Osmnáctá otázka ankety Mezi námi patří prof. Vladimíru Matolínovi. Otázku i respondenta v minulém díle vybral doc. Ondřej Kylián.
Neustále slýcháme nářky, že česká věda pokulhává v uplatnění poznatků základního výzkumu v praxi. Co podle vašeho názoru brání snadnějšímu přenosu výsledků z laboratoře do skutečného života, popřípadě jak úspěšně aplikovat dosažené výsledky výzkumu v praxi?
Snadnějšímu přenosu výsledků z laboratoře do skutečného života brání v české kotlině mnoho věcí. V prvé řadě je to ze strany firem přežívající nedůvěra k investicím do výsledků výzkumu, zvláště do těch, u kterých není zaručena rychlá návratnost vložených prostředků. Rizikový kapitál, který hýbe americkými start-upy, u nás v podstatě neexistuje, což má několik příčin. Jednak naše firmy stále žijí převážně z transferu technologií od svých zahraničních matek a nemají zájem, nebo ani možnost, realizovat vlastní výzkum, jednak u nich přežívá socialistický způsob myšlení, podle kterého je posláním veřejné instituce pracovat pro firmy zadarmo. Častokrát jsem se setkal i s tím, že když už firma chtěla nějakou pomoc, lidé zodpovědní za činnost hrdě nazývanou firemním výzkumem nebyli schopni řádně popsat, co vlastně potřebují. A když se už stane, že se přeci jen nějaké poznatky základního výzkumu do praxe přenesou, tak jde jen o krátkodobou výpomoc s nějakým aktuálním průšvihem. Ve většině případů ani nejde o základní výzkum, ale o servis v podobě využití analytických a diagnostických přístrojů. Proto když se nějaká nabídka objeví, často si jako vědci klademe otázku, jestli se nám taková spolupráce redukovaná na analýzy vzorků vůbec ekonomicky vyplatí. Výsledky nemají charakter vědeckého výstupu a z principu věci nejsou ani publikovatelné.
Přenos výsledků z laboratoře do skutečného života by měl být založen na dlouhodobějším programu společného aplikovaného (smluvního) výzkumu, který by umožnil zapojit do řešení i postdoktorandy nebo techniky. Na druhou stranu však nelze ignorovat ani hlasy firem, které říkají, že s „šílenými“ univerzitními vědci je to těžké, protože se utápějí ve vědeckém purismu a nechápou, že firmy vyžadují rychlé jednání. Je tedy potřeba zamést si i před vlastním prahem, vnést do aplikovaného výzkumu potřebnou dynamiku a myslet na praktické aspekty, zkrátka vrátit se na zem a „nebýt mimo“.
Samostatnou kategorií je evropská, podle mého názoru úřednicky nekompetentní, dotační politika, kterou čeští byrokraté dokáží dovést k dokonalé nepoužitelnosti. Je naprosto absurdní, že příprava projektu a udělení dotačního titulu trvá často déle, než je samotná doba života dobrého nápadu. Navíc administrativní složitost přípravy projektu spolu s náklady na spoluúčast způsobují, že se původní výhody mění pro firmy v záporné hodnoty. Není proto náhodou, že často úspěšné technologické firmy, které jsou potenciálně těmi nejzajímavějšími partnery pro přenos poznatků a technologií, o dotace nemají zájem.
Pokud jde o druhou část otázky, totiž jak úspěšně aplikovat dosažené výsledky výzkumu v praxi, tak na tu je odpověď jednoduchá. Stačí si ke svému praktickému nápadu najít mecenáše vědy, nejspíš z nějakého jiného světa, který neví, co s penězi, a je mu jedno, kolik vám jich dá. Další už jde samo. Ostatní cesty jsou obtížné, a bohužel ani univerzitní spin-off není příliš dostupným řešením, protože školy nemají chuť a zřejmě ani možnost nést v případě zkrachovalého projektu finanční rizika.
prof. RNDr. Vladimír Matolín, DrSc.
Katedra fyziky povrchů a plazmatu, Matematicko-fyzikální fakulta, Univerzita Karlova
Otázka na prof. Jiřího Hořejšího: Bude vůbec někdy možné objektivně zhodnotit kvalitu výsledků vědecké práce? > Odpověď
Další díly ankety:
Mezi
námi: Jak lze nanokompozitní a nanostrukturované materiály využít v moderní medicíně?
Mezi
námi: Co jsou micropillars a co nám prozradí jejich studium?
Mezi
námi: Jak poslouchat, co vypravují krystaly?
Mezi
námi: Jára Cimrman prohlásil, že budoucnost patří aluminiu. Není to
spíš tak, že budoucnost patří magnéziu?
Mezi
námi: Jak vzniká dobrý učitel fyziky?
Mezi
námi: Co pohání kontinenty na Zemi? A čím je Venuše jiná?
Mezi
námi: Jak pozná teoretický fyzik, zda výsledky jeho bádání jsou
správné?
Mezi
námi: V čem spočívá vědecká excelence MFF UK v matematice?
Mezi
námi: Z čeho pramení výborná atmosféra ve vašem týmu doktorandů,
postdoktorandů a mladých kolegů?
Mezi
námi: Existuje podle Vašeho názoru období (nebo více období) v naší
historii, které byste označil jako „zlatá doba české matematiky“ a proč?
Mezi
námi: Co je to pravděpodobnost v přirozeném světě, co je to
pravděpodobnost ve světě matematiky a jak spolu souvisejí?
Mezi
námi: Matematici matematiku objevují, anebo tvoří?
Mezi
námi: Existuje něco jako buňky na matematiku?
Mezi
námi: Vysoká škola versus Akademie věd – které prostředí je
pěstování vědy příznivěji nakloněno?
Mezi
námi: Jsou matematika a hudba dvě strany jedné mince?
Mezi
námi: Kolik kilogramů Matfyzu létá ve vesmíru?
Mezi
námi: Kdo je pro mě matfyzák?