Hirošima je největším městem v západní části japonského ostrova Honšú. Původně rybářská vesnice byla prohlášena městem v roce 1589, přesto zde stěží najdeme stavbu starší 75 let. Přesně 75 let totiž letos uplyne od chvíle, kdy byla na Hirošimu svržena atomová bomba.
V létě 1945 se armáda Spojených států amerických uchýlila ke svržení jaderných bomb na dvě z japonských měst, což vedlo ke kapitulaci Japonska a konci druhé světové války. První, uranová jaderná puma Little Boy ničivě dopadla 6. srpna na Hirošimu a o tři dny později bylo jaderným výbuchem plutoniové bomby Fat Man zničeno Nagasaki.
Byl to první případ použití jaderných zbraní proti civilistům a v ozbrojeném konfliktu obecně. O útoku bylo rozhodnuto poté, co japonská vláda odmítla kapitulovat a přijmout ultimátum předložené Postupimskou deklarací. Šest dní po bombardování Nagasaki, 15. srpna 1945 oznámilo Japonsko přijetí bezpodmínečné kapitulace.
Hirošimu jsem navštívila loni v prosinci, kdy se tu konala mezinárodní konference zaměřená na částicové detektory (12th „Hiroshima“ Symposium on the Development and Application of Semiconductor Tracking Detectors; HSTD12). Stejně jako většina ostatních velkých japonských měst je Hirošima dostupná vysokorychlostní železnicí Shinkansen. Město, srovnané se zemí explozí odpovídající ekvivalentu 15 tisíc tun TNT, bylo po válce na základě rozhodnutí japonské vlády znovu postaveno. Návštěvníci tak mohou stále obdivovat místní hrad nebo ochutnat tradiční placky Okonomiyaki v jedné z mnoha restaurací.
Česká stopa, jež přežila atomový výbuch
Nejvíce lidí, více než milion ročně, ale navštíví Hiroshima Peace Memorial Museum, které se vůbec nezabývá rolí Japonska v druhé světové válce, ale pomocí příběhů konkrétních hirošimských obyvatel upozorňuje na ničivou sílu jaderných zbraní a varuje před jejich použitím v budoucnu. Mírové pamětní muzeum je součástí Hiroshima Peace Memorial Park, který se jako vzpomínka na pohnutou historii desátého největšího japonského města rozkládá v místech jeho bývalého centra.
Symbolem jaderného bombardování v Hirošimě se stal Hirošimský prefekturální palác pro podporu průmyslu, jehož autorem je český architekt Jan Letzel. Budova paláce byla nejbližší stavbou epicentru výbuchu, která zůstala stát. Palác je udržován ve stejném stavu jako po výbuchu a v kontrastu okolní zástavby demonstruje ničivou sílu jaderných zbraní.
Při návštěvě hirošimského památníku si člověk uvědomí, jak velké lidské utrpení se skrývá za prvním použitím jaderných zbraní. To totiž bývá často prezentováno pouze jako velký úspěch vědců a inženýrů z projektu Manhattan vedoucí k ukončení druhé světové války. Otázkou však je, zdali bylo svržení jaderných bomb na města plná civilistů opravdu nutností. Podle odhadů zemřelo v Hirošimě v den výbuchu 70 000 obyvatel a dalších 70 000 obětí si jaderná bomba vyžádala během prvního měsíce po výbuchu. Většina z nich zemřela v důsledku vysokých dávek záření nebo uhořela v plamenech, jejichž teplota v epicentru mnohonásobně překročila teplotu Slunce.
Smutné je, že oběti jaderného bombardování Hirošimy jsou v převážné většině civilisté, děti a dospělí, kteří 6. srpna 1945 v 8:15 mířili do škol a zaměstnání. Vůči postupu Spojenců, který vedl k rozhodnutí o jaderném útoku, by se dalo vytknout, že Postupimská deklarace, jež byla Japonsku předložena, se explicitně nezmiňuje o existenci jaderných zbraní. Nicméně se v ní píše, že v případě odmítnutí se Japonsko vystavuje okamžitému a úplnému zničení. Je těžké uvěřit tomu, že by představitelé Japonska své obyvatelstvo vystavili jadernému bombardování, kdyby byli přítomni technické demonstraci síly jaderné zbraně v neobydlené oblasti.
Hirošimský památník je v dnešní době připomínkou zkázy, kterou jaderné zbraně mohou napáchat. Město jako takové se ale neutápí v patosu. Na základě osobní zkušenosti svých obyvatel vyzývá k míru, boji proti jadernému zbrojení a likvidaci existujících jaderných zbraní. Starosta Hirošimy se spolu se svým zvolením stává také předsedou mezinárodní organizace Starostové za mír, která bojuje za zahájení jednání o odstranění jaderných zbraní. Bojuje za to, aby se hirošimská tragédie statisíců lidí už nikdy v budoucnu neopakovala.
Mohlo by vás také zajímat:
HSTD12:
Šinkanzen, ústřice a částicové detektory
Na
lovu neutronů v Los Alamos