Zajímalo by mne, zda si vůbec uvědomujete, jakému teroru je vystaven váš kolega češtinář, který zcela nevinně vysloví „Pět vteřin do konce!“, před třídou, jejímž profesorem fyziky je matfyzák.
Stačí říci tuto magickou větu, a studenti se rázem zázračně probudí z komatu. Ti dosud tišší, zamlklí a ostýchaví odhazují svůj stud vyjádřit se v dál a jeden přes druhého křičí: „Sekund! Sekund!“ V tuto chvíli bych chtěla být menší, až bych byla nejmenší na celém světě a alespoň „na vteřinku“ se mohla vypařit.
Abych vám to vysvětlila. Coby čtenáři tohoto webu určitě víte, co je vteřina. Pro jistotu: šedesátina úhlové minuty. Máte v tom od roku 1980 jasno. Vteřina je vteřina, sekunda je sekunda. Jenže co chudák češtinář, jenž ví, že toto slovo vymyslel premonstrát a obroditel Vojtěch Sedláček? Že zásluhou tohoto matematika a fyzika byla zavedena na Filozofickém ústavu v Plzni výuka českého jazyka? Že „vteřina“ spatřila světlo světa díky jeho vůbec první české učebnici matematiky a fyziky (alespoň na tohle byste mohli slyšet)?
Podívá-li se člověk do Slovníku spisovného jazyka českého na slovo „vteřina“, dočte se: vteřina 1. šedesátá část minuty; sekunda, 2. expr. chvilka; 3. šedesátina úhlové minuty. Chápete? Pro češtináře jsou vteřina a sekunda synonyma. Pro fyzika dvě slova jiného významu. A tak se nedivte, že si kvůli Système international d´Unités někdy připadáme před studenty jako banda blbců, co neumí do pěti (vteřin) počítat. A když už jsem u toho... Co Branky, body, vteřiny?