Rentgenografii zasvětila celý svůj profesní život a vědě často obětovala i čas s rodinou. Fyzička Adéla Kochanovská má na svém kontě hned několik ženských prvenství. Byla první studentkou matematiky a fyziky na české univerzitě, později první profesorkou Českého vysokého učení technického a také jednou z prvních korespondentek Československé akademie věd.
Narodila se 8. března 1907 ve Slezské Ostravě jako nejmladší ze tří dětí do dobře situované rodiny báňského inženýra Františka Němejce. Měla dva starší bratry, z nichž se později stali rovněž úspěšní vědci – Jan svůj život zasvětil chemii a František se věnoval paleontologii. Také Adélina matka Eleonora byla velmi vzdělaná, ovládala několik jazyků, hrála na klavír a amatérsky fotografovala. Naprostou většinu času však věnovala výchově svých dětí.
Nejmladší Adéla byla jako dítě velmi slabá a často nemocná. Školu začala navštěvovat až v tercii víceletého gymnázia, do té doby ji doma vzdělávala matka. Adéla pouze v pololetí a na konci školního roku docházela do školy, aby složila vyrovnávací zkoušky. Matka ji odmala vedla ke hře na klavír a přála si, aby se z dcery stala hudebnice. Ta po ní sice lásku k hudbě podědila, ale pro svou životní cestu si nakonec vybrala jiný směr. Po úspěšném složení maturitní zkoušky v roce 1926 na reformním gymnáziu v Plzni, kam se rodina Němejcových přestěhovala z Ostravy, se mladá dívka rozhodla pro studium matematiky a fyziky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.
Od roku 1911 mohly ženy studovat na českých vysokých školách, ale pouze obory, jako byla architektura, chemie, zemědělství, pojišťovnictví a obchodní vědy. Houževnatá Adéla však dostala výjimku. Díky přímluvě profesora Přírodovědecké fakulty Václava Dolejška začala jako vůbec první žena v české historii studovat matematiku a fyziku na vysoké škole. Studium také úspěšně zakončila, a to disertační prací zaměřenou na „inverzní účinky některých druhů záření“, kterou vedl již zmíněný profesor Dolejšek.
Po vysoké škole však mladá doktorka přírodních věd jen těžko hledala práci. Dostudovala v těžké době ekonomické krize v 30. letech 20. století, a tak byla ráda, když na doporučení profesora Viktora Trkala získala alespoň místo koncipientky v patentní kanceláři, odkud později přešla do výpočetního oddělení Všeobecného penzijního ústavu. Tam jí pracovní doba končila ve dvě hodiny odpoledne, a tak mohla zbytek dne a večery trávit v laboratoři svého školitele ve Spektroskopickém ústavu, kde se věnovala rentgenografickým experimentům.
Když pak v Praze v roce 1934 vznikl při Spektroskopickém ústavu Fyzikální výzkumný ústav Škodových závodů, Adéla v něm u prof. Dolejška získala svoje první placené zaměstnání v oboru a mohla se již naplno věnovat rentgenografii. Jedním z jejích prvních úkolů bylo zjistit, proč praskají pancéřové obaly granátů během skladování. Díky výsledkům jejího výzkumu se posléze podařilo snížit počet vyrobených vadných kusů ze šedesáti procent na dvě.
Kvůli uzavření vysokých škol německými okupanty v roce 1939 musela skupina výzkumníků v čele s prof. Dolejškem opustit univerzitní budovy ústavu. Nejprve se přesunuli do smíchovské autoopravny Škodových závodů a později do Příbrami. Skupina sice dál pokračovala ve vědecké práci, ale její vedoucí prof. Dolejšek byl během války zatčen gestapem pro účast v odboji a posléze zemřel v koncentračním táboře Terezín. Místo vedoucí rentgenologického oddělení po něm převzala právě Adéla, tehdy již provdaná Kochanovská. Její skupina se poté roku 1953 stala jádrem nově vzniklého Ústavu fyziky pevných látek Československé akademie věd.
Kochanovská během válečných let napsala publikaci Zkoušení jemné struktury materiálu Röntgenovými paprsky, která dlouhá desetiletí sloužila jako základní příručka v oboru rentgenografie. V roce 1960 se stala vůbec první profesorkou na Českém vysokém učení technickém. Stalo se tak 244 let poté, co tento titul získávali pouze muži. Její vědecká kariéra byla nadmíru bohatá. Až do roku 1968 řídila rentgenografickou laboratoř v Ústavu teoretické fyziky, dalších pět let vedla katedru inženýrství pevných látek na FJFI ČVUT, přednášela a popularizovala rentgenografii v rozhlase nebo v časopisech pro mládež a širokou veřejnost. Za svůj přínos vědě získala několik státních vyznamenání a ocenění udělovaných odbornou vědeckou obcí.
Koncem 30. let se provdala za Dr. Ing. Romana Ivanoviče Kochanovskova, který pocházel z Rostovské oblasti Sovětského svazu. Její muž byl autorem několika publikací o dějinách ruského kozáctva a zároveň v roce 1939 získal doktorát na Univerzitě Karlově v Praze za práci Základy matematické teorie trendu. S Adélou měli syna Ivana. Velmi důležitou osobou v životě prof. Kochanovské byla hospodyně Pepička, jak ji sama Adéla domácky nazývala. Pepička byla součástí rodiny a syna Ivana de facto vychovala. Sama Kochanovská se několikrát nechala slyšet, že bez obětavé hospodyně by svých životních úspěchů nikdy nedosáhla.
Do zaslouženého důchodu odešla Kochanovská v roce 1973, ale i poté se dalších sedm let aktivně podílela na práci katedry inženýrství pevných látek. Ani na sklonku života neochabovala její vášeň a zájem o novinky ze světa rentgenografie. Zemřela 5. července 1985 ve svých 87 letech, pět let po svém muži. Za 50 let bohaté vědecké kariéry si v oboru rentgenografie vychovala mnoho pokračovatelů a stala se jednou z největších osobností české fyziky.
Mohlo by vás také zajímat:
Cesta za
poznáním Ludmily Eckertové
Osm komet
Karolíny Herschelové
Lise
Meitnerová: Bojovnice za poslední pravdu