Rok v zahraničí mě nabil zážitky a zkušenostmi. O těch nejzajímavějších je můj poslední příspěvek.
Jednou z nesporných výhod studia v Portsmouthu je široký výběr mimoškolních aktivit, kterým se člověk může věnovat. Možností je skutečně mnoho. Díky tomu jsem měla po celý rok zajištěn pestrý program, ale zdaleka jsem nestačila vyzkoušet vše, co se nabízelo.
Diskuse nad kávou
Skvělou příležitostí, jak lépe poznat většinou rezervované Brity, byla setkání organizovaná pod záštitou křesťanské organizace Friends International. Ta v Portsmouthu jednou týdně pořádala pro mezinárodní studenty tzv. International Cafe, večerní setkání nad sušenkami, kávou a čajem s předem domluvenou aktivitou nebo stanoveným tématem. Měli jsme například večer deskových her, soutěž ve skládání puzzle, výuku skotských tanců, ochutnávku tradičních britských jídel nebo diskusi ohledně správné přípravy čaje (má se louhovat 8 sekund, 20 sekund, nebo 2 minuty?).
Vítězové soutěže ve skládání puzzle (foto: archiv E.
Havelkové)
Krom toho pro nás bylo nachystáno i mnoho dalších aktivit jako třeba prohlídka historické části Portsmouthu se zajímavým výkladem, návštěva několika okolních měst, grilování, zpívání vánočních koled či osobní setkání s Lord Mayor of Portsmouth. Vzhledem k tomu, že organizátory byli převážně Britové, na akcích jsem si kromě ostatních mezinárodních studentů popovídala i s rodilými mluvčími, a měla tak informace o britské kultuře z první ruky.
Pravidelná setkání studentů organizovala také místní univerzita. Global Cafe bylo přístupné všem studentům a šlo o dobrou příležitost, při které si účastník kromě angličtiny procvičil také další jazyky. V úvodu každého setkání bylo vybráno jedno téma, o kterém pak studenti ve skupinkách a ve zvoleném jazyce diskutovali. Z místnosti se tak často linula směsice hovorů ve španělštině, francouzštině, němčině nebo čínštině.
Cestování po Británii
Jedním z cílů, za kterými jsem na Erasmus jela, bylo cestování. Před odjezdem jsem si usmyslela, že Británii procestuji, co jen to půjde. Avšak vzhledem k její rozloze a vysokým cenám vlakových jízdenek jsem ze svých plánů musela trochu slevit a omezit se převážně na okolí Portsmouthu.
K vidění toho však hodně nabízí už samotný Portsmouth. Nepřehlédnutelnou dominantou je více než sto metrů vysoká Spinnaker Tower, kterou město dostalo jako dárek k novému tisíciletí. Nejzajímavější částí je jednoznačně přístav, do kterého připlouvají velké dopravní a osobní lodě z Francie i Španělska a kde má svou základnu britské námořnictvo. A co především, na návštěvníka tu čeká několik historických lodí, mimo jiné Victory, na které bojoval admirál Nelson v bitvě u Trafalgaru, či potopená a později vylovená loď The Mary Rose z 16. století. Za procházku stojí celé pobřeží, které lemují hezké kamenité pláže, zbytky historického opevnění a množství památníků věnovaných mimo jiné těm, kteří odtud odjížděli osidlovat Austrálii.
Pro cesty do okolí se mi nabízely v podstatě dvě možnosti. Mohla jsem buď využít výletů organizovaných univerzitou, nebo cestovat samostatně. Na organizovaném výletě jsem byla pouze jednou v Cambridgi, do dalších měst jsem se pak, především z finančních důvodů, vydávala raději na vlastní pěst.
Výlet ke Stonehenge
(foto: E. Havelková)
Cestování po vlastní ose mi poněkud znepříjemnila vlaková doprava, a to jak svou cenou, tak značnou nespolehlivostí. Kvůli různým stávkám se mi mnohokrát stalo, že vlak vůbec nejel a cestující se to zpravidla dozvěděli až těsně před odjezdem na vlakové stanici. I přes tyto komplikace se mi ale během Erasmu podařilo navštívit spoustu zajímavých míst jako třeba Brighton, Bristol, Bath, Salisbury, Arundel Castle, Stonehenge a samozřejmě Londýn. O každé destinaci by se dalo dlouze vyprávět, jedno místo jsem si však zamilovala obzvlášť.
Křídové útesy ostrova Wight
Isle of Wight je poměrně velký ostrov, který je od Portsmouthu vzdálený asi 20 minut jízdy katamaránem nebo 10 minut jízdy vznášedlem (Portsmouth je jediné místo v Británii, kam v rámci hromadné dopravy jezdí i vznášedlo). Především díky několika opravdu krásným písečným plážím, na kterých se dá v letních měsících bez problémů koupat (otužilci začínají už v dubnu), se stal oblíbenou dovolenkovou destinací.
Isle of Wight: Pláž u města Sandown (foto: E. Havelková)
Známou dominantou jsou tzv. Needles, asi 30 m vysoké křídové útvary, které vystupují z moře u západního cípu ostrova. Za návštěvu stojí také Osborne House, letní sídlo královny Victorie, či městečko Sandown s písečnými plážemi a útesy, z nichž je za dobrých podmínek možné vidět značnou část jižního pobřeží Británie.
A zase to frisbee
S mými cestovatelskými zážitky je spojeno také frisbee. Díky účasti na různých turnajích jsem navštívila několika měst, do kterých bych jinak asi nevyrazila. Jelikož o univerzitním frisbee jsem básnila už v minulém díle, mám tentokrát na mysli především to neuniverzitní.
Delší pobyt v zahraničí mi umožnil zahrát si s lokálními týmy britskou „tour“, sérii turnajů v ultimate. Celkem jsem vyrazila na tři víkendové turnaje. Hlavně díky týmu z města Guildford jsem nahlédla pod pokličku britského frisbee. Ještě na prvním turnaji v sobotu ráno jsem z týmu neznala vůbec nikoho, jeho členové mě však mezi sebe rychle přijali a v průběhu turnaje mi ukázali, že i mezi jinak velice rezervovanými Brity se najdou milí, otevření, a dokonce i upovídaní lidé.
Guildford
Ultimate Team (foto: archiv E. Havelkové)
Vivi, Christina, Maria
Obrovskou motivací k tomu, abych se přihlásila na Erasmus, byl pro mě předpoklad, že v zahraničí poznám nové lidi. Za devět měsíců strávených za kanálem jsem potkala jistě desítky zajímavých osob, vyprávět o všech by však zabralo hodiny, pro ilustraci se proto rozepíšu alespoň o třech.
Jednoznačně nejzajímavější člověk, kterého jsem v Portsmouthu potkala, byla Vivi. Setkaly jsme se už druhý den mého pobytu v Anglii ještě na dočasném ubytování na koleji. Vivi pochází z Řecka a do Anglie si přijela splnit sen – vystudovat počítačovou animaci. Podle jejích slov se totiž takový obor v Řecku momentálně vůbec nevyučuje.
Vivi mě zaujala hned napoprvé svou povahou a nadšením, a pak taky odvahou. Už po krátkém rozhovoru vyšlo z její lámané angličtiny najevo, že ve skutečnosti moc neumí anglicky, nemá téměř žádné peníze na živobytí a zřejmě jí chybí i spousta znalostí potřebných k bezproblémovému absolvování zvoleného magisterského studia. Chtěla si však co nejdříve najít práci a také si dostudovat vše, co bude potřeba. Kromě odhodlání jí navíc zřejmě nechyběl ani talent, neboť již v době studia v Řecku opakovaně ilustrovala dětské knížky.
V průběhu roku jsme se v Portsmouthu už bohužel mnohokrát nepotkaly, ale pokud je mi známo, Vivi úspěšně studuje, dokončuje diplomovou práci a přivydělává si jako učitelka kreslení pro malé děti.
S Vivi na začátku akademického roku (foto: archiv E.
Havelkové)
Jako další zástupkyni jsem vybrala Christinu, doktorandku ze School of Computing, se kterou jsem měla tu čest spolupracovat na své ročníkové práci.
Christina mě zaujala na první pohled svým exotickým zjevem a také přátelskou a vlídnou povahou. Pochází ze Senegalu, studovala v Londýně, hovoří anglicky, španělsky, francouzsky a nyní se učí polsky (má přítele z Polska). Vedoucí její doktorské práce byl zároveň i vedoucím mé práce, a tak jsme v průběhu roku vždy našly společnou řeč. Ačkoli po odborné stránce jsme si často nerozuměly, neboť já jsem se zaměřovala více na matematiku a Christina na trochu jiné věci, v ostatních záležitostech (drby o učitelích, stížnosti na počasí, stížnosti na britskou kuchyni, …) jsme si rozuměly skvěle.
Christina (foto: Ch. Diedhiou)
Nejspřízněnější duší v Portsmouthu se mi stala Maria, spolubydlící z bytu na koleji.
Maria je původem sice z Indie, od tří let však žije s rodiči v Cambridgi. A protože studuje druhým rokem matematiku, nemohly jsme si nerozumět. Její přízeň se mi povedlo získat poměrně snadno už na začátku roku. Jednou večer kolem půlnoci přišla ke mně do pokoje s tím, že si neví rady s diferenciálními rovnicemi. Po delším lovení v paměti a na internetu jsem oprášila metodu integračního faktoru i variaci konstant a bylo vyhráno (srdečně tímto zdravím pana profesora Picka i pana docenta Bártu, kteří mě do tajů ODR kdysi zasvětili). Od té doby jsme byly s Marií nejlepší kamarádky. Ona mi zas na oplátku dala pár praktických rad do života, třeba jak uvařit brambory vcelku v mikrovlnce bez kapky vody (prostě dáte bramboru na tři minuty do mikrovlnky), jak usmažit karbanátek na másle bez tuku (dodnes nechápu) anebo že nejlepší sandwich je z toastového chleba a sáčku nalámaných chipsů.
Maria (foto: archiv E.
Havelkové)
Stálo to za to
Dokázala bych vyjmenovat desítky důvodu, proč jet na Erasmus. Naproti tomu argumentů, proč nejet, mě napadá jenom pár. Jediné, čeho lituji, je to, že jsem do zahraničí nevyrazila už během bakalářského studia.
Studium v zahraničí mi dalo spoustu nových zkušeností, které bych na domovské univerzitě nezískala. Ať už šlo o kurzy, které se u nás nevyučují, zkušenost s odlišným přístupem učitelů a studentů ke vzdělávání a studiu, širší nabídku mimoškolních aktivit či možnost poznat cizí kultury a zvyky. Vše stálo za to. A to i přes to, že po odborné stránce jsem se z informatiky asi nenaučila tolik, kolik bych se naučila za rok studia na Matfyzu. Naučila jsem se ale spoustu jiných věcí.
Londýnský
Tower Bridge (foto: E. Havelková)
Vím, že mnoho studentů od výjezdu odradí jednak zdánlivě velké množství papírování a jednak strach ze zařizování živobytí v zahraničí či z obtížnosti studia v cizím jazyce. Co se týče papírování, toho bylo nakonec méně, než jsem očekávala, a navíc pan Pangrác i paní Zádrapová jsou neuvěřitelně vstřícní a poradí se vším, co je potřeba. A pokud jde o obtížnost studia, věřím, že úspěšný student Matfyzu si při troše snahy dokáže bez problémů poradit na většině zahraničních škol.
Předchozí díly:
Zápisky z Erasmu: University of Portsmouth I
Zápisky z Erasmu: University of Portsmouth II
Zápisky z Erasmu: University of Portsmouth III
Zápisky z Erasmu: University of Portsmouth IV
Mohlo by vás také zajímat: