Ve svém druhém příspěvku se Jiří Zeman zaměřil na jeden z palčivých problémů Paříže - znečištěné ovzduší. Francouzská metropole se jej snaží řešit několika způsoby, mimo jiné i nabídkou alternativních dopravních prostředků, jako jsou kola nebo elektromobily.
Evropská komise už několikrát vyzvala Francii k tomu, aby skoncovala s nadměrným znečištěním ovzduší. V blízkosti dopravního provozu v Paříži jsou evropské limity koncentrace některých látek téměř dvojnásobně překračovány a je to znát. Když se ráno nadechnu na zápraží, inu, ke svěžímu vzduchu horských pastvin to má daleko.
Pokud by Francie zůstala k tomuto problému lhostejná, riskovala by na každoročních pokutách desítky milionů eur. S jakou troškou do mlýna tedy Paříž přispívá k rozfoukání smogové šlamastyky a jejích škodlivých vlivů?
Crit’Air jako kritérium čistoty
Od 15. 1. 2017 musejí pařížská auta jezdit se speciální známkou Crit’Air nalepenou na předním skle. Vydává ji francouzské Ministerstvo ekologie a udržitelného rozvoje. Známka Crit’Air rozčlení auta do sedmi kategorií podle kvality výfukových plynů (včetně kategorie pro vozidla s pohonem na vodík nebo elektřinu a kategorie určené převážně pro modely vyrobené před rokem 1997, jež na známku vůbec nedosáhnou, a vjezd do města jim proto bude přes pracovní týden zakázán). Podle plánů se kritéria postupně zpřísní, a tak v roce 2020 budou moci po Paříži jezdit jen „nejčistší“ auta. Co si však počnou řidiči, kteří do nynějška před domem opečovávali svůj veterán? Radnice argumentuje, že zdraví obyvatel je přednější a že vlastníci takových aut mohou využít jedné z 16 linek metra nebo autobusové sítě o celkové délce 597 km. Kromě toho existují další dopravní prostředky a s jedním z nich mám každodenní zkušenost i já.
Po dvou kolech podél kolony
Služba krátkodobého půjčování jízdních kol, která se v Česku zatím tolik neprosadila, se tu jmenuje Vélib‘. Slabika „lib‘“ v názvu je zkratka za liberté (tzn. svoboda) a skutečně, člověk si v Paříži s kolem připadá mnohem svobodnější. Stanice, kde se kola dají zapůjčit, jsou co dvě ulice. Po odejmutí kola ze stojanu (pomocí čipové karty) dojedete, kam jen potřebujete, a to ve vyhrazeném jízdním pruhu sdíleném s taxíky a autobusy, anebo v postranním pásu pro cyklisty, tj. v každém případě odděleni od hustého provozu. Navíc, a zcela legálně, pro vás neplatí mnohé jednosměrky.
Předplatné služby Vélib‘ vyjde ročně na 29 EUR (kupón na MHD stojí desetkrát víc). S tarifem pro osoby mladší 26 let mám zadarmo 45 minut jízdy, pak je potřeba kolo u nejbližší stanice vrátit a počkat dvě minuty, než lze vyrazit dál. Prakticky však tři čtvrtě hodiny na obvyklé přesuny stačí.
Kdo statečně vyveze kolo na některou z výše položených stanic, dostává bonusových 15 minut k další jízdě. Stejný čas k dobru obdržíte i tehdy, když chcete kolo vrátit, ale všechny stojany v dané stanici už jsou obsazené. Jednou se mi tak výjimečně podařilo nasbírat 45 volných minut, než jsem konečně na čtvrtý pokus v blízkosti univerzity zaparkoval. Co naplat, Vélib‘ si oblíbili i studenti. Mnozí možná následují své vzory z univerzity. Pierre Curie a Marie Curie-Skłodowská si kola přáli jako dar ke své svatbě v roce 1895.
I daleko od škol se však dá narazit na bicykly Vélib‘ se sedlem vyšroubovaným groteskně vysoko, které jako by se snažily připodobnit starodávným velocipedům s obřími koly. Jak na nich dotyčný jezdec čeká, než mu naskočí zelená, když stěží dosáhne nohama na zem, mi zůstává záhadou. Ještě méně vtipné mi zpočátku připadalo, když nějaký chytrák otočil sedlo směrem dozadu. Pak jsem se dozvěděl, že se tímto tajným znamením dává příštím zájemcům najevo, že je kolo v nepořádku (kupříkladu že má spadlý řetěz). To mě zatím naštěstí nepotkalo. Jen jednou jsem měl tu čest s porouchaným zvonkem (a na kočičích hlavách jsem pak bezděky zvonil jako Santa Klaus se sáněmi).
Vélib‘ má také dvoustopou obdobu Autolib‘ – síť krátkodobého půjčování elektromobilů.
Clichy-Batignolles, čtvrť budoucnosti
V okolí parku Martina Luthera Kinga vzniká na ploše 54 ha ekologická čtvrť, která by se měla stát novým domovem pro sedm a půl tisíce obyvatel. Už teď v ní stojí nízkoenergetické domy s porostlými střechami a fotovoltaickými články, s pneumatickým sběrem odpadků i s WC, které ke splachování využívají dešťovou vodou. Budovy budou rovněž napojené na geotermální vytápění. Právě v této části jsem poprvé v Paříži uslyšel štěbetat ptáky.
Mám dojem, že ochrana životního prostředí je ve Francii více rozšířená v obecném povědomí než u nás v Česku. Tak třeba na faktuře od elektřiny se dočtete, z jakého druhu elektráren (a z kolika procent) proud ve Francii pochází. Účtenky v obchodě doplňuje poznámka „papír z odpovědných zdrojů“. Vyhledávač spojení MHD ukazuje automaticky množství CO2 vyprodukovaného cestou. V supermarketu si naberete zeleninu do kompostovatelných sáčků. A ačkoliv je třídění odpadu dostupné jen v několika málo čtvrtích, můžete recyklovat i kovový odpad. Nakonec nejde jen o to přestát výstrahy Evropské komise, ale také o kvalitu života za několik desítek let.
Předchozí díl:
Zápisky z Erasmu: Francie, Université Pierre et Marie Curie I
Další díly:
Zápisky z Erasmu: Francie, Université Pierre et Marie Curie III
Zápisky z Erasmu: Francie, Université Pierre et Marie Curie IV
Zápisky z Erasmu: Francie, Université Pierre et Marie Curie V