Ještě před pár desítkami let byla slova jako laptop, notebook nebo tablet neznámými pojmy, dnes se s přenosnými počítači setkáváme prakticky dennodenně. V některých oblastech dokonce notebooky vytlačují klasické stolní počítače: desktopy se tak stávají spíše kancelářskými počítači sloužícími pro centrální ukládání dat.
Stolní počítače, osazené nejprve osmibitovými mikroprocesory, se o své místo na slunci začaly hlásit koncem 70. let, a zejména pak v 80. letech minulého století. Jako zobrazovací jednotka sloužil obvykle televizor, pro uložení programu se používal kazetový magnetofon. S rozšířením operačního systému CP/M, jehož vývoj odstartoval už roku 1974, se objevily snahy o vylepšení funkcí. K systému bylo postupně možné připojit mnohem spolehlivější zařízení pro ukládání programu a dat – disketovou jednotku. Celá sestava, tj. mikropočítač, zobrazovací jednotka, disketová jednotka a případně i tiskárna, se dala umístit na stůl (odtud název desktop).
Brzy začali vývojáři hledat způsob, jak všechny funkce sdružit do jednoho zařízení. První vlaštovka na sebe nenechala dlouho čekat. Už v září roku 1980 byl na veletrhu v Paříži představen mikropočítač Portal od firmy Micral postavený na mikroprocesoru Intel 8085. Zařízení mělo jednořádkový zobrazovač, malou tiskárnu a jeho hmotnost byla 12 kg.
Koncem 70. let se v USA už běžně prodávaly osmibitové počítače Apple II, u kterých se původně pro ukládání dat používal kazetový magnetofon, později i 5 ¼ palcová disketová jednotka. Tento typ počítačů posléze našel uplatnění především v rozvíjejícím se herním průmyslu.
Mezníkem se stal rok 1981, kdy byl veřejnosti představen první „opravdový přenosný počítač“. Kompaktní počítač Osborne 1, který navrhl britsko-americký inženýr Adam Osborne v rámci své firmy Osborne Computer, byl osazen mikroprocesorem Zilog Z80, dvěma 5 ¼ palcovými disketovými jednotkami, modemovým portem a pracoval s operačním systémem CP/M. Na tom by samo o sobě nebylo nic přelomového, ovšem Osbornův počítač měl navíc ještě integrovanou pětipalcovou CRT obrazovku. Celé zařízení vážilo dohromady 11 kg a jeho uváděcí cena byla 1 795 amerických dolarů, tedy necelých 40 tisíc korun podle aktuálního kurzu. Počítač Osborne 1 byl přenosný, což také znamenalo, že si jej uživatel mohl při práci položit na klín (odtud pozdější název laptop).
Práce s osmibitovými počítači byla přeci jen trochu jiná, než na jakou jsme zvyklí dnes, ale takový byl vývoj. Vždyť i pozdější operační systém MS-DOS pro počítače IBM PC se výrazně inspiroval systémem CP/M.
V roce 1982 se na trhu objevuje další přenosný počítač Kaypro II, opět s procesorem Z80 a operačním systémem CP/M. Zařízení bylo inzerováno jako „počítač za 1 595 dolarů, který se prodává za 1 595 dolarů“. V polovině roku 1983 prodávala společnost Kaypro více než 10 tisíc počítačů měsíčně, což jí krátce posunulo na páté místo největších počítačových výrobců na světě. Bohužel sláva netrvala dlouho a v roce 1992 firma skončila v úpadku.
V této době se objevila celá řada malých kompaktních mikropočítačů osazených 8bitovými mikroprocesory (např. Epson HX-20, TRS-80 model 100 a další), obvykle s interpreterem jazyka BASIC. Tyto počítače už svými rozměry připomínaly papírové poznámkové bloky (označení „notebook“ se však začalo používat až později).
Další významná etapa počítačů byla odstartovaná 12. srpna 1981, kdy firma IBM uvedla na trh první „osobní počítač“ (personal computer) IBM PC 5150. Právě tento model zahájil zcela novou éru výpočetní techniky. Stojí za poznámku, že již za necelý rok, v červnu roku 1982, představila firma Columbia Data Products první počítač kompatibilní s IBM PC (tzv. klon) a s firmwarem BIOS vytvořeným díky zpětnému (reverznímu) inženýrství. Tato zkušenost (a velká otevřenost celé koncepce IBM PC) ovšem nakonec vedla k tomu, že firma IBM musela výrobu osobních počítačů v roce 2005 opustit a prodat čínské firmě Lenovo.
Již v listopadu 1982 představila tehdy nově založená firma Compaq (Compatibility and Quality) svůj první výrobek Compaq Portable – přenosný počítač kompatibilní s IBM PC. Je zajímavé, že základní programové vybavení BIOS vzniklo rovněž legálním zpětným inženýrstvím původního řešení IBM, tedy jakousi zpětnou rekonstrukcí programu. Počítač lze také považovat za jistou ranou variaci myšlenky all-in-one – vše v jednom.
Koncepce osobního počítače IBM PC a jeho dalších verzí a klonů postupně vedla k významnému rozvoji. Vedle toho se samozřejmě dále rozvíjela koncepce firmy Apple, která je dodnes významným hráčem na poli výpočetní techniky a v současnosti také herních systémů, mobilních telefonů či hodinek. Svůj velký den zažil Steve Jobs v lednu roku 1984, kdy světu představil počítač Macintosh. Uvedení Macintoshe na trh doprovázela také slavná televizní reklama parafrázující román 1984 anglického spisovatele George Orwella.
Steve Jobs představuje počítač Macintosh
V roce 1985 uvedla již zmíněná firma Kaypro na trh přenosný počítač
Kaypro 2000, o kterém časopis PC Magazine napsal, že je to
„více Ferrari než Jeep“. Na rozdíl od svých 8bitových předchůdců byl
Kaypro kompatibilní s tehdy právě uvedeným operačním systémem MS-DOS
firmy Microsoft. Zařízení mělo LCD obrazovku, odnímatelnou klávesnici a vestavěnou 3 ½ palcovou disketovou jednotku. Ta se při použití naklápěla,
aby se s disketou dalo snáze manipulovat. K počítači bylo možné dokoupit
další rozšíření, včetně rozšiřujícího šasi.
„První na světě masově prodávaný laptop“ představila v dubnu roku 1985 japonská firma Toshiba. Stroj Toshiba T1100 byl osazen mikroprocesorem 80C88, CMOS variantou mikroprocesoru 8088 pro snížení spotřeby (laptop byl napájený z baterií Ni-Cd), monochromatickým LCD displejem, pamětí RAM 256 KB a diskovou jednotkou 3 ½ palce s kapacitou 720 KB.
Rok 1985 byl v oblasti rozvoje výpočetních systémů vůbec velmi plodný: například firma Microsoft představila první verzi grafického programového systému Windows. Nutno ovšem podotknout, že Apple Macintosh s grafickým programovým rozhraním byl představen už v roce 1984.
Firma IBM uvedla svůj první přenosný počítač IBM PC Convertible 5140 v roce 1986. Zařízení mělo zobrazovač CGA v provedení s kapalnými krystaly (LCD) a dvě 3 ½ palcové floppy diskové mechaniky. Jeho hmotnost byla necelých 6 kg.
V říjnu 1988 se na trhu objevil malý přenosný počítač od japonské firmy NEC. NEC Ultralite vážil pouhé dva kilogramy a byl výrazně menší a tenčí než jeho konkurenti. Počítač, který bylo možné pořídit za 4 tisíce amerických dolarů, měl LCD zobrazovač, ale nedisponoval disketou, ani pevným diskem. Další komponenty bylo nutné dokoupit. Pro jeho velikost jej novináři překřtili na notebook (a tak ho odlišili od laptopů, které byly větší a těžší).
Je zajímavé, že firma Apple představila svůj první laptop Macintosh Portable až v roce 1989. Na klávesnici se vyjímala polohovací kulička „trackball“.
Celá 90. léta byla již ve znamení velkého rozvoje počítačů, a to jak stolních – desktopů, tak těch na klín – laptopů či ještě menších poznámkových bloků – notebooků. V roce 2005 překonal prodej notebooků svým objemem prodej stolních počítačů. Dnešní přenosné počítače se mohou chlubit třeba SSD 1 TB a velikostí paměti RAM 8 GB i více. Baterie dokáží notebook zásobovat i více než šest hodin.
Mohlo by vás také zajímat:
Čtyřicet
let osobních počítačů
BASIC:
Programovací jazyk pro studenty, který odstartoval éru
mikropočítačů
Pionýři
počítačových her