Absolventka Matfyzu Iveta Zatočilová se během prázdnin zúčastnila největší konference částicových fyziků ICHEP 2024 (The 42nd International Conference on High Energy Physics). Jaké dojmy si z prestižní vědecké události odnesla?
V červenci se v Praze konala největší mezinárodní konference zaměřená na fyziku vysokých energií. Do hlavního města přijelo přednášet a diskutovat o nejnovějších poznatcích částicové fyziky na 1400 vědců z různých koutů světa a já jsem měla to štěstí, že jsem mohla být mezi nimi.
Původně se měla konference ICHEP v Praze odehrát už v srpnu roku 2020, tedy během prázdnin, po kterých jsem nastupovala do prvního ročníku magisterského studia částicové a jaderné fyziky. V té době ale zasáhla ruka osudu v podobě koronavirové krize a celá velká akce se musela přesunout do virtuálního prostoru. Po čtyřech letech, během kterých jsem studium úspěšně dokončila a začala pracovat jako doktorandka ve skupině prof. Karla Jakobse na Freiburské univerzitě v Německu, se konference vrátila do Prahy podruhé, tentokrát už „naživo“ do Kongresového centra.
Je únor a spolu s vedoucím mé doktorské práce se domlouváme, že bych na největší mezinárodní konferenci částicových fyziků mohla představit poznatky z našeho výzkumu křemíkových detektorů. V přihlášce abstraktu Passive CMOS Strip Sensors – characterisation, simulation and test beam results odvážně zaškrtávám políčko „prezentace“ a pak s napětím čekám, jestli se mi v konkurenci dalších stovek příspěvků podaří získat talk. Můj školitel mě pro jistotu předem varoval, abych nebyla smutná, pokud na ICHEPu budu mít „jen“ poster, i to prý bude úspěch. A pak v dubnu přichází dlouho očekáváný e-mail: S radostí vám oznamujeme, že váš abstrakt byl přijat jako TALK. Do konference v té době zbývají ještě čtyři měsíce, takže o nějakých velkých přípravách nemůže být řeč, ale vyplnila jsem přihlášku a zabookovala si hotel hned naproti Kongresovému centru, abych byla blízko hlavnímu dění.
Do Prahy jsem přijela hned první den konference. V rychlosti jsem se ubytovala v hotelu a spěchala na vernisáž výstavy Částice a Arnošt Lustig. Na Vyšehradě mě čekalo milé přivítání. Hned u registrace potkávám svoji někdejší kolegyni z Fyzikálního ústavu AV ČR, kde jsem pracovala jako studentka, konferenční tašku dostávám od bývalé spolužačky z Matfyzu a lístek na MHD mi dává kolega z Ústavu částicové a jaderné fyziky MFF UK. Hned si připadám jako doma a ve stejném duchu se pro mě ponese i celá konference.
První dny jsou tradičně naplněné paralelními talks. Desítky přednášek v 18 sekcích nabízejí široké spektrum témat od hledání temné hmoty přes přípravu a upgrade největších urychlovačů na světě až po témata, jako je vzdělávání a popularizace fyziky. Někdy bylo opravdu těžké si z tak bohaté nabídky vybrat. Mě nejvíce zaujaly sekce Operation, Performance and Upgrade (incl. HL-LHC) of Present Detectors a Detectors for Future Facilities, R&D, Novel Techniques, hlavně proto, že se věnovaly tématům, kterými se ve své práci zabývám. Nicméně bylo zajímavé slyšet přednášky o nejnovějších objevech i z jiných oborů částicové fyziky a rozšířit si tak obzory. Večery trávím na poster sessions, kde si prohlédnu na 300 vědecký plakátů s výzkumnými výsledky a popovídám si s jejich autory.
Na můj talk se v sekci Detektory pro budoucí zařízení, R&D a nové techniky dostalo až v sobotu ráno, přesně v 8:47. Navzdory skepsi mých kolegů se přednáškový sál plní i v takhle časnou dobu a ze mě pomalu opadává nervozita. Když mám přednášku za sebou, publikum mě zahrne zajímavými dotazy a taky podněty pro další výzkum. S některými kolegy pak diskutujeme i během coffee breaku.
Čtvrtý den byl odpočinkový. Zatímco kolegové vyrážejí do uranového dolu v Jáchymově nebo po stopách slavných fyziků v Praze, já dávám přednost soukromému programu v podobě výletu do Krkonoš.
V pondělí konference vrcholí, na řadě je nejočekávanější část programu – plenární přednášky, na kterých pozvaní vědci představí ty nejzásadnější výzkumné pokroky. Pro mě osobně je nejzajímavější diskuse o budoucích urychlovačích, které se zúčastnili ředitelé velkých částicových laboratoří Fabiola Gianotti ze švýcarského CERN, Lia Merminga z amerického Fermilabu, Shoji Asai z japonské národní laboratoře KEK a ředitel Institutu fyziky vysokých energií Čínské akademie věd v Pekingu Yifang Wang. Záznam diskuse je k dispozici na YouTube a pokud vás zajímá, kam bude částicová fyzika směřovat v následujících desetiletích, určitě stojí za zhlédnutí.
V rámci nabitého programu konference nebylo možné stihnout všechno. Naštěstí povedená party v trojském kampusu s videomappingem a několika DJs mi neunikla. Stihla jsem osobně potkat některé kolegy, které jsem doposud znala jenom z obrazovky počítače, a taky si více méně náhodou popovídat třeba s šéfredaktorem jednoho z nejprestižnějších fyzikálních časopisů Physical Review Letters. I když vlastní přednáška na největší konferenci v oboru byla sama o sobě velký zážitkem, nejsilnější dojmy ve mně zanechala právě setkání s kolegy, vědci i s osobnostmi z dalších oborů. Na intenzivní týden v Praze budu vzpomínat ještě dlouho, nejen při psaní proceedings z konference…