Do dějin se zapsal jako konstruktér prvního československého počítače SAPO. Profesor Antonín Svoboda měl ideál vybudovat v Československu počítačovou mocnost: „Tak jako je Švýcarsko na hodinky, může být Československo na počítače!“ Doba však jeho snu nepřála.
Antonín Svoboda se narodil 14. 10. 1907 v Praze, vystudoval fyziku na Přírodovědecké fakultě UK, v roce 1931 získal na ČVUT titul inženýra a v roce 1936 doktorát technických věd. Na vojenské službě byl přidělen k protiletadlovému dělostřelectvu a řešil problematiku zaměřování letadel. Před nacismem utekl nejprve do Francie a následně (velmi dramaticky) do Ameriky, kde spolupracoval na systému řízení protiletadlové palby pro námořnictvo. Napsal rozsáhlou knihu o metodách návrhu mechanického analogového počítače Computing Mechanisms and Linkages, vlastně jednu z prvních knih o výpočetní technice. Knihu dokončil po svém návratu do Prahy v roce 1945 a ta pak vyšla v USA v roce 1948.
Přes různá protivenství bylo jeho působení v ČSR velmi široké, především na ČVUT a ve vznikající ČSAV. Pořádal semináře, přednášel, publikoval a spolupracoval s různými institucemi. V podniku Aritma vedl vývoj kalkulačního děrovače T50 k rozšíření systému děrnoštítkových strojů (na 90sloupcové štítky). Shromáždil kolem sebe skupinu spolupracovníků, s nimiž založil v rámci Ústředního matematického ústavu v Akademii věd ČSR nejprve Oddělení matematických strojů, to bylo v roce 1953 povýšeno na Laboratoř matematických strojů a v roce 1955 na samostatný Ústav matematických strojů. V roce 1958 byl ústav převeden z působnosti Akademie věd ČSR pod Ministerstvo přesného strojírenství a přejmenován na Výzkumný ústav Matematických strojů (VÚMS).
V sídle VÚMS na Loretánském náměstí byl pod vedením (v té době docenta) Antonína Svobody vytvořen první československý SAmočinný POčítač - jeden z prvních funkčních počítačů v zemích východní Evropy. Vývoj byl zahájen v roce 1950, koncept architektury byl hotov v roce 1952 a počítač byl dokončen a zprovozněn v roce 1957.
Reportáž z roku 1958 o prvním československém počítači
SAPO byl reléový počítač (nulté generace) s vnitřním řízením, s vlastní architekturou a s délkou slova 32 bitů. Vzhledem k nízké
spolehlivosti konstrukčních prvků (především relé) měl ztrojenou
aritmetickou jednotku (samoopravná aritmetika), pohyblivou řádovou čárkou a s vyhodnocovacím algoritmem (2 shodné výsledky vítězí, při třech
různých výsledcích chyba). Byl vybaven magnetickou bubnovou pamětí o kapacitě 1024 (po rozšíření 2048) slov, vstup a výstup byl na děrné
štítky a manipulační psací stroj. V důsledku zkratu na relátku však v roce 1960 částečně vyhořel a již nebyl opraven.
První počítač vyrobený v Československu zabíral plochu 100 m2 a byl umístěn v budově na Loretánském náměstí v Praze. U pultu sedí
Ing. Zdeněk Korvas, jeden ze Svobodových žáků
Na MFF UK byla v roce 1961 zavedena nová studijní specializace Numerické metody. Katedra této nové specializace byla umístěna ve fakultě nově přidělené budově bývalé Jezuitské koleje na Malostranském náměstí, a byl tam umístěn i první (malý) počítač na fakultě - LGP-30. V rámci této specializace přednášel docent Svoboda v ročníku 1963 - 64 nový předmět Analýza a syntéza obvodů, první předmět informatiky na fakultě; seminář k němu vedl jeho blízký spolupracovník Ing. Jiří Klír.
Nepříznivé podmínky – nemožnost dovozu kvalitních součástek a technologií, rigidnost plánovacích mechanismů, nespolehlivost a nedostatek domácích elektronických i mechanických stavebních prvků - byly násobeny nepřízní politického systému, jak ideologickou (informatika jako buržoazní pavěda), tak i osobní záští některých vedoucích představitelů (zvláště předsedy ČSAV). To zhatilo plány, které si prof. Svoboda při návratu domů kladl, a přimělo ho o prázdninách 1964 k druhému odchodu z republiky. Analýza a syntéza obvodů však ve studijním plánu zůstala a v dalším ročníku ji převzal a přednášel Ing. Zdeněk Pokorný. O několik let později pak byl na fakultě zaveden další počítačový studijní obor – Informatika a teorie systémů.
Po odchodu z ČSR
V USA se Svoboda dále podílel na vývoji výpočetních systémů, na vědecké činnosti i výuce. Spolu s ním se zde uplatnila též řada jeho spolupracovníků z ČSR, s nimiž trvale udržoval přátelské styky.
V roce 1975, již jako americký občan, navštívil Prahu a krátce se setkal s pracovníky VÚMS. Roku 1977 odešel do výslužby a 18. 5. 1980 v Portlandu zemřel na infarkt, v době výbuchu nedaleké sopky St. Helens, pravděpodobné v důsledku výbuchem vyvolané tlakové vlny.
V roce 1997 bylo profesoru Antonínu Svobodovi uděleno in memoriam prestižní ocenění IEEE Computer Society za pionýrskou práci vedoucí k rozvoji počítačů a za návrh a konstrukci počítačů SAPO a EPOS.
V roce 1999 si na svého významného rodáka vzpomněla i jeho vlast a 28. října 1999 udělil prezident Václav Havel profesoru Antonínu Svobodovi posmrtně medaili Za zásluhy 1. stupně.
Pamětní deska připomínající Antonína
Svobodu byla v roce 1997 umístěna na budovu na Loretánském náměstí, kde
sídlil VÚMS. Později byla dvakrát odcizena, podruhé již bez
náhrady
V roce 2007 bylo u příležitosti 100. výročí narození prof. Svobody 16. listopadu následnickými organizacemi a spolkem absolventů FEL ČVUT uspořádáno slavnostní setkání jeho bývalých (spolu)pracovníků a následníků z VÚMS, ČVUT a AV ČR.
Související literatura:
Jiří Klír, Petr Vysoký. Počítače z Loretánského náměstí. Život a dílo Antonína Svobody, Praha: Nakladatelství ČVUT, 2007.