Začalo to studentskou demonstrací a skončilo pádem komunistického režimu. Od sametové revoluce letos uplyne právě třicet let. Jak prožívali listopadové období roku 1989 studenti a pedagogové Matfyzu?
Pavel Lukáč: „Před půlnocí mi zavolali, že nám zastřelili studenta“
Jakou funkci jste vykonával v listopadu 1989?
Byl jsem vedoucím katedry fyziky kovu a současně děkanem fakulty. Děkanskou funkci jsem vykonával od roku 1985 do roku 1990. Na postu jsem skončil o pár měsíců dřív. V lednu nebo v únoru 1990, už si nepamatuji přesně, proběhly volby, do kterých jsem již nekandidoval. Ve funkci mě nahradil profesor Karel Drbohlav, matematik, velmi slušný člověk. Oblíbený učitel.
Jak jste celou situaci v průběhu listopadu 1989 vnímal? Jak na ni vzpomínáte?
Listopadové události mám spojené především s jedním nepříjemným zážitkem. V pátek 17. listopadu jsem měl přednášku. Na Albertově se v 16. hodin měla konat demonstrace, tak jsem studenty pustil dřív, abychom tam mohli jít. Proslov měl také jeden náš student, Martin Klíma. Potom jsem šel domů a někdy před půlnocí mi najednou zvoní telefon. Volal kolega, že Svobodná Evropa hlásila, že nám zastřelili studenta Martina Šmída. Hned jsem vyskočil a jel na kolej zjistit, o koho jde a co se vlastně stalo. Nikdo ale nic nevěděl, tak jsem svolal štáb civilní obrany. Do něj totiž patřila i vedoucí studijního oddělení, která znala adresu a také telefon Šmídových rodičů. Nakonec jsme zjistili, že máme tři studenty se jménem Šmíd, z toho dva byli Martinové. Obvolal jsem jejich rodiče, kteří mě naštěstí ujistili, že jejich synové jsou v pořádku. Byla to velká úleva.
Účastnil jste se vy sám nějakým způsobem listopadových událostí?
Byl jsem na Václavském náměstí na demonstraci, ale protože byla stávková pohotovost, většinu času jsem strávil na Karlově. Hodně jsem v té době spolupracoval se studenty, kteří se stávky účastnili. Stávkové hnutí jsem uznával.
Jak probíhala na fakultě stávková činnost?
V Troje probíhala okupační stávka, studenti byli v budově zamčení a nikoho nepouštěli dovnitř. Stávkovalo se i v dalších budovách fakulty. Studenti měli s sebou spacáky a nocovali v učebnách. Konaly se besedy. V Karlíně například proběhla beseda s Vladimírem Dlouhým, dnešním prezidentem Hospodářské komory, který byl tenkrát předsedou výboru Prognostického ústavu.
V Troje tehdy došlo také k jedné kuriozitě. Část stávkujících chtěla vyrazit na manifestaci, jenže zjistili, že před budovou jsou shromáždění vojáci. Měli obavu, že je vojáci nepustí ven. Zavolal mi to kolega, kterému jsem slíbil, že se pokusím něco o tom zjistit. Obvolal jsem několik oddělení ÚV KSČ, telefony však nikdo nebral. Až na několikátý pokus jsem byl úspěšný. To už jsem byl naštvaný a k telefonu chtěl generálního tajemníka. Soudružka na druhém konci aparátu mi na to odpověděla: „Soudruhu, nemůžu ti ho dát, protože soudruh generální tajemník je na Svazu československého přátelství.“ „Tak mi dejte kádrový odbor!“ Na kádrovém odboru mi dotyčný slíbil, že se zeptá na ministerstvu obrany. Po chvíli volal zpátky s tím, že vojáci jsou sice do Troje přivelení, ale s manifestacemi nemají nic společného, a že prý doporučil velícímu důstojníkovi, aby šel oznámit studentům, že se nemusejí bát. Ten velící důstojník pak za studenty opravdu šel. Nakonec to dobře dopadlo.
Cítil jste z nadcházejících změn nějaké obavy?
V listopadu 1989? Ne, neměl jsem obavy.
Jaký pocit se vám v souvislosti s listopadem vybaví? Kromě strachu o Martina Šmída.
Nevím… Překvapení? Nemůžu říct, že jsem nebyl překvapen. Ale kdyby to nebyl 17. listopad, tak by to prostě bylo jiné datum, třeba 10. prosinec. Už to bylo ve vzduchu.
Prof. RNDr. Pavel Lukáč, DrSc., dr. h. c. (* 1935)
Narodil se v Novém Klenovci na někdejší Podkarpatské Rusi. V roce 1958 absolvoval MFF UK, obor Fyzika pevných látek, od té doby působí na své alma mater, v současnosti na Katedře fyziky materiálů. V roce 1981 byl jmenován profesorem, v roce 1983 doktorem věd. Od roku 1998 je držitelem titulu doctor honoris causa, který mu udělila Žilinská univerzita. V letech 1985-1990 byl děkanem MFF UK. Je zakladatelem tradice mezinárodních konferencí ISPMA (International Symposium on Plasticity of Metals and Alloy), členem několika vědeckých společností a redakčních rad odborných periodik. Získal řadu ocenění, např. Cenu ministra školství ČR a zlatou medaili za nejlepší vysokoškolskou učebnici (1994), vědeckou cenu Alexandra von Humboldta (1995) nebo Čestnou plaketu Aurela Stodoly (2013).
Mohlo by vás zajímat:
Tenkrát v listopadu: Pavel Cejnar
Tenkrát v listopadu: Jan Klíma