVUT, Světa techniky a Science to Go – nemůže stěžovat. Chci se proto ohlédnout za těmi nejzajímavějším přednáškami, experimenty a osobnostmi, které se za čtyři dny, kdy naše malá skupinka odvážlivců rozbila v Ostravě detašované pracoviště popularizace fyziky, objevily. Bude to pohled nadšeného diváka. O takové nebyla na naší stage nouze. Kompletní přehled aktivit TBBS i dalších stage naleznete na stránkách festivalu.
Dění TBBS zahájila show doktorandů Pavla Váni z Matfyzu a Ondřeje Kořistky z ČVUT. Jako téma si zvolili Radiaci. Diváci si mohli prohlédnout přirozené radioaktivní pozadí v mlžné komoře nebo hledat radioaktivní zářič schovaný na figuríně. Show zakončil Kahoot kvíz o ceny s tematikou CERN a radioaktivity. Vyhrát jste tak mohli třeba sklenice z uranového skla. Na závěr prvního dne posluchači přednášky Fyzika piva zaplnili schodiště před Světem techniky a naplno využili jeho částečně přiznanou dispozici amfiteátru. Ve Fyzice piva Martin Rybář názorně využil pivních sklenic a lahví k demonstraci základních fyzikálních jevů a k jejich analýze. Některé z pokusů pak zopakoval následujícího rána v pořadu Dobré ráno v ČT. Posluchači přednášky ke všeobecné radosti dostali také experimentální vybavení a na vlastním pivu si mohli dle své libosti experimenty zopakovat.
Druhý den, pátek, byl pomyslnou olympiádou v popularizaci fyziky. Technicky zajímavou a pop-kulturními odkazy nabitou přednášku Lasery & jaderná fúze měla Kateřina Falk. Posluchače ohromil třeba fakt, že interiér strojovny fúzního pohonu vesmírné lodi USS Enterprise v nejnovější filmové sérii Star Trek je ve skutečnosti pracoviště National Ignition Facility. Jako komparz si dokonce mohli zahrát i tamní vědci. To jsme však teprve začali nabírat tempo. Oči malých i velkých návštěvníků potěšili i šálili experimentátoři z Úžasného divadla fyziky (ÚDiF) s vystoupením věnovaným Neviditelnému světlu, konkrétně šlo o infračervenou část elektromagnetického spektra. Zlatým hřebem byla přednáška šéfky Úřadu pro jadernou bezpečnost Dany Drábové, která naplnila kinosál Světa techniky do poslední sedačky, do posledního místa na schodech, a pak dokonce i různá další roztodivná místa k sezení, než organizátoři s ohledem na požární a bezpečnostní předpisy museli říct dost. Ani s vypětím veškeré dobré vůle se, bohužel, nepodařilo uspokojit všechny zájemce.
Dana Drábová přednášela na téma Černobyl: Seriál a realita. Charisma přednášející podtrhávala stavba sálu, který architekt Pleskot navrhl tak, že přednášející stojí na odděleném výběžku nad propastí, která ji odděluje od hlediště. Při promítání některých černobílých fotografií z katastrofy vládlo v sále nesnesitelně těžké ticho, které pravidelně protínal hlas přednášející.
Oddych od tragického a závažného tématu poskytla následující přednáška prof. Podolského na téma Kosmologický prostor a čas. Ta se pohybovala na hraně fyziky a metafyziky a jako vždy v případě tohoto přednášejícího zanechala v posluchačích údiv nad tím, jak uspořádaný, a přitom rozmanitý vesmír je. Úplně posledním příspěvkem dne a jakýmsi přechodem k večernímu hudebnímu programu bylo vystoupení moderních básníků – tzv. slam poetry, která se přirozeně věnovala vědeckým pojmům a hravé práci s nimi.
Třetí den navázal svým programem na ten předchozí. ÚdiF předvedl další sadu experimentů, které představují krásnou podívanou, tentokrát byl jednotícím tématem oxid uhličitý a ke slovu se dostala částečně i chemie. Vrátili se také interpreti slam poetry a prof. Podolský v doprovodu diskusního souputníka prof. Cejnara. „Profesorská“ Debata o čase měla stejně jako přednáška Dany Drábové unikátní atmosféru. Doprovázely ji sice promítané slidy, aby se publikum udrželo v obraze, ale přitom si zachovávala argumentační živelnost. Je možné, že si oba aktéři nejlepší pasáže předem nazkoušeli, aby dosáhli správného, až divadelního účinku.
Po diskusi dostal prof. Cejnar krátký čas na oddych, během něhož prof. Tomášik z ČVUT v kinosále fundovaně s pomocí mnoha analogií přednášel o Kvarcích, které tečou, a zvládl snad předat laické veřejnosti velmi specializované a abstraktní téma. Pak se vrátil na scénu prof. Cejnar s Kvantovým provázáním a opět se dostal na hranu metafyziky, stejně jako prof. Podolský o den dříve. Snad jen s tím rozdílem, že byl do takové pozice mnohem více tlačen publikem a musel kráčet skutečně opatrně, na hraně mezi zaujetím publika a kvantovým ezoterismem. Toto strašidlo se zjevuje pokaždé, když fyzik nasadí nad písmenka veličin „kloboučky“ (hats) a udělá z nich operátory.
Silně diskusní charakter přednášek se přenesl i do posledního dne festivalu. Velmi pozitivní ohlasy si vysloužilo vystoupení Daniela Scheiricha a Martina Rybáře na téma Paradoxy speciální teorie relativity. Oblíbené téma bylo prezentováno formou kreslených scének, v nichž Newton a Einstein prováděli myšlenkové experimenty. Otáčeli jsme velmi dlouhou tyčí, parkovali auto do příliš krátké garáže a posílali dvojčata na odlišné životní dráhy, abychom si ukázali, že nejvíc paradoxní na paradoxech speciální teorie relativity je, že paradoxní nejsou. Jedná se pouze o kontraintuitivní tvrzení. O to větší se následně strhla diskuse, jak si asi každý dovede představit.
Následně se na stage vrátil profesor Tomášik s opět velmi interaktivní přednáškou Muzika a fyzika, kde se hudební a fyzikální teorie prolínaly, a ještě je doplňovala praktická ukázka na rozličné hudební nástroje. Večer zakončilo velmi experimentální vystoupení Raw Art Wrestling, při kterém týmy ilustrátorů po částech, aniž by znaly předcházející a následující části obrazu, kreslily Schrödingerovu chobotnici a černou díru na Colours. Akce opět dokázala vtáhnout diváky do děje, oni nakonec rozhodli o nejlepších kresbách skrze hlukoměr.
TBBS se však neomezila jen na pódiová vystoupení! V prezentačním stánku didaktici fyziky vysvětlovali hravé experimenty, z nichž některé dokázaly zmást svou podstatou i zkušené přednášející. Aplikované znalosti mechaniky i zručnost si pak děti i dospělí mohli vyzkoušet při stavbě improvizovaného mostu. Když to dovolilo rozmarné letní počasí, pozorovali jsme sluneční skvrny a protuberance v chromosféře Slunce. Obou jevů bylo požehnaně s ohledem na pomalu se blížící maximum sluneční aktivity.
Představme si jednoho nadšeného diváka naší stage, který všechno tohle viděl. Přišel poprvé třeba náhodou, ale pak se vracel znovu a znovu po celé čtyři dny. Jen nebyl jeden. Byl jich nižší počet stovek, samotní i celé rodiny s dětmi. A do toho všude hraje hudba a v obličejích lidí čtete uvolnění. Právě v takovém rozpoložení pak přicházejí návštěvníci se zájmem poslouchat o tajích astrofyziky či kvantové fyziky. TBBS vytváří svou otevřeností a hravostí neotřelou příležitost k dialogu o vědě mezi vědeckou komunitou a celou společností. A je pro všechny inspirací, které by určitě měla přečkat mnohem déle než jen do konce letních prázdnin.