V roce 1835 se společně s Karolinou Herschelovou stala členkou Královské astronomické společnosti. Bylo to vůbec poprvé, kdy se ženám této pocty dostalo. Mary Somervillová byla úspěšná popularizátorka vědy, matematička, astronomka a průkopnice ženského zapojení do vědy. Matce šesti dětí se už v 19. století podařilo skloubit rodičovství s vědeckou prací.
Mary Fairfax Somervillová se narodila 26. prosince 1780 ve skotském Jedburghu jako druhá ze čtyř dětí Margaret a Williama George Fairfaxových. Dětství prožila převážně ve společnosti matky, protože otec, viceadmirál Britského námořnictva, trávil většinu času plavbami na moři ve službách krále. Otcovy dlouhé námořní cesty a nedůsledná výchova matky, která po své dceři vyžadovala jen čtení Bible a pravidelné modlitby, zapříčinila, že Mary rostla, takříkajíc, jako dříví v lese.
I přes příznivé ekonomické postavení rodiny bylo Maryino vzdělání jen skrovné a spíše náhodné, než aby mělo nějakou strukturu. Pravidelnou školní docházku zažila jen během jednoho školního roku, který strávila na internátní škole pro dívky v Musselburghu. Když jí bylo 13 let, krátce navštěvovala školu psaní v Edinburghu, kde se poprvé seznámila s jednoduchou aritmetikou. Nedlouho poté se začala zajímat o algebru. Když poprvé narazila na záhadné symboly, přesvědčila soukromého učitele svého bratra, aby jí koupil základní učebnici algebry. Mladá dívka si tak sama klestila cestu k poznání.
Ve 24 letech se Mary provdala za svého bratrance, kapitána ruského námořnictva, Samuela Greiga. Greigův zájem o matematiku a vědu byl téměř nulový a i přesto, že měl o ženách intelektuálkách nevalné mínění, své manželce ve studiu nijak nebránil. Měli spolu dva syny, Woronzowa a Williama George. Těch si ale Samuel mnoho neužil, mladé manželství trvalo pouhé tři roky a skončilo Samuelovou smrtí v roce 1807. Smrt manžela, jakkoli šlo o tragickou a těžkou zkušenost, přinesla Mary jedinečnou příležitost.
V důsledku ovdovění a následnému dědictví se stala nejen finančně, ale také emocionálně nezávislou. Bylo jí 27 let a nemusela se podřizovat vůli manžela, ani svých rodičů. Využila tedy situace a rozhodla se, podle svého osobního přesvědčení, studovat. Její zápal pro vědu ji ale připravil o některá přátelství, protože mladá vdova se zájmem o astronomii byla považovaná za podivínku. Ochladly i Maryiny vztahy s rodinou, která její vzdělání nikdy neschvalovala. Ovšem ani na druhé straně, ve vědecké komunitě, ke které Mary tíhla, mnoho přátel nenašla. Jedním z mála jejích přátel byl skotský matematik William Wallace, na jehož doporučení Mary studovala matematické knihy. Ty se staly pevným základem nejen jejích znalostí, ale i domácí knihovny.
V roce 1812 se Mary provdala podruhé. Tentokrát za doktora Williama Somervilla, chirurga sloužícího u britského námořnictva, který byl také jedním z jejích bratranců. Rodina doufala, že se Mary v manželství vzdá své touhy po vzdělání a bude konečně manželkou, jak se sluší a patří. Opak se ale stal skutečností a William byl pro Mary naopak velkou podporou ve všech jejích vědeckých snahách. Z manželství vzešly čtyři děti a Mary se tak stala celkem šestinásobnou matkou.
V létě roku 1825 započala Mary Somervillová první ze svých vědeckých studií. Prováděla experimenty s magnetismem a v roce 1826 představila Královské společnosti práci nazvanou Magnetické vlastnosti fialových paprsků slunečního spektra. Po astronomických pozorováních Karolíny Herschelové se jednalo o první ženskou práci, která byla publikována v Philosophical Transactions. I když teorie představená v práci Mary Somervillové byla později vyvrácena jinými výzkumy, přinesla své autorce uznání mezi kolegy vědci. V návaznosti na její první publikaci ji kontaktoval Lord Brougham ze Společnosti pro šíření užitečných znalostí. S Mary si začal dopisovat prostřednictvím jejího manžela – jak vyžadovaly tehdejší společenské konvence – a přišel s nabídkou, aby napsala populární verzi Laplaceovy Mécanique Céleste a Newtonových Principií.
Lord Brougham doufal, že Maryina populární verze by mohla oslovit širší publikum. Kniha dostala název Mechanismus nebes a její autorka v ní veřejnosti představila myšlenky velkých géniů pomocí jednoduchých ilustrací a experimentů. Mechanismus nebes Mary Somervillové byl velkým úspěchem. Zanedlouho poté začala pracovat na další knize, která byla publikována v roce 1834 pod názvem O souvislosti fyzikálních věd. V té době již byla uznávanou popularizátorkou vědy. Ve velké síni Královské akademie byla vystavena její busta a v roce 1935 byla zvolena do Královské astronomické společnosti. Spolu s Karolinou Herschelovou se tak staly jejími prvními členkami. Od krále Anglie obdržela Mary Somervillová penzi ve výši 200 liber ročně a získala čestná členství v různých dalších významných vědeckých organizacích.
Svou třetí knihu publikovala, když jí bylo 68 let. Šlo o Fyzikální zeměpis, který se nakonec stal jejím nejúspěšnějším dílem a v následujících 50 letech byl používán při výuce na středních školách i univerzitách. Psaní popularizačních vědeckých knih se věnovala takřka do samého konce svého života. Molekulární a mikroskopická věda, shrnující nejnovější objevy v chemii a fyzice, vyšla v jejích úctyhodných 89 letech. A i přesto, že byla na sklonku života hluchá a křehká, stále si uchovávala své mentální schopnosti. Mary Somervillová zemřela 29. listopadu 1872 ve věku 91 let.
Mohlo by vás také zajímat:
Sláva a kontroverze Millikanova pokusu
Sofia
Kovalevská: První doktorka matematiky
Důkaz
pro velký třesk. Před 60 lety bylo objeveno reliktní záření