Svůj akademický výzkum proměnil před dvěma lety v byznys a nyní spolupracuje s velkými českými bankami, jako je například Česká spořitelna. Doktorand Matfyzu a spoluzakladatel startupu Rekenber Peter Zvirinský vyvíjí software na správu pohledávek. Jeho technologie má pomoci dlužníkům vrátit se do běžného ekonomického života.
Od roku 2008 bylo v Česku zahájeno zhruba 300 tisíc insolvencí. V soudním vymáhání kvůli nesplaceným dluhům se aktuálně nachází asi 800 tisíc Čechů. Typickému dlužníkovi u nás je mezi 30–40 lety, žije v Ústeckém nebo Moravskoslezském kraji, případně ve středních Čechách, a většinou ho tíží víc než jeden dluh. U bankovních společností má zřízeno několik produktů, jako jsou spotřebitelské úvěry či kreditní karty, často také dluží za telefon, energie, vodu nebo za zdravotní pojištění.
Zadluženost v Evropě včetně Česka roste a souběžně s tím narůstá i potřeba společnost oddlužovat. V roce 2008 proto v České republice vstoupil v platnost insolvenční zákon, který formou soudního řízení řeší úpadek dlužníka a narovnání jeho vztahů s věřiteli. Insolvence má věřiteli zajistit, aby v co nejvyšší možné míře získal zpět své pohledávky, a dlužníkovi zase dává šanci, aby se díky tomu, že své dluhy alespoň částečně splatí, vyhnul exekuci a mohl se vrátit do běžného života.
„Pokud jste se před rokem 2008 dostali kvůli dluhům před soud a byla vám nařízena exekuce, rázem se třeba z dvoutisícové pokuty za MHD mohla kvůli soudním a exekučním poplatkům stát pohledávka za 20 tisíc korun. Exekuce jsou procesně náročné, a proto také velmi drahé,“ říká Peter Zvirinský, spoluzakladatel a CEO startupu Rekenber. „Když vám na krku visí několik exekucí, je strašně těžké se dluhů zbavit, protože vás řada firem nechce zaměstnat. Tak vzniká efekt černé díry, kdy lidé pracují načerno a neplatí daně, ani své závazky,“ vysvětluje softwarový inženýr a doktorand Matfyzu, jehož technologie by měla lidem cestu z dluhové pasti a šedé ekonomiky ulehčit.
Firma, kterou před dvěma lety založil společně s Bohdanem Hemžalem, absolventem oboru finance a účetnictví na Fachhochschule Wiener Neustadt, zatím spolupracuje převážně s bankami, pro které zajišťuje monitoring portfolií insolvenčních pohledávek. Prvním velkým zákazníkem a partnerem podnikatelské dvojice se letos v březnu stala Česká spořitelna. Ta do startupu investovala 12 milionů korun.
Software využívá technologii strojového učení a automatizuje úkony, které se dosud v bankách musely dělat ručně. Typicky jde o čtení a zpracování právních dokumentů a tvorbu podkladů pro další aktivity. Díky zapojení umělé inteligence a analýze velkých dat navíc systém umí detailně pochopit situaci dlužníka a například bankám předpovědět návratnost z insolvencí. Finanční domy tak získávají lepší přehled o svých pohledávkách a mohou dlužníky segmentovat a přistupovat k nim více individuálně. A to je podle Zvirinského důležitý odrazový můstek pro efektivní oddlužení.
„Legislativa spojená s vymáháním pohledávek se rychle mění a v současnosti je výrazně prodlužnická. Například ještě do roku 2019 bylo podmínkou pro oddlužení splacení minimálně 30 % dluhu během pěti let, jinak byla insolvence dlužníkovi zastavena. Jak se podmínky rozvolňují, ukazuje se, že s dlužníky je potřeba pracovat jinak. Nikdo nemá zájem vymáhat silou peníze z důchodců či invalidů a nechat je v nesnázích do konce života,“ podotýká Zvirinský. Společně s legislativním uvolněním se však otevírají dveře i potenciálním podvodům.
Přístup věřitelů by proto podle Zvirinského měl být výrazně proaktivnější. „Klíčem je správné pochopení dlužníka a vytvoření nástroje, díky kterému se pracovníci banky budou moci více věnovat samotným dlužníkům než vyplňování papírů. V konečném důsledku to bude mít pozitivní dopad nejen na dlužníky a věřitele, ale i na státní ekonomiku.“
Nejmladší dlužnici bylo 14 let
Dvaatřicetiletý absolvent magisterského studia informatiky a nyní doktorand na Katedře teoretické informatiky a matematické logiky se výzkumu vztahů mezi věřiteli a dlužníky věnuje už skoro deset let. Ve své diplomové práci zaměřené na analýzu velkých sociálních sítí technikami dobývání znalostí (data mining) se zabýval daty z insolvenčního rejstříku. Ta jsou u nás – na rozdíl od jiných evropských zemí – volně přístupná, a představují tak unikátní zdroj informací o tom, jak se za posledních 14 let v Česku vyvíjela dlužnická struktura.
Na základě diplomové práce, kterou vedla doc. Iveta Mrázová, se Zvirinskému ve spolupráci s novináři podařilo vytvořit „profil“ typického českého dlužníka, ale taky třeba upozornit na chyby v systému, kdy se v insolvenci v roce 2013 ocitla teprve 14letá dívka, která dluhy zdědila po svém otci. Za svou práci získal v roce 2014 Novinářskou cenu Nadace OSF v kategorii datové žurnalistiky.
Práce s daty doktoranda Matfyzu vždycky bavila a ve studiu metod pro analýzu sociálních sítí dále pokračoval pod vedením doc. Mrázové. Ačkoli teď dokončuje studia na katedře teoretické informatiky a matematické logiky, vždy ho lákala i aplikační větev výzkumu. Teorii s praxí se mu daří propojovat i při podnikání. „Analýza sociálních sítí (modelování vzájemných vztahů mezi lidmi) i strojové učení je poslední roky téměř experimentální empirická věda. Ještě do nedávna nebylo vůbec jasné, jak tyto sítě uvnitř fungují – jak jsou lidé propojení a jaké mezi nimi panují vztahy. V poslední době už na tohle téma probíhá řada výzkumů. Hledají se kritické uzly, které interakci ovlivňují. A v podstatě to samé děláme i v naší firmě,“ vysvětluje Zvirinský.
Technologie s přidanou hodnotou
Přestože se startupu momentálně daří, Zvirinský přiznává, že najít vhodné téma a rozjet vlastní podnikání nebylo úplně jednoduché. A to i navzdory tomu, že za sebou měl zkušenosti z několika zahraničních startupů a také ze Seznamu, kde tři roky pracoval jako výzkumník pro strojové učení.
„Trvalo to vlastně dva roky, než jsme vymysleli, s čím půjdeme za investory. Jedna věc je dělat zajímavý výzkum, druhá je najít něco, co bude užitečné pro někoho dalšího a bude ochoten vám za to platit. Dnes jsou v módě hlavně apky, open banking a podobné produkty, takže v této oblasti panuje velká konkurence.“ S kolegou Bohdanem Hemžalem, kterého poznal v předchozí práci, se proto rozhodli vydat se neprošlapanou cestou a zaměřit se na oblast, která dosud stála spíše stranou pozornosti. „Celá oblast vymáhání není z pohledu inovací moc atraktivní. Banky rády investují do proklientských produktů, zatímco bankroty jsou spíše povinností byznysu,“ konstatuje.
Zdá se, že dvojici se podařilo objevit mezeru na trhu. Jak ale Zvirinský podotýká, ani sebelepší technologie není zárukou úspěchu. „Technologie je jen tenkou vrstvou z celého komplexu problémů. Pokud něco vytvoříte a poskytnete lidem, neznamená to, že to všichni rázem začnou používat. Je dobré se na problém podívat hlouběji a postavit službu tak, aby to nebyla jen technologie, ale celý balíček.“ V tomto smyslu také radí mladším kolegům, kteří by se rádi vydali podobnou cestou, aby nezůstávali jen ve svém „rybníčku“ a hledali si parťáky i mimo Matfyz. „Technicky zaměření lidé často vidí jen tu technologii a pokud tvoří firmu pouze oni, tak se ve svém přístupu ještě podporují.“
Služby od Rekenberu již využívá Česká spořitelna a v pilotní fázi také ČSOB. Startup momentálně vyjednává o spolupráci s dalšími bankami, ale také s nebankovními společnostmi, státními institucemi a firmami. Vedle insolvencí fyzických osob se chce Zvirinský v blízké době zaměřit také na oblast korporátního vymáhání a na exekuce. V budoucnu by jeho firma mohla poskytovat i přímou podporu dlužníkům, například v podobě právního servisu. „Jsme stále hodně na začátku a pilujeme řešení. Teď musíme hlavně vybudovat tým a dokázat, že náš nápad je životaschopný. Naším cílem je pomoci zefektivnit proces oddlužení a nastavit v něm férové a transparentní podmínky,“ dodává Zvirinský.
Mohlo by vás také zajímat:
Matfyzák v Oxfordu
Petr
Baudiš: Na úspěch není žádný tajný recept
Michal
Šrajer: Chci, aby lidem bylo v práci dobře