Iveta Zatočilová vystudovala na Matfyzu částicovou a jadernou fyziku. Po absolvování magisterského studia zamířila za dalšími zkušenostmi do zahraničí a druhým rokem studuje a pracuje na jedné z nejstarších německých univerzit. Jako doktorandka Albert-Ludwigs-Universität Freiburg se mimo jiné podílí na přípravách a testování nového vnitřního detektoru pro experiment ATLAS v CERN.
Na páté nejstarší univerzitě v Německu, která sídlí v historickém městě Freiburg na jihozápadě země, působí Iveta Zatočilová od srpna roku 2022. Česká doktorandka tam navazuje na výzkum, kterému se věnovala už během studia v Praze, a sice měření křemíkových detektorů pro projekt ATLAS ITk. „ITk je nový vnitřní detektor, který bude součástí detektoru ATLAS v CERN. Je to dráhový detektor, který mapuje pohyb částic uvnitř urychlovače během a po srážce,“ vysvětluje Iveta Zatočilová.
ATLAS je největší detektor částic patřící Evropské organizaci pro jaderný výzkum (CERN) a zároveň také experiment, který probíhá na urychlovači LHC ve švýcarské Ženevě. Cílem projektu, na němž se podílí několik tisíc vědců z různých zemí, je studium hmoty a hledání nových částic. I díky mladé české fyzičce se velkolepé zařízení ATLAS v budoucnu dočká dalšího vylepšení.
Přesné informace o energii částic
Jako členka desetičlenné výzkumné skupiny má ve Freiburgu na starost hlavně simulace detektorů. „Zabývám se simulacemi takzvaných CMOS stripových detektorů. CMOS je technologie, která umožňuje integrovat měřicí elektroniku přímo do křemíkového senzoru, a tedy minimalizovat množství materiálu v blízkosti srážky,“ popisuje vědkyně. Interakce částic v detektoru neprobíhají jenom v aktivních senzorech, částice prolétají třeba i kusem plastu nebo kabelem. Jakýkoli materiál navíc uvnitř detektoru pak znamená ztrátu energie částic a ovlivnění výsledků měření. „V rámci neaktivních vrstev je záměrem ztratit co nejméně energie. Přestože můžeme dopočítat, kolik energie se při průletu kabelem či jiným materiálem ztratilo, výsledek nikdy nebude dokonalý. Tím, že zajistíme, aby se většina energie ztratila přímo v detekčních vrstvách, senzorech, získáme co nejpřesnější údaje o energii částic.“
Co přivedlo absolventku Matfyzu a rodačku z Kutné Hory na Freiburskou univerzitu? „Po škole jsem hledala uplatnění v zahraničí a od kolegy z Fyzikálního ústavu AV ČR jsem dostala asi 15 e-mailových kontaktů na fyziky, kteří pracují na vnitřním detektoru ATLAS ITk. Všechny jsem oslovila, někteří mi ani neodepsali, ale jiní se ozvali a pozvali mě na pohovor, v jednom případě mi dokonce rovnou nabídli Ph.D. pozici,“ odpovídá. Absolvovala několik online pohovorů, na základě kterých si posléze mohla vybrat, zda půjde do Kanady, Anglie nebo Německa. „Zvolila jsem Freiburg. Vyhrál především díky své poloze na mapě Evropy,“ směje se. „A taky na mě udělalo dojem, že mě ještě před finálním rozhodnutím pozvali na univerzitu, kde mi vše ukázali a seznámili mě s budoucími kolegy,“ popisuje částicová fyzička a dodává, že za úspěšný rozjezd vědecké kariéry vděčí především své vedoucí diplomové práce, dr. Marcele Mikeštíkové z Fyzikálního ústavu AV ČR, která ji už na počátku studia představila zahraničním špičkám v oboru nejen v Evropě, ale i v Japonsku, Kanadě a USA, a umožnila jí podílet se na jedinečném mezinárodním projektu.
Jako doktorandka má na německé univerzitě pracovní smlouvu na čtyři roky. „Doktorské studium v Německu trvá kratší dobu než v Česku a je také méně náročné. Několik kolegů mi dokonce řeklo, že v Německu by mi na doktorát bez problémů stačila moje magisterská práce z Matfyzu,“ podotýká Iveta Zatočilová. „Neznamená to ale, že by pro mě doktorské studium v Německu nebylo výzvou. I když jsem částečně navázala na svůj předchozí výzkum, některé věci jsem se musela učit od nuly. Byla jsem úplný nováček.“
Velmi ji překvapilo, kolik času dostala na to, aby si na novém pracovišti zvykla. „Několik prvních měsíců mě můj vedoucí nechal dělat jenom tolik, kolik jsem sama chtěla. I teď všechno probíhá velmi v klidu. Z Česka jsem byla zvyklá dostávat úkoly a termíny, tady je tempo volnější.“ Víc než na maximální výkonnost se na tamních pracovištích klade důraz na to, aby zaměstnanci byli spokojení a udržovali si balanc mezi pracovním a soukromým životem. „Když jsem teď po dvou letech navštívila kolegy v Čechách, uvědomila jsem si, jak klidná atmosféra panuje u nás na univerzitě. V Německu zažívám daleko méně stresu,“ přiznává Iveta, která v červenci zavítala do Prahy mimo jiné proto, aby se zúčastnila největší mezinárodní konference částicových fyziků ICHEP 2024.
Vedoucí doktorské práce hledá pro svoji studentku byt
V desetičlenném vědeckém týmu byla až donedávna jedinou cizinkou a stále je i jedinou zástupkyní ženského pohlaví. „Na mužský kolektiv jsem zvyklá v podstatě odmala a nevadí mi. V naší skupině se cítím dobře, i když vztahy s kolegy nejsou tolik vřelé, jako byly v Česku. Možná je to tím, že nemluvím německy, ale určitě hraje roli také německá nátura. Němci jsou více uzavření a udržují si odstup. Jen zřídkakdy se stane, že se kolega zeptá, kde jsem trávila dovolenou, a některá témata jsou úplně tabu, třeba volební preference.“ Naši západní sousedé také prý daleko striktněji dodržují akademickou hierarchii. „Například není zvykem, aby doktorand šel na oběd společně se svým školitelem, ve skupinkách chodí zvlášť doktorandi, postdoci atd.,“ popisuje Iveta Zatočilová.
Práci a život ve městě, z kterého to nemá daleko do Francie ani Švýcarska, si jinak pochvaluje. „Freiburg je takové město pro bohaté důchodce. Říká se, že je to nejdražší město v Německu hned po Mnichově,“ podotýká a dodává, že z doktorandského platu však nemá problém vyžít. „S kolegy jsem byla v úzkém kontaktu ještě před svými magisterskými státnicemi v Praze, takže stěhování do Německa pro mě nebylo až tak velkým krokem do neznáma.“ České doktorandce se ve Freiburgu dostalo vřelého přijetí a její budoucí školitel jí dokonce pomohl se sháněním bytu. „Dal do novin inzerát, ve kterém bylo velmi formálně napsáno, že vedoucí doktorské práce hledá pro svoji doktorandku z Prahy byt. Na to se mi ozvalo spoustu Němců s nabídkou, takže jsem si nakonec mohla vybírat.“
Zhruba dvousettisícový Freiburg je podle ní klidná metropole, kde velká část obyvatel jezdí na kole a podniká túry do blízkého Schwarzwaldu. Sama kolu neholduje, ale čas od času si jde zaběhat, zahrát tenis nebo zacvičit jógu. „Vzhledem k tomu, že hned před domem mám tramvajovou zastávku, ze které se za deset minut dostanu přímou linkou na univerzitu, zjistila jsem, že se musím začít více hýbat,“ směje se. Kromě sportování taky ve volném čase opečovává svou balkonovou zahrádku a po letech strávených na koleji v Praze si užívá samostatného bydlení.
Zpátky domů ji to zatím netáhne. Doktorát by měla dokončit za dva roky, pak se chystá pokračovat na postdok pozici. „Uvidím, jaké dostanu nabídky. Ráda bych zůstala v oboru a akademické sféře. Chtěla bych dále navazovat na svůj výzkum, a hlavně dělat to, co mě baví. Velmi mě obohacuje, že můžu pracovat v obklopení inspirativních lidí. I díky nim nestojím na místě a můžu se podílet na projektech, které posouvají naše znalosti dopředu,“ uzavírá Iveta Zatočilová.
Mohlo by vás také zajímat:
Osudová
přitažlivost dvojhvězd
Vedoucí
Fyziklání: Chcete ovládnout matematiku? Začněte fyzikou!
Začínající
fyzik: Věda je vzrušující cesta