„Posluchači Matfyzu mají poměrně těžké studium a je vysoce pravděpodobné, že budou mít i náročnou práci. Proto jsem velmi ráda, že je na Matfyzu můžeme vzdělávat také v oblasti duševního zdraví. Nezaměřujeme se přitom jenom na to, aby zvládli studium, ale aby naučené techniky mohli používat během celého života,“ říká dr. Liana Bala, která na fakultě poskytuje a zprostředkovává psychologické, terapeutické a poradenské služby.
Paní doktorko, jak vytížená bývá během semestru vaše kancelář?
Když jsem letos v dubnu na Matfyz nastoupila, zájem byl obrovský. Každý týden se mi ozývalo zhruba deset až patnáct nových studentů. Největší nápor přišel v květnu a červnu, což jsou obecně měsíce, které bývají z hlediska psychiky nejvíc náročné. Během prázdnin zájem mírně klesl, ale teď, na začátku nového semestru, znovu sílí.
Čím si tak velký zájem o psychoterapeutické služby vysvětlujete?
Duševní poruchy se v populaci objevují čím dál častěji. Depresivně-úzkostné stavy patří mezi civilizační nemoci a množství lidí, kteří jimi trpí se exponenciálně zvyšuje. Konkrétně u studentů má nepochybně roli náročnost studia na Matfyzu. Ta může být akcelerujícím nebo udržovacím faktorem původních dispozic.
Je pravda, že většina duševních chorob propuká v rané dospělosti, tedy v době vysokoškolských studií?
Ano, první projevy duševního onemocnění se skutečně mohou objevovat v tomto období, ale ne vždy bývají tak markantní, aby je člověk začal řešit. Do mé soukromé praxe často přicházejí lidé, kterým je třeba přes třicet, ale když se v rámci konceptualizace jejich případu podíváme zpět, tak zjistíme, že první epizody se objevily už daleko dřív.
Jsou dnešní mladí lidé v péči o duševní zdraví uvědomělejší než generace před nimi?
Rozhodně. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že spolupráce se studenty bývá mnohdy jednodušší než s ostatními klienty. Mladí lidé mají zájem svou situaci aktivně řešit, jsou přemýšliví a edukovaní. Co jim však chybí, je partner či průvodce, který by jim informace, které mají již nastudované, doplnil a pomohl je aplikovat v praxi. Někteří studenti mají tendenci si raději pomoci sami, než aby vyhledali odbornou pomoc. Potom ovšem hrozí, že spadnou do bludného kruhu – vyzkoušejí různé nástroje, u kterých si kvůli jejich nesprávnému použití zafixují, že nefungují. Člověk v úzkosti si realitu často zkresluje a používá tzv. kognitivní omyly, které vypadají poměrně realisticky, ale ve skutečnosti realitu deformují do tunelového nebo černo-bílého vidění či vedou k nesprávné generalizaci. Úkolem terapeuta je poskytnout zpětnou vazbu, upozorňovat na kognitivní omyly a dotyčnému pomoci najít správné techniky, které pomohou.
Na Matfyzu organizujete workshopy a poskytujete individuální terapie. S jakými obtížemi se na vás studenti mohou obrátit?
Obrátit se na mě může kdokoli s jakýmkoli problémem, který ho zrovna trápí. Ve finále je totiž jedno, co se nám reálně děje, důležité je, jak to emocionálně prožíváme. Žádný problém není malý, pokud se necítím dobře. Takže kontaktovat mě může kdokoli, kdo si není jistý ve svých pocitech – cítí na sobě dlouhodobý stres, cítí, že něco nefunguje tak, jak má, nebo má také zdravotní problémy, které bývají s psychickým stavem propojené.
S čím za vámi mladí lidé nejčastěji chodí?
Nejčastěji to bývají už zmíněné depresivně-úzkostné stavy, které se týkají vztahů nebo i celospolečenských problémů, jako je aktuálně válka na Ukrajině, různá ekologická témata a nyní i tragický útok v Bratislavě. Studenti také často bojují s nadměrnou sebekritikou a nedostatečnou důvěrou v sebe sama a své schopnosti. Na Matfyzu se hodně setkávám i se závislostí na výkonu, kdy jsou lidé pořád ponoření do učení a nedokážou už funkčně relaxovat, odpojit se. I to je závislost, i když se to těžko pojmenovává. Je vždy lepší přijít s něčím, co se může zdát banální, například že poslední dobou špatně spím, mám zažívací problémy, váhové výkyvy apod. Bohužel ve své praxi dost často slýchám „já už jsem si na to zvykl“.
Pro řadu lidí je těžké se někomu svěřit, za svůj problém se stydí a nechtějí s ním nikoho obtěžovat.
S tím se často setkávám u studentů Matfyzu. Říká se tomu hyperindependence a je to zjednodušeně řečeno pocit, že si všechno musím vyřešit sám. Tohle nastavení vzniká už v dětství nebo na základě životních zkušeností a dnešní doba ho ještě více podporuje. Na internetu se dá najít spousta návodů, školení, tutoriálů... Podkladů k tomu, jak si pomoci sám, je strašně moc. Ale zapomíná se na nejcennější složku, a to je blízkost člověka, která se nedá ničím nahradit.
Pokud za vámi člověk přijde, co ho čeká?
Na začátku si povídáme o tom, co dotyčného přivedlo. To nemusí být úplně jednoduché, proto si skutečně vážím každého, kdo mi napíše nebo zavolá. Řešíme škálu problémů od provozu po těžké psychické poruchy. Když je třeba, tak dále mapujeme, jaký má dotyčný životní styl, jaké má sociální kontakty. Pojmenujeme problém a potom hledáme řešení. Konzultace bývá většinou minimálně hodinová. Když máme čas, tak se snažím dát studentovi nějaký základní instrument k tomu, aby se mu ulevilo. Aby problém alespoň na chvíli pustil a po vstupní konzultaci se cítil lépe. Je pravda, že už za mnou byli studenti, kteří pak studium zanechali, ale tím pro mě práce s nimi nekončí. Naopak jsem ráda, když se student, který na škole končí, za mnou zastaví, abychom spolupráci určitým způsobem uzavřeli a zároveň probrali, co se dá dělat dál.
Na Matfyzu se v letošním roce otevírají dvě nové terapeutické skupiny – sebezkušenostní skupina a podpůrná skupina pro studenty s poruchou autistického spektra. V čem spočívá výhoda skupiny oproti individuální terapii?
Z praxe vím, že hodně studentů, a to nejen z Matfyzu, se cítí osamoceno. Je to paradox dnešní doby i paradox například života na kolejích, kde se studenti mohou teoreticky seznamovat, ale realita bývá někdy jiná. Vlivem vysokých nároků na studium i velkého množství možností, jak se dá žít život bez společnosti, mají lidé tendenci se uzavírat do sebe a ztrácet základní sociální vazby. Jednou z cest, jak se do společnosti vrátit, jsou skupinové terapie. Lidé z nich mají často strach, protože si myslí, že se před ostatními nedokážou otevřít. Ale právě od toho skupinová terapie je, aby se člověk naučil o svých problémech mluvit. Je třeba zmínit, že do skupiny se obvykle nehlásí extroverti, scházejí se v ní lidé, kteří si jsou navzájem v něčem podobní a dost často řeší také stejný problém. Takže i to může být motivace, proč se do skupiny zapojit – že tam jsem s někým, kdo to má stejně, a můžu vyzkoušet strategie, které se jemu osvědčily. Terapie ve skupině nabízí netypický a velmi silný společný prožitek, který v člověku může rezonovat ještě hodně dlouho po uzavření skupiny. Cítit podporu skupiny ve chvíli, kdy se jeden otevře a ostatní ho poslouchají, to je ta „sebezkušenost“, kterou někteří lidé nezískají za celý život.
Kdo se do skupiny může přihlásit?
Do sebezkušenostní skupiny se mohou hlásit studenti všech ročníků i oborů Matfyzu. Přihlášení pak absolvují krátký pohovor s terapeutem. Nejde o žádné zkoušení, pohovory slouží k tomu, abychom věděli, kdo ve skupině je, co od skupinové terapie očekává a aby se vytvořily ty správné vztahy a dynamika. Hlavní podmínkou je potom pravidelná účast.
Druhá skupina je určena pro studenty s poruchou autistického spektra. Skupina je tematizovaná stejně jako skupina sebezkušenostní, ale navíc se v ní budeme zaměřovat na zvládání sociálních dovedností. Skupinu vedou dva zkušení psychologové UK Pointu a k dispozici je i peer konzultant, tedy člověk s vlastní zkušeností.
Zmínila jste, že nutností je pravidelná účast. Jsou ještě nějaká další pravidla, která se ve skupině musejí dodržovat?
Konkrétní pravidla si skupina určuje sama. Základem je mlčenlivost – co se ve skupině řekne, to tam taky zůstává. Obecně není vhodné, aby se o probíraných problémech mluvilo mimo skupinu, protože to narušuje jak soukromí jednotlivců, tak skupinovou dynamiku. Máme i další provozní pravidla. Například když o něčem nechci mluvit, tak zvednu ruku nebo dám najevo stopku jiným způsobem a všichni to musejí respektovat.
Péče o duši je součástí zdravého životního stylu. Co byste v tomto ohledu doporučila vysokoškolákům? Jak si udržet zdravou mysl v současné době?
Možností je plno. V rámci psychohygieny je například teď nejlepší období na nácvik otužování. Prostřednictvím otužování mohu překonávat sama sebe a pocítit vlastní sílu na fyzické i duševní úrovni. Obecně je dobré pozorovat své tělesné pocity a ve chvíli, kdy zjistím, že mi něco chybí, že něco potřebuji, na tuto potřebu reagovat. K tomu patří také určitý nácvik laskavosti sama k sobě v podobě pěstování koníčků, od čtení knih po pravidelné cvičení.
Důležité je vědět, že máme možnost volby, jak život či jednotlivé životní situace prožít. Můžeme život prožít ve stresu a nespokojenosti, nebo se můžeme v každém období pokusit najít něco, co nás těší. Vždy máme možnost vrátit se k základu a uvědomit si, co mohu udělat pro to, abychom se cítili lépe.
| PhDr. Liana Bala, Ph.D. |
|---|
Vystudovala obor sociální a kulturní antropologie na katedře kulturologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Od roku 2009 se věnuje psychoterapii v teoretickém rámci daseinsanalytické terapie, kognitivně-behaviorální terapie a schématerapie v oblasti depresí, úzkostných poruch, závislostních poruch atd. V současné době dokončuje výcvik v KBT (kognitivně-behaviorální terapii) a pracuje jako vedoucí terapeutka v Centru psychologické a psychiatrické péče na klinice Adicare. Podílí se též na aktivitách spolku Collo jako lektorka v oblasti prevence a péče o duševní zdraví. Na MFF UK působí jako koordinátorka poradenských služeb a kontaktní osoba pro péči o studenty se speciálními potřebami.
Aktuální program poradenského centra MFF UK je dostupný zde.
Mohlo by vás také zajímat:
Studentský
průvodce: Základem úspěchu je nepřepálit start
Seznamte
se s organizátory Seberozvojové skupiny