V půlce srpna se v brazilském městečku Vassouras nedaleko Ria de Janeira uskutečnil 17. ročník Mezinárodní olympiády v astronomii a astrofyzice (IOAA). K pětici reprezentantů České republiky patřil i Martin Kudrna z pražského Gymnázia Jana Keplera. Student maturitního ročníku, jehož snem je dostat se na Cambridge, v soutěži vybojoval stříbrnou medaili.
Co jste si kromě medaile dovezl z Brazílie na památku?
Soutěžní program byl velmi nabitý, takže jsme bohužel neměli moc příležitostí poznat Rio a okolí našeho ubytování. Studentský hotel byl navíc několik kilometrů od nejbližšího městečka a nesměli jsme ho sami opouštět. Z klasických suvenýrů jsem si tedy nic nepřivezl, ale podařilo se mi sehnat místní kávu, limonádu a v neposlední řadě kokos. Mimo to jsem si na kapesní fotoaparát nafotil jižní oblohu, což by se dalo považovat za typ suvenýru – bylo to poprvé, kdy jsem se dostal na jižní polokouli. Obloha byla opravdu působivá.
Olympiáda měla teoretické a praktické kolo, které bylo obtížnější? Co vám v soutěži dalo nejvíc zabrat?
Myslím si, že letošní ročník byl co do obtížnosti trochu zvláštně rozložený. Zatímco kola v předchozích ročnících mi připadala relativně vyrovnaná, letos se v teorii objevily dvě dlouhé úlohy zaměřené na geometrii. Na takový typ úloh jsem ještě nikdy nenarazil a daly mi zabrat ze všeho nejvíc – byla za ně totiž čtvrtina bodů z celé soutěže, takže se nedaly jen tak přeskočit. Ale i ostatní úlohy z teoretického kola byly spíše obtížnější.
U čeho jste si naopak nejvíc věřil?
Ke každé části přistupuji s respektem. I když se v něčem cítím jistě, vždycky se může stát, že mi úlohy nesednou, což byl případ i letošní teorie. Během pozorování jsem měl zase pocit, že mi snad musí chybět kus zadání – úkol jsem totiž zvládl splnit za desetinu času, což mi připadalo podezřelé a znejišťovalo mě to. Nakonec jsem ho měl celý správně. Datová analýza je pak vždycky trochu loterie, jelikož obsahuje jenom dvě úlohy, za které se rozdává čtvrtina všech bodů. Kupodivu jsem se právě během jejího řešení cítil nejjistěji – většina obtížnosti podle mě spočívala v rychlém zadávání hodnot do kalkulačky. Celkově jsem v této části ztratil jen přibližně desetinu bodů.
Soutěž probíhala deset dní a účastníci prý po celou dobu museli zůstat offline. To se v dnešní době jen tak nepoštěstí. Nechyběl vám internet nebo komunikace s přáteli?
Absence komunikačních technologií mi nevadila. Naopak, mohl jsem si díky tomu oddechnout a soustředit se na přípravu na další kola, případně trávit volný čas venku s ostatními soutěžícími a užívat si aktivit, které nám nabízel velký areál hotelu. Měli jsme k dispozici bazén, rybník s loďkami nebo „gameroom“ s ping-pongem či kulečníkem. Spíše než možnost komunikace mi chyběl přístup k informacím. Třeba aplikace Stellarium se dost špatně nahrazuje papírem. Museli jsme si všechny informace přepsat, což je u dynamických dat (například výška Měsíce nad obzorem) obtížné. Jen pro zajímavost uvedu, že u sebe nemůžeme mít nic, co by bylo schopné dálkové komunikace, tedy ani chytré hodinky, tablety, notebooky či fotoaparáty s přístupem k internetu.
Jak jste si pobyt v Brazílii a celé dění okolo olympiády užil? Je něco, co se vám obzvlášť vrylo do paměti?
Na každé mezinárodní soutěži, které jsem se zúčastnil, se mi vryl do hlavy úvodní a závěrečný ceremoniál. Mimo to asi jen tak nezapomenu na třetí den ráno, kdy jsme měli ve sprše relativně velkého pavouka – v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsme opravdu „v exotice“. Dalším nezapomenutelným zážitkem je již zmíněná jižní obloha. Když jsme se vydali na kopec (na který nám později organizátoři zakázali chodit, protože tam možná byli jedovatí hadi – další uvědomění si exotiky), kde na nás z okraje cesty nesvítily reflektory, byla viditelnost výrazně lepší než v Praze. S menším binokulárem jsme tak viděli všechny známé objekty jižní oblohy, včetně Magellanových mračen a samozřejmě Jižního kříže.
Kdy vás vlastně zaujala astronomie?
Moje první vzpomínka na astronomii je spojená se sbíráním magnetek s vesmírnou tématikou z Kostíků... Nedokážu však vůbec říct, kdy přesně ani čím mě astronomie zaujala, jelikož jsem byl velmi malý a přišlo to tak nějak samo od sebe. Na základní škole mě zajímalo, jak všechno funguje, a to včetně vesmíru. Před pěti lety jsem se o astronomii začal zajímat seriózněji, když jsem se zúčastnil dvouletého astrokurzu pořádaného Planetáriem Praha. Ten mě také přivedl k tomu, že jsem nyní jedním z demonstrátorů na pražských hvězdárnách. K samotné olympiádě mě přivedla profesorka fyziky v primě na gymnáziu. Řekl jsem si, že to zkusím a uvidím, kam mě zájem o vesmír dostane. Překvapivě jsem se tehdy dostal až do finále, což mi dodalo motivaci účastnit se i v dalších letech. Z astrofyziky mám nejraději řešení (hezkých) příkladů. Z čisté astronomie mě nejvíc baví pozorování a velmi amatérské fotografování oblohy.
Říkal jste mi, že kromě astronomie a fyziky vás baví taky informatika a matematika. Na co byste se chtěl v budoucnu zaměřit? Máte už jasno v tom, na jakou vysokou školu se budete hlásit?
Chtěl bych se zaměřit na informatiku, ale zároveň bych k tomu rád využil i svoje znalosti a schopnosti z jiných oborů. Spíš než nový Word by se mi líbilo vytvářet vědecké programy či vzdělávací aplikace. Aktuálně jsem v procesu podávání přihlášky na Cambridge. A kdyby to v zahraničí nevyšlo, rozhoduji se mezi ČVUT a Matfyzem.
Martin
Kudrna
Student čtvrtého ročníku Gymnázia Jana Keplera. Od šesté třídy se
účastní Astronomické olympiády. V loňském roce získal na IOAA v Polsku
bronzovou medaili, letos si z Brazílie dovezl stříbro. Daří se mu i v
ostatních oborových soutěžích, například v letošním roce získal také
bronz na Evropské fyzikální olympiádě (EuPhO) v Gruzii.
Mohlo by vás také zajímat:
Vedoucí
Fyziklání: Chcete ovládnout matematiku? Začněte fyzikou!
Doktorandka
Universität Freiburg: Work-life balance je pro Němce prioritou
Osudová
přitažlivost dvojhvězd