Před 60 lety, v roce 1963, získal matematik John Kemeny grant od americké National Science Foundation. Na Dartmouth College instaloval pro sebe a své kolegy počítač GE-225 od firmy General Electric. Hlavním úkolem projektu bylo vytvořit operační systém pro sdílení počítačového času mezi více uživateli. Společně s profesorem Thomasem Kurtzem a skupinou doktorandů pak Kemeny v rámci tohoto projektu vyvinul nový programovací jazyk BASIC. Ten byl původně určen hlavně pro studenty, ale postupně se rozšířil na většinu tehdejších minipočítačů a zejména od poloviny 70. let významně přispěl k jejich rozvoji.
Už od roku 1956 experimentovali Kemeny a Kurtz se zjednodušenými programovacími jazyky. Na Dartmouth College tak postupně vznikly jazyky DARSIMCO (Dartmouth Simplified Code) a DOPE (Dartmouth Oversimplified Programming Experiment). Stále to však „nebylo ono“. Po dalším experimentování s jazyky Fortran (vznikal od roku 1953 u firmy IBM) a ALGOL (vznikl v roce 1958) dospěl Kurtz k závěru, že tyto jazyky jsou „příliš složité“ na to, k čemu měly sloužit. Využívání počítače ve výuce a při výzkumu v té době ještě nebylo běžné a Kemeny s Kurzem chtěli umožnit studetům a pracovníkům univerzity, kteří nebyli programátory, aby se i oni naučili ovládat počítač. Jejich cílem tedy bylo vytvořit relativně jednoduché programovací prostředí určené pro méně technicky zdatné uživatele bez hlubší matematické znalosti.
Kemény János György se narodil 31. května 1926 v Budapešti v židovské rodině. V roce 1938 si zachránil život odjezdem do USA, bohužel někteří členové rodiny toto štěstí neměli. Mladý János, tedy nyní již John, pokračoval ve středoškolských studiích na škole George Washingtona v New Yorku a v roce 1943 jej přijali ke studiu matematiky a filozofie na univerzitě v Princetonu. Studium ovšem musel kvůli druhé světové válce na rok přerušit a místo toho nastoupil na vojenskou službu do Los Alamos. Ve slavné National Laboratory Los Alamos však nepůsobil jako voják, ale stal se součástí výpočetního týmu, který na mechanických kalkulačkách prováděl nezbytné výpočty potřebné při vývoji jaderné zbraně (tato pozice se tehdy označovala jako „computer“). Tam poznal Richarda Feynmana (1918 – 1988), teoretického fyzika, který byl jeho nadřízeným. Velký dojem na něj však udělal matematik John von Neumann (1903 – 1957), původním jménem Neumann János pocházející rovněž z židovské rodiny v Budapešti. Po skončení války (již jako John Kemeny) ukončil studium a v roce 1949 získal doktorát z logiky. Krátce byl též matematickým asistentem Alberta Einsteina. Ve věku 27 let, v roce 1953, přešel na prestižní Dartmouth College sídlící v městě Hanover ve státě New Hampshire. Na jedné z nejstarších univerzit v USA (Dartmouth College byla založena v roce 1769, tedy ještě před vznikem USA) se nejprve věnoval výuce matematiky a filozofie, nicméně velice rychle stoupal po kariérním žebříčku: od roku 1956 vedl katedru matematiky a v letech 1970 až 1981 pak celou univerzitu jako její třináctý rektor (oficiálně „prezident“). Zemřel 26. prosince 1992 v Hanoveru.
Programovací jazyk BASIC (Beginner's All-purpose Symbolic Instruction Code), který byl veřejnosti oficiálně představen začátkem května 1964, zaznamenal přes svoji jednoduchost jednoznačný úspěch. Šlo vlastně o jednoprůchodový kompilátor s integrovaným editorem, který se vzhledem ke své svižnosti jeví uživateli téměř jako interpreter. V pozici terminálů připojených k počítači byly využity dálnopisné přístroje Teletype Model 33, kterých bylo na univerzitě k jednomu počítači připojeno hned několik.
První verze BASICu nabízela jen patnáct klíčových slov: LET/PRINT/END/READ/DATA/GOTO/IF/FOR/NEXT/GOSUB/RETURN/DEF/DIM/REM/STOP. Lze si také všimnout, že mezi klíčovými slovy chybí INPUT. A přesto bylo uvedení BASICu téměř až magické. Najednou nebylo třeba nejprve vyděrovat děrnou pásku s programem či děrné štítky, vyčkat, až na vás vyjde řada na předání programu do výpočetního střediska, a přečkat několik hodin nebo i dní laděním chyb. Nyní jste si mohli sednout k terminálu, přímo zapsat svůj program a ten si i následně spustit. Prostě revoluce.
BASIC byl v základu navržen tak, aby programování bylo jednoduché, problém implementace či rychlosti zde byl odsunut na vedlejší kolej. Hlavním cílem bylo mít možnost co nejdříve spustit „svůj“ program. Návrháři jazyka, tedy hlavně spolupracující studenti, se rozhodli uvolnit kompilátor k dispozici zdarma, takže jazyk se mohl volně rozšířit. V následujících letech byl BASIC implementován mnoha výrobci do minipočítačů (DEC, PDP série, HP a dalších), objevila se řada dalších variant jazyka, byly doplňovány další příkazy, usnadněna práce s maticemi či možnost kreslení na externím kreslicím zařízení a další možnosti.
Koncem 70. let se s nástupem mikroprocesorů díky interpreterům jazyka BASIC velmi rychle rozšířily mikropočítače do domácností a zejména pak do herních aplikací. Ve svých prvních verzích BASIC nepodporoval volání funkcí (ke skokům v programu sloužil příkaz GOTO, tato koncepce se později ukázala jako nevyhovující) a jednotlivé řádky programu musely být číslovány. Pozdější verze už poskytovaly plnohodnotný strukturovaný návrh a některé další verze dokonce umožňují objektově orientované programování (Visual Basic).
Celá 80. léta byla pak pro mikropočítače zejména érou BASICu. Vzpomeňme například mikropočítače Sinclaire ZX-81, ZX Spectrum a jejich klony, potom i zdejší PMD-85, IQ151, dále pak průmyslové SAPI1 nebo mikropočítač ONDRA od tehdy významného konstruktéra Ing. Eduarda Smutného. Ve všech těchto mikropočítačích byl implementován interpreter jazyka BASIC. Začátkem 90. let přišla éra osobních počítačů IBM PC, ale to už je zase jiná kapitola.
Dokument z roku 2014, kdy si Dartmouth University připomínala 50. výročí BASICu
Mohlo by vás také zajímat:
Od
psacího stroje k 3D tisku aneb Jak se zrodila počítačová tiskárna
Pionýři
počítačových her
Třicet let na
síti