Družice EVA a základna TOM. To jsou dva klíčové komponenty, na kterých stojí projekt týmu Charles the Fourth. Šestice středoškoláků z Pardubic bude 24. – 28. června reprezentovat Českou republiku na finále soutěže CanSat v Itálii. Mezi nimi i Václav Pavlíček, který pro misi zajišťuje fungující software.
Představte mi prosím na úvod soutěž CanSat a váš tým.
CanSat je středoškolská soutěž, kterou pořádá Evropská vesmírná agentura (ESA). Účastníci v ní mají za úkol vytvořit satelit o velikosti plechovky od limonády. Ten bude následně vynesen do výšky 600 - 1000 m, aby se pak volným pádem dostal zpátky na zem. Během pádu musí satelit v rámci primární mise měřit předem určená data a posílat je pozemní stanici. V rámci sekundární mise jsou další úkoly volitelné. Soutěž má tři kola, na konci června se v Boloni uskuteční mezinárodní finále.
Náš tým jsme pojmenovali po významném panovníkovi Karlu IV., který se velkou měrou zasloužil o rozvoj vzdělanosti v českých zemích. První dvě kola soutěže jsme měli pět členů (Daniel Dworschak, Lukáš Valta, Petr Plíva, Marek Dittrich a já) a do mezinárodního finále jsme se rozhodli přibrat ještě jednu posilu (Tomáš Forejt) na vývoj firmwaru satelitu.
Stali jste se národními reprezentanty. Co vám do nynějška soutěž dala a co od ní očekáváte dál?
Soutěž nás naučila spolupracovat a vzájemně si důvěřovat. Zjistili jsme také, co obnáší hledání sponzorů a prezentace projektu. Já jsem díky soutěži objevil kouzlo elektroniky a bastlení. Ale nejvíce si asi cením toho, že si můžeme vyzkoušet vědeckou práci. Navíc tím, že je hodnocena i medializace, vystupování, psaní reportů, a že si musíme shánět všechny prostředky sami, včetně těch na cestování, učíme se řadě dovedností, které bychom ve škole běžně nezískali.
Nejvíc se člověk naučí při řešení problémů. Jaký nejnáročnější problém jste doteď museli řešit?
Těch bylo opravdu hodně. Například se nám pár dní před národním finále ucpala tryska ve 3D tiskárně. Náš konstruktér Daniel pak musel být celou noc vzhůru a tisk kontrolovat. Také nám zlobila páječka, takže jsme si museli u pana modeláře Hamáka zajistit zázemí. Ale asi největší problém byl, když se mi podařilo nahrát do desky chybný software. Poté nefungoval ani „tvrdý“ reset pomocí tlačítka. Byl jsem z toho celý zoufalý a snažil se postavit s pomocí Raspberry Pi programátor, což se mi nepodařilo. Po komunikaci s výrobcem jsem zjistil, že mám nejspíš rozbitou verzi Arduino IDE, která nedetekuje desku v bootloaderu módu. Takže celou dobu, kdy jsem si myslel, že je deska rozbitá, tak fungovala správně. Stačilo aktualizovat Arduino IDE a problém byl pryč. Naučili jsme se, že je hlavní se z problému nezbláznit. Chce to zachovat chladnou hlavu a nevzdávat se po prvních neúspěších.
To je dobrý přístup. Očividně si s problémy dokážete poradit. Myslíte si, že to je také důvod, proč vás česká porota vybrala jako zástupce pro mezinárodní kolo?
Myslím si, že jsme měli dobře našlápnuto již po odevzdání průběžného reportu, který na porotu udělal výborný první dojem. Ostatní týmy většinou neřešily grafickou podobu a odevzdaly klasický textový dokument s obrázky. My jsme reporty vypracovali formou takové malé knížečky, která popisovala náš projekt. Další z faktorů byla samotná technická náročnost a propracovanost projektu. Jako jediní jsme se více zaměřili na software zobrazující data - naprogramovali jsme jednoduchý dashboard, který nám umožnil data livestreamovat, a také jednoduchý onboard simulátor pro virtuální realitu. Roli reprezentantů nebereme na lehkou váhu a na projektu dál usilovně pracujeme.
Český tým se v minulých letech nikdy neumístil na vyhlašovaných prvních třech místech. Říká se, že Češi se neumějí prodat. Zdá se, že vám to jde. Na co se můžeme těšit v evropském finále? Na začátku rozhovoru jste zmínil sekundární misi…
Naší sekundární misí je hledání vhodných podmínek pro život. Měříme spoustu veličin, jako je například teplota vzduchu, atmosférický tlak, vlhkost ovzduší, intenzita světla, UV záření a mnoho dalších hodnot. Naměřená data okamžitě odesíláme a jsme schopni je v reálném čase kreslit na displeji počítače a také je livestreamovat přes náš web. Data navíc bude možné prohlížet i s pomocí virtuálních brýlí HTC Vive. Sledujte naše sociální sítě, na kterých před samotným zahájením livestreamu vydáme post s odkazem na náš web.
Myslíme si, že to všechno by nás mohlo nějakým způsobem odlišit od ostatních týmů. Ta odlišnost se netýká pouze samotného satelitu, ale také vybavení kolem, protože v povolené cenové hladině se kvalita senzorů drasticky neliší a musíme porotce zaujmout jiným způsobem. V národním finále se nám to podařilo. Doufáme, že stejně úspěšní budeme i v mezinárodním kole a že pro Českou republiku vybojujeme jednu z vítězných příček.
Webové stránky týmu Charles the Fourth.