V prvním dílu krátkého seriálu jsme se od Dominika dozvěděli, jak se stalo, že se rozhodl vyrazit na Erasmus. Po vyřízení přihlášky a všech potřebných náležitostí se s ním v dnešním pokračování konečně podíváme na slíbené místo. Tím je Valencie, třetí největší město Španělska.
Odlétal jsem 27. ledna a zrovna v den odletu nad Prahou začalo poměrně hustě sněžit. Naštěstí to mé letadlo nezastavilo, a tak jsem odletěl i se svými příslovečnými pěti švestkami a také jedinou kamarádkou, kterou bylo možné vzít s sebou – s mojí kytarou. Letěl jsem ale jen do Barcelony. Navazující část cesty jsem absolvoval autobusem a na závěr jsem z autobusového nádraží ve Valencii jel taxíkem do hostelu, kam jsem dorazil kolem půlnoci.
Na začátek jsem měl jeden volný týden, kdy jsem se musel přihlásit na studijním oddělení mé školy. Jiné povinnosti jsem ale neměl, a tak jsem mohl poznat pár kolegů erasmáků a samozřejmě samotnou Valencii.
První týden
První týden, tedy alespoň jeho větší část, jsem strávil v hotýlku přímo v centru Valencie. První den (nepočítám-li den příjezdu) jsem měl na starosti pouze návštěvu školy a byl jsem s Miguelem (mentorem) dohodnutý, že se sejdeme na obědě (v tapas baru - kde jinde na uvítanou ve Španělsku?) a pojedeme do školy společně.
Tři dny jsem pak strávil snažením se o získání...
- španělského telefonního čísla (úspěšně) – za 8 € měsíčně 1 GB dat, což parádně umožňovalo telefonovat přes Skype;
- bankovního účtu (neúspěšně) – potřeboval bych španělské daňové číslo, což by sice nebylo neproveditelné, ale nestálo mi to za to; jedna kamarádka z Litvy měla ještě sprostější podmínky vedení účtu než já a navíc nižší stipendium, takže si španělský účet zřídila;
- permanentku na bikesharing Valenbisi (úspěšně).
...a tři noci jsem strávil navazováním kontaktů s dalšími erasmáky. :)
O víkendu pak přišlo stěhování z hotýlku do bytu. Trochu mě překvapilo, že v hotýlku a zejména v bytě byla celkem zima, protože tam nebylo topení. Takže nezbylo, než u Číňanů koupit peřinu. Přiznat si, že mi je ve Španělsku zima (a to v únoru ve Valencii někdy i v bundě!), nebylo příliš snadné. Nejspíš to dělal i ten neustálý vítr a vlhký vzduch, protože někdy teploměr ukazoval mezi deseti a patnácti stupni, ale pocitově muselo být kolem pěti stupňů.
Druhý týden
Druhý týden už byl školní. Jeho součástí proto bylo (mimo nesnadného smiřování se s tím, s kým to na bytě bydlím) zvyknout si na rozvrh a na rozmístění přednáškových místností. Karlova univerzita je rozptýlená po celé Praze, každá fakulta sídlí jinde a dokonce i budovy jedné fakulty jsou kolikrát rozmístěné velmi daleko od sebe (velice jasným příkladem budiž Matfyz). UPV má naproti tomu jeden velký kampus, který je dlouhý asi jeden a půl kilometru a široký asi kilometr (což znamená, že je řádově tak velký, jako třeba Vatikán nebo Monako :) ). Pro přesnost bych asi měl doplnit, že má ještě další kampusy ve městech Gandía a Alcoy, ale se souběžným studiem ve více kampusech se nepočítá.
Školu jsem měl velice blízko bytu, na Valenbisi jsem se tam dostal tak za čtvrt hodiny; a většina erasmáků bydlela poblíž.
První lekce ukázaly, že hrozba nedostatku místa v anglickojazyčných paralelkách je velice reálná. UPV vyznávala politiku, že v anglických paralelkách by se měl maximalizovat počet španělských studentů, a naopak erasmáci by měli navštěvovat přednášky ve španělštině. Tento přístup podle mého dává smysl, univerzitě jsem ho nezazlíval, ale nebyl jsem na něj odpovídajícím způsobem připraven; a to mezi erasmáky byli tací, kteří neuměli španělsky vůbec nic.
Tak jako tak nám ale vyučující většinou umožnili odevzdávat domácí úkoly v angličtině, případně tak i skládat zkoušky. Přednášky se pak trochu zredukovaly na trénink poslechu španělštiny, kdy až v posledním měsíci jsem byl občas schopen v reálném čase sledovat i samotné téma.
Návštěva lekcí ve španělštině ukázala velmi zajímavý kulturní rozdíl mezi Španělskem a například Českem. Španělština zná formální oslovení, tedy obdobu našeho vykání, nicméně Španělé si mezi sebou převážně tykají, a to i studenti s profesory. Kořeny to má poměrně mělké - dokud vládnul zemi diktátor Franco, byl zavedený opačný extrém: vykaly i děti svým rodičům. Když Francova vláda končila, stalo se tykání vlastně jistou formou politického vyjádření. A tradice od té doby drží. Podle mého je to přínosné, protože v přednáškách vzniká mnohem týmovější atmosféra, kdy přednášející kolem sebe nemá bariéru, přes kterou se proniká jen v naléhavých případech, ale naopak je tu vyučující, coby starší kolega, a skupina mladších studentů. Všichni dohromady řeší nějaký problém.
Předměty stručně:
- Technologie počítačů. Exkurze směrem k tranzistorům, doplněná o laboratorní cvičení, na nichž se sestavovaly elektronické obvody a logická hradla.
- Základy organizace businessu.
- Etika a profesionalita. Nebudu předstírat, že nešlo o kreditovou vycpávku bez práce.
- Španělština. Na počátku poznamenaná menší bitvou se studijním oddělením, které mi předmět nechtělo oficiálně zapsat, dokud nebudu mít certifikát DELE (ten jsem získal až koncem února). Pomohlo zastání velice laskavé paní profesorky.
- Matematické metody. Odpovídaly matfyzácké Numerické matematice, pracovalo se v něm s MATLABem.
- Mimoto taky ještě bakalářská práce, která ale byla vedená jako normální předmět v SISu.
Nevšední život
Říkám si, že vyprávění o tom, jak vypadá španělský supermarket, by mohlo pro někoho být trochu nudné, tak ho zařadím na konec a nejdřív popíšu to zajímavější.
Výlety
Organizace Erasmus Life Valencia, která mi zprostředkovala byt, také organizovala různé události pro volný čas. Na začátek je asi třeba vytknout, že za nejlepší formu zábavy byla univerzálně považována diskotéka. Což znamená, že se na ni myslelo, ať se jelo kamkoliv. Každý večer každého výletu tedy byla možnost jít si zadarmo zapařit. Občas i s drinkem zdarma. A pochopitelně taky ve Valencii byla tato možnost, minimálně třikrát do týdne.
Cíle výletů byly následující: Barcelona, Madrid a okolí (tedy zejména Toledo), Andalusie (Granada, Sevilla, Córdoba, Cádiz), Maroko, Portugalsko, Alicante. Kromě toho se ještě chodilo na exkurze do Oceanográfica a do Bioparku (v podstatě ZOO).
Barcelona
Dvoudenní výlet, při kterém šlo navštívit většinu z must-see Barcelony: Gaudího domy, jeho park Güell a nedostavěnou impozantní katedrálu Sagrada Familia. Je to sice kacířské, ale ze všech výletů mi Barcelona přišla nejméně zajímavá.
Alicante
24hodinový výlet. Tři hodiny cesta autobusem, prohlídka města až do setmění, pak volný čas až do jedenácti, kdy začínala diskotéka, která končila ve tři ráno, kdy byl návrat autobusem do Valencie. Alicante je na jednodenní výlet vhodné. 24 hodin zakončených několikahodinovou diskotékou není až tak vhodných pro nachcípaného Dominika. Dominantou města je starobylá obranná citadela na kopci.
Oceanográfico
Jde o snad nejrozsáhlejší expozici svého druhu na světě, navíc zasazenou do architektonicky proslulého Města vědy a umění (Ciutat de les Arts i de les Ciències. Odbočka: Zde je vidět rozdíl mezi valencijským dialektem katalánštiny a španělským názvem Ciudad de las Artes y las Ciencias.).
Kromě neuvěřitelného množství druhů ryb, paryb i vodního ptactva tu je také představení se cvičenými delfíny, které je prostě nádherné.
Andalusie
Nejdelší výlet, trval čtyři dny. Andalusie je úzce spjata s maorskou historií. Alhambra, jedno z nejproslulejších míst té oblasti, byla velmi dlouho citadelou Arabů. Katedrála v Córdobě je zase složená z katedrály, mešity a synagogy. A podobné stopy jsou v Andalusii všude.
Nejdříve jsme dojeli přes noc k zmíněné Alhambře (která je ve městě Granada). Alhambra je nádherná a určitě za prohlídku stojí. Samotná Granada leží v náruči pohoří Sierra Nevada, tzn. přímo z města vyrůstají vysoké, v únoru stále ještě zasněžené vrcholky. Odjezdem z Granady do Sevilly pro mě skončila ta část výletu (a vlastně i ta část Erasmu), kdy byla zima.
Sevilla je krásná - procházeli jsme se po ní s kamarádkou až dlouho do noci. Součástí programu v Seville bylo i představení flamenca, které na první pohled zaujalo tím, jak rychle se u něho hraje na kytaru i tančí. Na Sevillu jsme měli den a půl, druhého dne jsme navečer odjeli na karneval do Cádizu, odkud jsme se vrátili někdy nad ránem. Potom už následovala pouze Córdoba a návrat do Valencie.
Madrid
V Madridu jsem se dostal do dvou světoznámých galerií, Reina Sofia (tam se nachází proslulý obraz Guernica) a Museo del Prado (s obrazy mistrů jako byl Rembrandt nebo Dürer – dá se říci, že od každého známého jména tam alespoň jeden kus je). Nejen pro studenty není bez zajímavosti, že se tam v jisté dny dá dostat zadarmo. Mimochodem, ve frontě k Pradu jsem měl možnost otestovat smysluplnost nouzové infolinky madridského královského paláce. V paláci v šatnách jsem si totiž zapomněl klíče, takže jsem volal už po zavíračce, jestli tam jsou a jestli mi je tam mohou uchovat. Byli tam a uchovali, takže jsem si z fronty odskočil přes centrum pro klíče a zase zpátky. Tím byla prohlídka galerie ještě o něco povrchnější, než jsem plánoval...
Poslední den výletu jsme jeli do Toleda, které má nádherné panorama – kopec, kterému dominuje katedrála a který je navíc kolem dokola obkroužený řekou.
Jen mě mrzí, že jsem nejel do Maroka a nedostal se na Gibraltar. Řekl bych, že obzvlášť Maroko byla lepší příležitost, než jakýkoliv ze zmíněných výletů.
Návštěvy
V průběhu Erasmu jsem měl dvě návštěvy. Jednak za mnou přiletěli kamarádi z Prahy, jednak se u mě na týden stavil kamarád, který byl na návštěvě v Seville. Obojí bylo moc fajn.
První návštěva přijela na fallas. To jsou neuvěřitelně hlučné slavnosti, které určitě stojí za to vidět. Fallas se říká papírovým postavám, které postaví každá čtvrť dvě (dětskou a dospělou). V průběhu fallas se každý den v poledne na Plaza de Ayuntamiento odpaluje ohňostroj zvaný mascleta. Sice se to odehrává za bílého dne, ale to vůbec nevadí. Smyslem ohňostroje je pekelný rámus, který vytváří. Souběžně s tím se po ulicích potloukají partičky, které hází dělobuchy pod auta, na ulici, pod nohy chodců nebo, pro dobrý zvukový efekt, do otevřených garáží.
Méně šťastnějším obyvatelům Valencie vyrostou pod okny disco stany, ve kterých hraje hudba dlouho do noci. Šťastnější obyvatelé, erasmáky samozřejmě nevyjímaje, pak do těchto stanů docházejí trsat.
Je to rozhodně výborný čas pro návštěvu, protože ve škole jsou prázdniny a vlastně jsou prázdniny v celém městě.
Po fallas jsme ještě vyrazili na roadtrip do Alicante a po cestě jsme prošli jednu via ferratu. Na roadtripy jezdilo poměrně dost erasmáků, na lezení po skalách už méně.
Druhá návštěva mi přijela koncem června, po zkouškách, takže to bylo ve znamení pláže (samozřejmě!).
Všední život
Pokusím se shrnout, jak to tak obvykle vypadalo a kolik to stálo.
Peníze
Stipendium na celý semestr tvořilo 2045 €. Měl jsem tam být pět měsíců, což znamenalo 409 € na měsíc. Ubytování stálo kolem 240 € měsíčně, takže základní výdaje byly tak 400 – 500 € měsíčně, těžko přesněji posoudit. Odhadem jsem celkem utratil ještě jednou tolik. Dá se říct, že stipendium krylo téměř komplet věci nezbytné k přežití (kdybych nejezdil na výlety a jedl jídlo z popelnic a polotovarovou pizzu, stačilo by určitě). Pohodlný život s cestováním tedy krylo zhruba z poloviny.
Lidi
Podle mého hlavní lákadlo Erasmu. Jsou tam lidi z celé Evropy a kromě toho taky Turci, Američané i lidé z Asie. A jak jsem naznačil výše, na Erasmus je přisátá řada organizací, která se stará o to, aby se lidé potkávali.
Škola
Před odjezdem jsem zaslechl pár historek o lidech, co měli celý semestr veget a na konci semestru akorát odevzdali nějakou esej. Možná to tak někde funguje, ale ne na UPV. Výuka byla podobná té na Matfyzu, není k tomu moc co dodat.
Sport
V rámci kampusu bylo dostupné veškeré sportovní vyžití. Pro mě byly velmi důležité tenisové kurty a lezecká stěna (kurty k dispozici neomezeně i s možností rezervace za jednorázový poplatek 30 €). Kromě toho byla k dispozici posilovna, bazén, squashový kurt nebo třeba fotbalové hřiště.
Angličtina Španělů
Viral Brothers si ve svém videu dělají legraci z české angličtiny: „Vér ár jú from?“ – „Ček republik!“ Španělská angličtina je horší. Ilustrační hádanka: Co to je anglicky „Apel“? Nápověda 1: Jde o informatiku. Nápověda 2: Apel má kamaráda, který se jmenuje Gúgel.
Angličtina erasmáků
Řeknu to takto: jezdit do Španělska s vizí, že si zlepším angličtinu, by bylo velmi naivní.
Španělština cizinců
K tomu nemám až tak moc co říct, ale jeden Španěl mi říkal, že když se na něho pokoušeli Francouzi mluvit španělsky, musel je poprosit, ať mluví francouzsky. Rozuměl jim potom lépe.
Volný čas
No big deal. Kdo se zabaví doma, zabaví se i tam. Kdo se nezabaví doma, tomu třeba pomůže obrovské množství nudících se erasmáků, některá z erasmáckých organizací nebo třeba moře.
Jídlo a podobně
Ve Španělsku je mnohem lepší nabídka ryb a mořských plodů než v Česku. Každá samoobsluha má ledový pult, na němž jsou vyloženy všechny možné ryby, obsluha je schopná je i na přání naporcovat. Příjemným zpestřením byly akce „kulturní výměny“, kdy byla buď národní večeře (erasmáci jedné národnosti připravili večeři pro ostatní) nebo mezinárodní večeře (každý přinesl to svoje). Byl jsem i na kurzu přípravy paelly a sangríe, kde jsme se sešli samí Češi a Slováci. :)
Článek je redakčně upravenou verzí původního blogového příspěvku.
Mohlo by vás také zajímat:
Valencie
poprvé: Z deště pod palmu
Valencie
potřetí: Erasmus Aftermath