Absolventi Matfyzu nacházejí uplatnění v nejrůznějších odvětvích, třeba i v médiích. To je také případ známé meteoroložky a současně moderátorky a dramaturgyně ČT Aleny Zárybnické.
Alena Zárybnická patří mezi nejznámější absolventy Matfyzu. Několik let po zakončení studia Meteorologie a klimatologie se stala moderátorkou meteorologické relace České televize, kde působí dodnes. Současně se podílí na přípravě i vysílání dalších televizních nebo rozhlasových pořadů. Celou její současnou kariéru však inspirovalo překvapivě létání. Díky němu našla zalíbení v meteorologii. Mediální dráha už byla, jak sama říká, spíše dílem náhody.
Proč jste se rozhodla pro studium na Matfyzu?
U mě to bylo jasné – chtěla jsem studovat meteorologii a šla bych kvůli ní kamkoli. Původně jsem si myslela, že půjdu na Přírodovědeckou fakultu, nakonec se z toho vyklubal Matfyz, což samozřejmě přidělalo vrásku na čele jak mým profesorům matematiky, tak následně i mně samotné. Na matematiku jsem nebyla vůbec talent. Snad ani nemůžu říct, jakou jsem z ní na gymplu někdy měla známku…
A proč právě meteorologii?
V patnácti jsem začala létat na větroních. V rámci výcviku se každý začínající pilot setká se spoustou předmětů, které musí teoreticky zvládnout, a jedním z nich je právě meteorologie. Když jsem si po roce létání dělala teoretické pilotky, zkoušel mě z meteorologie dr. Jacek Kerum. Díky němu jsem pochopila kouzlo tohoto oboru a rozhodla se ho vystudovat.
Jak se meteorologie od dob vašeho studia proměnila?
Když jsem před třiceti lety – v roce 1986 – absolvovala první kurz letecké meteorologie v Letecké škole ve Vrchlabí, učili jsme se, jak kreslit povětrnostní mapu podle hlášení z rozhlasu. Ano, podle toho, co pro dnešní generaci udržel v povědomí a zpopularizoval Cimrman ve svém slavném citátu: „Posuďte sami, lepší počasí jsme si nemohli přát!“ Učili jsme se, jak na „stanici“ sestavené z faksimilového zařízení, přijímače z ponorky a antény chytit z vysílání alespoň jeden družicový snímek, synoptickou mapu nebo hlášení ze stanic za den. Hodiny nám trvalo to, co má dnes člověk k dispozici v nesrovnatelně větší kvalitě jediným kliknutím myši. Je to jako kdybychom srovnávali první fotografii s videem 8K.
Meteorologie mívala pověst oboru s jistým uplatněním, v poslední době se ji však vydává studovat jen velmi málo maturantů. Zařadila byste ji mezi perspektivní obory i dnes?
Co je to perspektivní obor? Ten, který se dynamicky rozvíjí nebo je, řekněme, společensky uznáván? Nebo ten, co absolventům přinese největší zisk? Pro mě je meteorologie jedním slovem výjimečná. O společenském uznání meteorologů se dá však s úspěchem pochybovat, když o naší práci koluje tolik dobrých vtipů. A že by si absolvent přišel na nějaký vysoký nástupní plat? Na to může taky zapomenout. Ale dynamický rozvoj - to je věc, která by mladé lidi mohla zaujmout. Během kariéry mají šanci zažít převratný vývoj a sami se na něm podílet.
Říká se, že vystudovat Matfyz není zrovna jednoduché. Jak to bylo u vás, musela jste se hodně učit, nebo vám šlo studium tak nějak samo?
Musela jsem si to „odsedět“. Talentem rozhodně neoplývám. První dva roky byly pro mě a mé okolí nesmírně těžké. Ve třeťáku se sice všechno obrátilo, ale do té doby jsem musela, abych pochopila látku, číst nejen matfyzácká skripta, ale začínat se stejnými tématy například ve skriptech pro ČVUT, což samozřejmě neuniklo mým učitelům. Dodnes slyším jistého pana profesora, jak mi při zkoušce z teoretické fyziky říká: „Vaše uvažování nad problémem je, paní kolegyně, primitivní až strojařské…“ Nakonec jsem prošla, ale pochvala to rozhodně nebyla.
Alena Zárybnická (46) vystudovala na MFF UK obor Meteorologie a klimatologie. Od roku 1997 působí v České televizi, kde uvádí Předpověď počasí. V minulosti moderovala magazín Sama doma, podílela se na vzdělávacím cyklu Skoro jasno a vysílala magazín Turbulence na ČT24. Několik let byla tváří sbírkového projektu Pomozte dětem. V současnosti je patronkou Beskydské oblasti tmavé oblohy. Je vášnivou sportovkyní. Dříve se aktivně věnovala sportovnímu létání. S rodinou žije ve Špindlerově Mlýně.
Po absolvování magisterského studia vedly vaše kroky do televize. Jakým způsobem jste se k práci moderátorky počasí a později i moderátorky několika různých pořadů dostala?
Kdybych věřila na náhody, tak řeknu, že náhodou. Když jsem dělala zkoušku z družicové meteorologie, nabídl mi dr. Jano Zákopčaník spolupráci na přípravě počasí pro kanál OK3. To jsem, coby studentskou brigádu, ráda přijala. Po státnicích jsem ale do televize nechtěla. Nastoupila jsem tam až po mateřské, tuším, že to bylo na podzim 1997. Od té doby se počasí v České televizi dost změnilo. To, co jsme vysílali tehdy, se vůbec nedá srovnat s tím, co se vysílá dnes. Když se podívám na stará videa, působí to velmi komicky. A stejně komicky bude vypadat naše práce za dalších 20 let. Pokud jde o další pořady, ty byly a jsou jen odbočky, které mi dělají radost. I přesto, že se práce v naší redakci nepřetržitě vyvíjí, zůstat jen u ní by mě asi úplně nenaplňovalo. Ráda zkouším nové věci.
Máte devatenáctiletého syna. Je, co se týká matematiky a fyziky, po mamince?
Zřejmě ano, což opravdu není žádná výhra. Takže pokud by se snad chtěl tomuto oboru věnovat, měl by to těžké. Rozhodně by bylo lepší, kdyby byl po svém otci.
Český hydrometeorologický ústav vydává kromě jiných i takzvané dlouhodobé předpovědi. Jaký na ně máte názor?
Dlouhodobé výhledy zůstávají pro meteorology na celém světě velkou výzvou a zatím, podle mého názoru, nevyřešeným úkolem. Přitom jsou tak žádané. Kdo z nás by si nechtěl plánovat své aktivity v návaznosti na počasí na celý měsíc dopředu? Jenže klasické výpočty pomocí numerických modelů už na takovou dobu počítat nedokážou, proto do hry vstupuje statisticko-analogová metoda. Dlouhodobá předpověď popisuje jen předpokládaný celkový charakter daného období, nezahrnuje krátkodobé výkyvy a regionální odlišnosti. A to je přesně to, proč ji nemůžeme využívat stejně dobře jako předpověď střednědobou či krátkodobou. Dlouhodobé předpovědi teplot bývají úspěšné ze 75 %, prognózy srážek potom z 65 %. Těmto číslům však výrazně pomáhá první týden předpovědního období, pak úspěšnost klesá. Na dlouhodobou předpověď se zkrátka spoléhat nelze a meteorologové by ji měli prezentovat tak, aby na první pohled byla zřejmá její odlišnost od předpovědi na kratší dobu.
Od jakých zdrojů vycházejí spolehlivé předpovědi?
Ať jsme kdekoli na světě, vždycky bychom měli vyhledávat informace od národních meteorologických služeb. U nás je to tedy Český hydrometeorologický ústav. V případě, že prohlížíme stránky jiných institucí, musíme si ověřit, jaká data do jejich předpovědí vstupují a podle toho si udělat obrázek o tom, co vlastně můžeme očekávat a s jakou spolehlivostí.
Jste patronkou Beskydské oblasti tmavé oblohy, čím se projekt zabývá?
Světelným znečištěním, kterého neustále přibývá. Na světe existuje už jen málo míst, kde není světelný smog. Jako první byla v roce 2009 vyhlášena Jizerská oblast tmavé oblohy, v roce 2013 se přidala Beskydská oblast a naposledy, v roce 2014, Manětínská oblast v západních Čechách. Možná jste v únoru zaregistrovali zprávy, že právě Jizerská oblast je kvůli světelnému smogu, který produkují obrovské skleníky v polské Bogatyni, ve velkém ohrožení. Skleníky údajně svítí jako město se 100 000 obyvateli. Vědci se shodují, v čem všem světelné znečištění škodí. Právě oblasti tmavých obloh a aktivity lidí, kteří se v nich sdružují, můžou pomoci na problém upozornit a postrčit ho k řešení odpovědnými lidmi.