Atlet Matěj Ščerba má za sebou úspěšnou sezónu. V červnu obsadil desáté místo na mistrovství Evropy v atletice v Římě, což mu zajistilo jeho vůbec první účast na olympijských hrách. „Vždycky jsem doufal, že se jednou na olympiádu dostanu, je to pro mě splněný sen,“ říká pětadvacetiletý skokan o tyči, reprezentant ČR na Letních olympijských hrách 2024 a student čtvrtého ročníku informatiky na Matfyzu.
Prý jste s účastí na olympiádě v Paříži tak docela nepočítal…
To je pravda. Kdyby mi někdo ještě před rokem řekl, že pojedu na olympiádu do Paříže, asi bych mu moc nevěřil. Od roku 2019 jsem se prakticky až do letoška nijak výrazně nezlepšil. Poslední rok jsme ale s trenérem hodně zapracovali na technice rozběhu, k tomu jsem měl štěstí, že mi vydrželo zdraví a nepotkal mě žádný úraz. Díky tomu šly moje výkony v relativně krátkém čase nahoru, takže jsem se zvládl na olympiádu kvalifikovat. Jsem hrozně rád, že jsem mohl olympijskou atmosféru zažít na vlastní kůži.
Jak jste to prožíval? Byl to hodně odlišný zážitek oproti jiným soutěžím?
Docela mi pomohlo, že jsem se na začátku června účastnil mistrovství Evropy v Říme, kde závody probíhaly na podobně velkém stadionu jako v Paříži. Je však pravda, že olympiáda se s ostatními soutěžemi moc srovnávat nedá. Třeba jenom samotné bydlení v olympijské vesnici, kde jsou společně ubytování závodníci z celého světa, je něco, co jinde nezažijete. Na olympiádu se upíná mnohem větší pozornost než na jiné soutěže, takže jsem cítil větší tlak. Myslím si ale, že jsem to ustál docela dobře.
S jakým cílem jste do Paříže odjížděl?
Chtěl jsem postoupit do finále. Na finále mistrovství Evropy se mi podařilo závodit na hranici svého osobního rekordu a doufal jsem, že bych něco podobného mohl předvést i na olympiádě. Cítil jsem, že fyzicky na to mám.
Se skočenou výškou 540 cm jste obsadil 23. místo. Proč to nevyšlo tak, jak jste si představoval?
Olympijská soutěž byla oproti jiným závodům pro mě náročnější v tom, že základní výška byla nastavená na 540 cm a pak se šlo rovnou na 560, což je jen sedm centimetrů pod mým osobní rekordem. Jsem zvyklý začínat nižší laťkou, první pokusy mívám většinou horší. Jenže na olympiádě bylo potřeba, abych už druhý pokus zvládl na úrovni svých osobních limitů. To byl nejspíš jeden z hlavních důvodů, proč to nevyšlo.
V mužské soutěži letos padl světový rekord: Švéd Armand Duplantis na olympiádě skočil 625 cm. Co na jeho výkon říkáte?
Viděl jsem ho z tribuny a bylo to neuvěřitelné. On má nejen výborný rozběh, ale zároveň i skvěle vypilovanou techniku. Skáče od nějakých pěti let a té disciplíně perfektně rozumí. Myslím si, že jeho rekord jen tak někdo nepřekoná.
Kdy jste se skokem o tyči začínal vy?
V době, kdy jsem šel na střední školu. V Ústí nad Labem, odkud pocházím, jsem odmala dělal atletiku a zkoušel jsem různé atletické disciplíny. Jako starší žák jsem začal soutěžit ve víceboji, kde byl i skok o tyči. Moje trenérka z Ústí mi pak navrhla, jestli nechci jít trénovat skok o tyči do Prahy, kde jsou pro tento sport lepší podmínky. Zkusil jsem to a zalíbilo se mi to.
Co vás na této disciplíně zaujalo?
Nejspíš ten adrenalin. Skok o tyči je technicky hodně náročný sport, je to úplně něco jiného než ostatní disciplíny. Během krátkého okamžiku se musíte rozhodnout, jestli se odrazíte nebo ne. A pokud při rozběhu uděláte něco špatně, může to být dost nebezpečné. Proto je nutná stoprocentní koncentrace.
Co se vám během skoku a těsně před ním odehrává hlavě?
Snažím se myslet na to, abych udělal všechno tak, jak jsme si předtím řekli s trenérem. Během rozběhu se soustředím hlavně na to, abych došlápl co nejblíže značce, kterou mám na dráze. Skok jako takový už probíhá spíše v režimu autopilota; je dost rychlý, trvá něco kolem vteřiny, takže myslet na něco dalšího je prakticky nemožné.
Co všechno obnášejí vaše tréninky?
Samotný skok trénujeme většinou dvakrát týdně. Kromě toho máme tréninky v posilovně a na dráze, kde rozvíjíme rychlost. Občas cvičíme gymnastiku, abychom měli tělo a pohyby pod lepší kontrolou. Mimo to skáčeme do dálky nebo běháme přes překážky.
To musí být dost náročné na čas i energii. Jak se dá vrcholový sport kombinovat se studiem Matfyzu?
Teď už mám víc času, protože mi chybí jenom diplomová práce, ale předchozí roky byly docela náročné. Tréninky mívám každý všední den, občas i o víkendu, k tomu jsou závody, soustředění… Je jasné, že když chcete dělat sport na závodní úrovni, musíte tomu něco obětovat. Ale dělám to rád, atletika mě baví. Naštěstí na Matfyzu nebylo tolik povinných přednášek a s vyučujícími se dalo domluvit. Absence na cvičeních jsem si mohl nahradit dodatečně a studium jsem zvládl bez individuálního plánu. Navíc si myslím, že sport a studium se vlastně velmi dobře doplňují.
Nikdy jste nepřemýšlel, že byste vsadil všechno na jednu kartu a zaměřil se jen na sportovní dráhu?
O tom jsem nikdy neuvažoval. Vždycky mě lákalo studovat a taky jsem chtěl mít v záloze něco, co mě uživí, až s atletikou jednou skončím. Rozhodoval jsem se mezi informatikou na Matfyzu a ČVUT. Zvolil jsem Matfyz, protože mám rád matematiku a taky protože jsem chtěl algoritmům porozumět do hloubky. S výběrem jsem spokojený.
Naučil vás Matfyz něco, co se dá uplatnit i ve sportu?
Analytický přístup k problémům se dá celkem dobře používat i ve sportu. Myslím si, že i díky studiu se dokážu na svoje sportovní výkony podívat z větší perspektivy a umím si zanalyzovat, proč se něco nepovedlo.
Pomýšlíte už teď na další letní olympiádu za čtyři roky?
To je pro mě ještě příliš daleko. V příštím roce bych se chtěl kvalifikovat na mistrovství světa v Tokiu. Co bude potom, se uvidí. Olympiáda v Paříži mě nakopla, takže mám teď mnohem větší motivaci trénovat.
Nejlepší soutěžní
výsledky Matěje Ščerby
10. místo na ME 2024, Řím, 565 cm
23. místo na LOH 2024, Paříž, 540 cm
13. místo HME 2019, Glasgow, 535 cm
1. místo MČR mužů a žen 2024, Zlín, 567 cm
Mohlo by vás také zajímat:
Sára
Tkadlecová: Jsem vodní živel
S čistou
hlavou nad mraky
Nejhezčí
pohled na svět je z větroně