V dalším zastavení našeho cyklu o hrobech významných představitelů exaktních věd nás již posedmé čekají Olšanské hřbitovy. Tentokrát se podrobněji seznámíme s životem a místem posledního odpočinku teoretického fyzika Viktora Trkala.

Viktor Trkal na fotografii z období patrně těsně před 1. světovou válkou (archiv Viktora Trkala ml.)

Profesor Trkal jako děkan Přírodovědecké fakulty UK (foto: Langhans, archiv Viktora Trkala ml.)

Hrob rodiny Baštecký na Olšanech (listopad 2014, foto: V. Kemenny)

Pomník, na kterém je uvedeno jméno prof. Viktora Trkala a jeho manželky Marie (listopad 2014, foto: V. Kemenny)

Viktor Trkal (* 14. 8. 1888, Ostřetín; † 3. 9. 1956, Praha)

Fyzik a pedagog. Vyrůstal v rodině venkovského učitele. Studoval na gymnáziu ve Vysokém Mýtě a už tehdy výrazně vynikal v matematice. V letech 1906 až 1910 se vzdělával na pražské univerzitě v oboru matematika a fyzika. Mezi jeho profesory patřili zasloužilí matematici prof. Karel Petr (1868-1950), prof. Jan Sobotka (1862-1931) a tehdy začínající Bohumil Bydžovský (1880-1969). Na fyzikální přednášky docházel k nestorovi české vědy Čeňku Strouhalovi (1850-1922), dále k Bohumilu Kučerovi (1874-1921), Františku Koláčkovi (1851-1913) a Františku Záviškovi (1879-1945). Stejně jako o tři roky staršího matematika Karla Rychlíka (1885-1968), o němž jsme psali v předcházejícím příspěvku, tak i Trkala nejvíce ovlivnil právě prof. Petr. V roce 1911 získal Viktor Trkal doktorát, následovala jednoroční vojenská služba. Našel si práci jako suplující učitel na Českoslovanské akademii obchodní v Praze v Resslově ulici. V roce 1914 získal místo asistenta v Ústavu pro theoretickou fysiku u prof. Závišky.

První světová válka a návrat do vlasti

Válečný konflikt, jehož záminkou byl atentát na následovníka rakousko-uherského trůnu, Trkalův život výrazně ovlivnil. Měsíc po nástupu do ústavu narukoval do války. Procházel různými peripetiemi, při druhém zranění v březnu 1915 zůstal ležet na bojišti a byl považován za mrtvého. Když večer nabyl vědomí, zpozoroval jej ruský voják, který si už nabíjel zbraň. Trkala zachránil výkřik „Nestřílejte!“ podobný ruskému „nestrilajte“. Následně pobýval v několika zajateckých táborech, kde prodělal i malárii. Navázal písemný styk s prof. Chvolsonem z Petrohradské univerzity, který mu později vyjednal místo na nově zřízené univerzitě v Permu. V roce 1918 se zde habilitoval z matematiky a fyziky, stal se soukromým a současně honorovaným docentem. Zpáteční cesta do nově vzniklého Československa byla náročná, Trkal dorazil na konci ledna roku 1919. Na univerzitě ale vzniklo napětí, jeho asistentské místo obsadil PhDr. Karel Teige. Prof. Záviška, snad i pod tíhou osobních problémů, neudělal žádný radikální krok. Přestože měl Trkal na místo minimálně morální nárok, aby se uživil, začal raději znovu vyučovat na obchodní akademii.

„Trkalian field“

V roce 1919 publikoval článek Poznámka k hydromechanice vazkých tekutin, kde řešil zjednodušení Navierových-Stokesových rovnic používaných v hydromechanice. Ač byla práce v češtině, studie se záhy dostala do rukou vědců v zahraničí, především do Francie, Norska a USA. Norský fyzik O. Bjorgum zavedl pojem „Trkalian field“. Tento pojem (příp. „Trkalian flow“) se dnes běžně používá v odborné mezinárodní literatuře.

Seznámení s Einsteinem

Situace s místem na univerzitě se částečně vyřešila, když Trkal odjel na studijní pobyt do Leidenu v Holandsku. Pobýval zde od října 1919 do června následujícího roku jako spolupracovník prof. Paula Ehrenfesta (1880-1933) a prof. H. A. Lorenze (1853-1928), nositele Nobelovy ceny. Leiden byl také místem seznámení Trkala s Albertem Einsteinem (1879-1956). Později na tohoto vědce světového významu vzpomínal následujícími slovy: „Jeho způsob výkladu byl vždy prostý a jasný, i když obsah přednášky nebyl právě snadný. Tím jsem byl odškodněn za to, že mi nebylo možno poslouchati Einsteina na universitě v Praze v letech 1911-1912. Ba co více, v Leidenu jsem měl vzácnou příležitost k osobnímu styku s Einsteinem na procházkách po jeho přednášce nebo v domě prof. Ehrenfesta, jehož byl Einstein hostem za svého pobytu v Leidenu. Tam jsem také slyšel Einsteina hrát na housle Bachovy skladby za Ehrenfestova klavírního doprovodu.“

Dvacátá až čtyřicátá léta

V lednu 1921 se Trkal habilitoval a zanedlouho byl jmenován mimořádným profesorem. Tím se definitivně vyřešil problém s místem a doktor Teige mohl dál zastávat místo asistenta. V letech 1920 až 1929 Trkal přednášel také na Vysoké škole obchodní v Praze. V této době prof. Záviškovi navrhl, aby byla pro studenty matematiky, fyziky a astronomie vybudována knihovna a ti již nemuseli navštěvovat relativně vzdálené Klementinum. Knihovna, dnes nazývaná jako Záviškova, se nachází v budově fyzikální sekce MFF UK na Karlově. V roce 1923 Trkal absolvoval kratší studijní pobyt ve fyzikálním ústavu v Göttingenu, o tři roky později se stal řádným profesorem. V letech 1939 až 1945 spravoval Astronomický ústav Univerzity Karlovy, který sídlil ve Švédské ulici. Ve školním roce 1937/38 zastával dokonce místo děkana. Stejně jako další vysokoškolští pedagogové zůstal od roku 1940 na dovolené s tzv. čekatelným. Od roku 1942 pracoval jako generální sekretář České akademie věd a umění. V květnu 1945 se stal znovu děkanem a zároveň přijal místo ředitele Ústavu pro teoretickou fyziku. Intenzivně se věnoval konsolidaci studia na fakultě, zájem ze strany studentů byl extrémní. Studium si dodělávali ti, kterým bylo přerušeno vlivem diktatury, a zároveň přišli noví studující. Profesor Miroslav Brdička (1913-2007), který byl Trkalovým studentem a následně spolupracovníkem, vzpomínal na styl jeho přednášení následovně: „Velmi často bylo z jeho chování znát, co v něm zanechalo klasické vzdělání. A zvláštním půvabem působilo prokládání jeho přednášek různými latinskými citáty a s moderním podtónem vyslovovanými latinskými sentencemi.“

Spor se Zdeňkem Nejedlým

Trkal, jakožto člen vedení významné vzdělávací instituce, zastával i místo generálního tajemníka v České akademii věd a umění. V době, kdy byl do funkce prezidenta Akademie zvolen Zdeněk Nejedlý, usiloval Trkal o to, aby se přistoupilo k inovaci instituce. Vzorem se mělo stát uspořádání v SSSR. Prof. Trkal sledoval světový vývoj fyzikální vědy a zároveň byl z mnoha kruhů vyzýván, aby se u nás ujal nukleárního bádání. Z tohoto důvodu chtěl v rámci Akademie zřídit ústav pro nukleární fyziku. Zdeněk Nejedlý byl však rázně proti tomu. Trkal si proto vyjednal schůzku s prezidentem Benešem, s nímž se znal z dob svého pedagogického působení na obchodní škole, a ten jeho nápad otevřeně přivítal. Podpora vyšších kruhů nakonec v roce 1946 vyústila v založení přípravného výboru pro atomovou (nukleární) fyziku ČAVU. Ze zápisků prezidiálního ředitele akademie Blahoslava Šeplavého se dozvídáme podrobnosti o rozhovoru Trkala a Nejedlého, kdy Nejedlý trval na tom, aby se výbor rozešel, a Trkal mu odpověděl: „Jako president Akademie máte, pane ministře, plné právo zrušit jakékoliv usnesení, které odporuje stanovám Akademie nebo by jí bylo ke škodě. Máte plné právo zrušit přípravný výbor, myslíte-li, že je to zájem státní a že by se tím Akademie dostala do špatného světla. Já vás poslechnu. Učiním, jak si přejete, ale prosím, abyste mi k tomu dal písemný pokyn.“ To Nejedlý odmítl. Trkal pokračoval: „Jako president Akademie máte právo účastnit se všech složek Akademie. Já svolám schůzi Přípravného výboru podle vašeho času, abyste se jí mohl zúčastnit. Prosím, abyste zde pronesl své mínění a také svůj zákaz. Ujišťuji vás, že vás všichni poslechneme a beze všeho se rozejdeme.“ Nejedlý takové jednání opět odmítl a výbor mohl dál vyvíjet svoji činnost, vzájemné vztahy ovšem už zůstaly velmi chladné. Nutno zmínit, že právě díky Trkalovým osobním konexím s prezidentem Benešem se pro Akademii podařilo zajistit dnešní objekt na Národní třídě (předtím instituce sídlila v levé části budovy Národního muzea).

Nastolení nového režimu

Po únoru 1948 měl prof. Trkal na fakultě celou řadu problémů. Protestoval proti vyhození kolegy prof. Žáčka a kritizoval školní reformu. Odezvou nebylo jenom snížení platu. Pro člověka jeho ražení nebyl v novém uspořádání jaksi prostor. To ilustruje i situace, kdy jej v nově vzniklé Akademii nenavrhli na žádné rozhodovací místo. Situace vyvrcholila v akademickém roce 1953/54. Vedení fakulty Trkala zprostilo přednáškové činnosti a nově jej pověřilo prací na sepsání úvodní učebnice teoretické fyziky. Brzy se u profesora Trkala projevila zhoubná choroba. V září 1954 se podrobil lékařskému zákroku, později následovaly ještě dvě operace, i přesto však dále psal. Krátce před smrtí viděl alespoň několik archů s nátiskem své knihy. Zemřel doma, v Praze, dne 3. září 1956. Na pohřbu ve strašnickém krematoriu zazněla v řeči Trkalova učitele a dlouholetého přítele prof. Bydžovského následující charakteristika: „Spojoval statečnost a energii s moudrou rozvahou a opatrností. Byl přímý a otevřený, přitom nesmlouvavý a dovedl stavěti svůj osobní prospěch za prospěch věci a instituce, kterou řídil.“

Hrob profesora Viktora Trkala najdeme na olšanském V. hřbitově, v oddělení 19 pod číslem 72. Urna s Trkalovým popelem byla uložena do hrobky rodiny Bašteckých, ze které pocházela jeho manželka Marie, středoškolská profesorka (1896-1965). Na pomníku čteme, že zde odpočívají její rodiče František a Barbora Bašteckých a sourozenci.

Zdroje:

BRDIČKA, Miroslav; TRKAL Viktor ml. Profesor Viktor Trkal: pouť moderní fyzikou. Vyd. 1. Praha: Academia, 2007, 152 s. ISBN 80-200-1494-2.

BRDIČKA, Miroslav. Profesor PhDr. Viktor Trkal. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie [online]. 2001, č. 46, s. 52-64 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: http://dml.cz/handle/10338.dmlcz/141063

BRDIČKA, Miroslav. Za profesorem Viktorem Trkalem [nekrolog]. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie [online]. roč. 1957, č. 2, s. 371-376 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: http://dml.cz/handle/10338.dmlcz/137229

Další díly putování:

Autor: Vojtěch Kemenny s přispěním Martina Vlacha a Ilony Šimánkové
Úvodní foto: Viktor Trkal na fotografii z období patrně těsně před 1. světovou válkou (archiv Viktora Trkala ml.)