Možná jste v médiích a relacích o počasí letos párkrát zaslechli slovo „supercela“. O tomto nebezpečném meteorologickém jevu se ještě před pár desítkami let předpokládalo, že se vyskytuje výhradně v severní Americe. V poslední době se však ukazuje, že to není tak docela pravda. Co je na supercelárních bouřích tak zvláštního a v čem jsou nebezpečné? Mohou ohrožovat také nás v Česku?
Supercelární bouře se skutečně nejčastěji objevují ve Spojených státech, kde jsou podmínky pro jejich vznik mimořádně příznivé. Poslední dvě desetiletí však ukázala, že nejsou ojedinělým jevem ani ve střední Evropě. Supercely byly v našich končinách často příčinou těch nejsilnějších krupobití a silných tornád. Stály například za silným krupobitím, které v polovině srpna roku 2010 zasáhlo jih Prahy. V roce 1986 způsobily nemalé škody na Kolínsku, kde k zemi padaly kroupy o průměru až 12 cm. Supercely také přinesly před třemi lety tornádo do Krnova a v květnu 2001 do Posázaví a Polabí.
Za bouřku je často mylně považován soubor několika různých jevů včetně například oblaku nebo srážek. Bouřka je však ve skutečnosti jen doprovodný elektrický jev k tomuto širšímu souboru, který souhrnně označujeme jako konvektivní bouři.
Základem konvektivních bouří jsou tzv. konvektivní buňky, jež jsou v maximální fázi vývoje tvořeny stoupajícím proudem teplejšího vzduchu a dále chladnějším sestupným proudem spojeným s vypadáváním srážek. Celou bouři může tvořit jediná buňka. Bouře pak většinou trvá krátce a výrazně se neprojeví. Může však jít také o tzv. multicelu, tedy vícebuněčnou strukturu, která obvykle mívá komplikovanější vývoj, delší trvání a někdy i výraznější projevy. Supercela je zvláštním případem, kdy bouři dominuje jediná, velmi výrazná a stabilní konvektivní buňka, jejíž značná část rotuje kolem vertikální osy. Taková bouře je velmi stabilní po delší dobu, často po mnoho hodin, a mnohdy ji doprovází silné krupobití, nárazy větru a v některých případech i tornáda.
Nebezpečnost supercel
Ačkoli by se podle názvu dalo čekat, že supercela je bouře mimořádných rozměrů, není to pravda. Předpona „super“ se nevztahuje k rozměrům, ale k vlastnostem a projevům tohoto typu bouří. Supercely vznikají v prostředí, kde se v atmosféře výrazně mění rychlost a směr větru v závislosti na nadmořské výšce. Změna rychlosti větru s výškou způsobuje, že srážky vzniklé v oblaku nepropadávají zpět do místa, odkud si bouře nasává teplý vzduch, ale trochu stranou. Změna směru větru, spolu s růstem rychlosti větru v závislosti na nadmořské výšce pak napomáhá charakteristickému vývoji bouře, kdy její centrální část začne rotovat.
Mechanismus fungování supercel, kdy část bouře rotuje kolem vertikální osy a bouře jako celek zůstává aktivní po dlouhou dobu, nahrává vzniku intenzivních až extrémních projevů. Takové bouře bývají často doprovázeny silnými krupobitími, v nichž nejsou výjimkou kroupy s průměrem větším než 3 cm. U nás byly v extrémních případech zaznamenány kroupy o průměru přes 10 cm, v USA to bylo i více než 15 cm. Bouře mohou doprovázet také velmi silné nárazy větru, které však obvykle zasahují jen úzký pás o několika kilometrech. Nelze ani vyloučit, že supercely mají na svědomí intenzivní srážky a následné přívalové povodně. Nejnebezpečnějším projevem jsou však bezpochyby silná tornáda. Ta jsou obvykle široká jen stovky metrů, ale zaznamenány byly i extrémní případy o šířce kolem 4 km a s rychlostí větru přesahující 500 km/h. Vzdušný vír o této síle je schopen vytrhnout dokonce i trávu a obilí s kořeny, případně strhnout asfaltový povrch ze silnic. V Evropě jsou naštěstí takto silná tornáda, která si často vyžádají velké množství obětí na životech, jen velmi výjimečným jevem.
Co čekat v dalších letech?
Supercel se letos v Česku objevilo nezvykle mnoho. Lovcům bouřek dopřály mnohdy nádhernou podívanou a úžasné fotografie. Naštěstí pro obyvatele zasažených oblastí však nepřinesly zdaleka tak nebezpečné jevy, jako by mohly. Počet pozorování supercel se zvýšil i díky novým meteorologickým radarům, které byly vloni instalovány v Brdech a v oblasti Drahanské vrchoviny. Meteorologům se také v důsledku modernizace radarové sítě letos otevřely nové možnosti práce s daty.
Je zřejmé, že se supercely u nás vyskytovaly běžně i v dřívějších dobách a objevovat se zde budou i nadále. Jejich počty však lze do budoucna odhadovat jen stěží. Supercelární bouře a podmínky, za kterých se vytvářejí, jsou předmětem intenzivního výzkum, stejně jako další nebezpečné projevy počasí, o kterých se však zmíníme někdy příště.
Další informace o supercelách jsou dostupné na stránkách Amatérské meteorologické
společnosti. Fotografie z letošního května například zde a zde.
Mohlo by vás zajímat:
Zajímavosti z meteorologie I: Hurikán, tajfun, cyklon. O co jde?