Když se řekne programování, většině lidí vytane na mysli stereotypní obraz programátora jako mladého muže, který o samotě po nocích píše kód. Věděli jste ale, že na počátku historie počítačů se programování věnovaly nejčastěji ženy?
Prvopočátky programování sahají do roku 1944, kdy byl uveden do provozu první programovatelný digitální počítač ENIAC (Electronic Numerical Integrator and Computer). ENIAC vznikl za druhé světové války a byl navržen k počítání palebných tabulek pro dělostřelectvo. To byla do té doby manuální práce, kterou dělaly v naprosté většině ženy zaměstnané jako „computers“ (slovo tedy mělo ve 40. letech velmi odlišný význam). V době, kdy ženské postavení v akademickém prostředí zdaleka nebylo rovnoprávné, se k této práci dostávaly ženy zčásti proto, že většina mužů byla v té době odvedena do armády.
Pohled na programování v době vzniku ENIACu byl však značně naivní. Představa jeho tvůrců byla, že matematik (typicky muž) specifikuje výpočet, který je třeba na počítači provést, a ten bude poté snadno převeden programátory do instrukcí pro ENIAC. Programování bylo tedy zpočátku chápáno jako nezajímavá administrativní práce, na kterou byla povolána šestice žen, jež do té doby pracovaly jako zmíněné „computers“, konrétně šlo o Kay McNulty, Jean Bartik (roz. Betty Jean Jennings), Betty Snyder, Marlyn Wescoff, Frances Bilas a Ruth Lichterman. Spolu s Adele Goldstine, která dříve působila jako instruktorka vedoucí ruční výpočty palebných tabulek, se těchto šest žen dá považovat za první programátorky.
Čtenáře asi nepřekvapí, že představa programování jako triviální administrativní práce byla naprosto mylná. V době ENIACu to platilo obzvláště. Ve 40. letech neexistovaly ani nejprimitivnější programovací jazyky. ENIAC byl navíc paralelní počítač, kde jednotlivé komponenty prováděly výpočty současně. Programování v době vzniku ENIACu zahrnovalo mimo jiné propojení jednotlivých komponent pomocí kabelů pro předávání vstupů a časového signálu, který určoval, kdy má výpočet probíhat. ENIAC byl tedy, jak později řekla Jean Bartik, „son of a bitch to program“.
Při pohledu na práci prvních programátorek je zajímavé, že jejich činnost v mnoha aspektech předpověděla budoucí vývoj a moderní programovací techniky. Při práci na programech pro výpočet palebných tabulek například programátorky používaly techniku, která připomíná moderní „Test-Driven Development“. Pro jeden specifický vstup výpočet napřed provedly ručně. Při běhu programu poté kontrolovaly, zda hodnoty v jednotlivých krocích odpovídají ručně vypočteným hodnotám – pokud ne, znamenalo to, že v programu je chyba, anebo že se spálila jedna z tisíců elektronek, ze kterých se ENIAC skládal (v tomto případě testovací vstup pomohl odhalit, kde chyba vzniká).
Programátorky vs. softwaroví inženýři
Jak se tedy stal stereotypem programátora muž? Podle mnohých historiků technologií nešlo úplně o náhodu. Jak rostlo povědomí o programování, většina zúčastněných začala rozeznávat, že se nejedná o jednoduchou administrativní práci, ale o vysoce intelektuálně náročnou činnost. Ostatně, většina z prvních programátorek zmiňovaných výše měla matematické vzdělání. S rostoucí prestiží začala být programátorská práce lákavá i pro muže, kteří se v poválečných letech této profesi postupně začali věnovat a zaujali v ní vedoucí pozice.
Snaha udělat z programování prestižní mužskou práci je podle mnohých historiků zčásti zodpovědná i za zmatek v tom, jak vlastně dnes lidem, kteří se zabývají programováním, říkáme. Moderní termín „softwarový inženýr“, který v mnoha kontextech nahradil termín „programátor“, vznikl na konci 60. let. Nový název byl součástí manažerské snahy transformovat programování z „černé magie“, za kterou bylo v 50. letech často označováno, na systematickou aktivitu, kterou lze provozovat reprodukovatelně, předvídatelně, a hlavně s dopředu jasným rozpočtem. Nicméně na změnu názvosloví se mnozí historici dívají také jako na snahu nahradit původně ženské a podceňované „programování“ něčím, co bude mít punc prestiže a novosti, tedy převážně mužským „softwarovým inženýrstvím“.
Dnešní svět programování a informatiky obecně už dávno není doménou jednoho pohlaví a neslouží jen pro vojenské účely. Informatika je široký a dynamický obor, který zasahuje do mnoha oblastí – od umělé inteligence a kybernetické bezpečnosti přes vývoj aplikací a her až po bioinformatiku či analýzu velkých dat. Možnosti jsou téměř nekonečné a každý, kdo má chuť učit se a zkoumat nové věci, si v něm může najít to své.
Mezi talentované odbornice patří i mladé vědkyně z informatické sekce Matfyzu. Čím se zabývají, jaké výzvy řeší a co je přivedlo k jejich výzkumu? To se již brzy dozvíte v novém seriálu Ženy v informatice: Příběhy mladých vědkyň, který pro vás chystáme.
Další zdroje informací:
Kathy Kleiman. ENIAC Programmers Project. https://eniacprogrammers.org/
Janet Abbate (2017). Recoding Gender: Women’s Changing Participation in
Computing.
https://mitpress.mit.edu/9780262534536/recoding-gender/
Nathan Ensmenger (2012). The Computer Boys Take Over: Computers, Programmers,
and the Politics of Technical Expertise. https://mitpress.mit.edu/9780262517966/the-computer-boys-take-over/