V letním období můžeme na nebi čím dál častěji pozorovat jeden zajímavý jev. Říká se mu noční svítící oblaky, noctilucent nebo též stříbřité oblaky. Zářivá mračna, strukturou připomínající závoje či lehce zvlněnou vodní hladinu, byla objevena teprve koncem 19. století.
V našich zeměpisných šířkách se noční svítící oblaky objevují nejčastěji v období letního slunovratu kolem 21. června. Řídká, stříbřitě zbarvená, někdy též modravá až červená mračna jsou viditelná pouze během večerního soumraku nebo ranního svítání. Nezvyklá podívaná, často vyhlížená fotografy, může na nebi vydržet několik desítek minut i pár hodin.
Nejvyšší atmosférická oblačnost
Noční svítící oblaky nepatří mezi běžné mraky známé z klasifikací. Běžná mračna vznikají v troposféře, tedy ve výškách 8 – 12 km nad zemí. Z celé atmosféry se totiž právě zde nachází největší množství vodní páry, která je pro tvorbu oblačnosti nezbytná. Kromě běžných „troposférických“ oblaků existují ještě tzv. polární stratosférické oblaky, přezdívané perleťové. Ty se vyskytují ve výškách 15 – 25 km a hrají významnou roli v destrukci ozonu v atmosféře. Noční svítící oblaky však vznikají ještě mnohem výš – v mezosféře, zhruba 75 – 90 km nad zemí. Jde tedy o nejvyšší atmosférickou oblačnost.
Tato mračna jsou tvořena drobnými ledovými krystaly o průměru kolem 50 nm. Pro svůj vznik potřebují částice prachu (například ze sopek nebo z meteorů), které působí jako kondenzační jádra. Dále je nutná přítomnost vodní páry, která na těchto jádrech kondenzuje. Ačkoliv je většina vody v atmosféře soustředěna v troposféře, i v mezosféře se jí trochu najde – ať už díky přenosu z nižších vrstev atmosféry nebo v důsledku štěpení metanu působením slunečního záření. Třetí podmínkou, nezbytnou pro vznik mračen, jsou dostatečně nízké teploty. Ty v rámci celé atmosféry panují jen několik týdnů v létě právě ve vyšších vrstvách mezosféry.
Noční svítící oblaky byly poprvé pozorovány v roce 1885, dva roky po výbuchu indonéské sopky Krakatoa, která do atmosféry vyvrhla obrovské množství sazí a popela. Od té doby je pozemní i satelitní přístroje zaznamenávají čím dál častěji.
Podle vzhledu se noční svítící oblaky dělí na čtyři hlavní typy: závoje, pruhy, vlny a víry. Jelikož se v atmosféře nacházejí tak vysoko, jsou pozorovatelné pouze za určitých podmínek.
Na severní i jižní polokouli je možné noční svítící oblaky sledovat v období letního slunovratu mezi 50. a 70. stupněm zeměpisné šířky. Na nebi se vyskytují pouze v létě, kdy má mezosféra nejnižší teplotu, a to až -130 °C. Pozorovatelné jsou před východem nebo po západu Slunce, když jsou nižší vrstvy atmosféry ve stínu, a nejlépe když se Slunce nachází 6 – 16° pod horizontem. Na severní polokouli je lze pozorovat od května do srpna, ale hlavní doba jejich výskytu je v červnu a v červenci. V České republice byly poprvé zaznamenány 10. června 1885 a i dnes je na našem území můžeme příležitostně pozorovat, a to nejlépe od poloviny června do poloviny července v lokalitách s výhledem na severní obzor.
Indikátor změny klimatu?
Kromě pozemního pozorování lze noční svítící oblaky analyzovat pomocí satelitů, radarových odrazů nebo sondážních měření. Bylo zjištěno, že se mezosférická oblačnost vyskytuje v letním období nad celou polární oblastí, tedy nejen nad územím, odkud byla pozorována ze Země. Blíže k pólům ale není viditelná, protože zde v létě nastává polární den nebo se Slunce nedostává dostatečně nízko pod horizont.
Tyto oblaky jsou citlivé na klimatickou změnu a solární i pozemské vlivy. Noční svítící oblaky jsou významnými indikátory toho, co se děje ve vyšších hladinách atmosféry. Malé změny v atmosférickém prostředí mohou vést k velkým změnám ve vlastnostech těchto oblaků. Jejich častější výskyt je možné přisuzovat také lidské činnosti, v důsledku které se do atmosféry dostává více oxidu uhličitého a metanu.
Použité zdroje:
Noční svítící oblaky - optické úkazy v atmosféře. Optické úkazy v atmosféře [online]. Copyright © 1999 [cit. 29.07.2021]. Dostupné z: http://ukazy.astro.cz/nlc.php
Project PoSSUM | About Noctilucent Clouds. Project PoSSUM | Citizen-Science Astronautics [online]. Copyright © 2021 Project PoSSUM [cit. 29.07.2021]. Dostupné z: https://projectpossum.org/research/noctilucent-cloud/about-noctilucent-clouds/
Noctilucent clouds – Australian Antarctic Program. Australian Antarctic Program [online]. Dostupné z: https://www.antarctica.gov.au/about-antarctica/ice-and-atmosphere/atmosphere/clouds-and-radiation/noctilucent-clouds/
Why eerie, glowing noctilucent clouds are showing up more often - Vox. Vox - Understand the News [online]. Copyright © 2021 [cit. 29.07.2021]. Dostupné z: https://www.vox.com/22420935/glowing-cloud-noctilucent-mystery-unexplainable-podcast-climate
Mohlo by vás také zajímat:
Jak
meteorologové pomohli vyhrát válku
Led
na Zemi taje výrazně rychleji než dřív
Ledový dárek z nebe