Minule jsem se radovala, že nám do Finska konečně dorazilo jaro. Ukázalo se však, že trochu předčasně. V půlce dubna napadlo během dvou dnů 30 cm nového sněhu. Počasí je zkrátka nevyzpytatelné.
Někteří ještě naposledy vyběhli ven stavět sněhuláky, mě ale návrat zimy spíš rozladil. Zvlášť po tom, co jsme se těsně před Velikonoci vrátili z výletu v Pobaltí, kde se už všechno krásně zelenalo a kvetlo.
Česko-finské Velikonoce
K oblíbeným velikonočním zvykům patří ve Finsku hledání vajíček. My jsme se však nechtěli ochudit ani o české tradice, a tak jsme si z Vilniusu přivezli vrbové proutí, abychom si mohli uplést pomlázku. Ve Finsku totiž rostou jen samé břízy a jehličnany. A když už jsme měli pomlázku, bylo jasné, že musíme nazdobit i nějaká ta vajíčka. Finskou specialitou jsou vajíčka plněná čokoládou. Jde o klasické vejce od slepice, které se vyfoukne a naplní sladkou dobrotou.
Finská sauna
Finsko je vyhlášené svými saunami. Po celé zemi údajně funguje zhruba 2,2 milionu saun, což znamená, že jedna sauna připadá téměř na každého druhého člověka! Je jich tu prý dokonce více než aut! Saunový systém je zde úplně jiný než v Česku. Teplotu uvnitř sauny si totiž každý reguluje sám podle chuti. Dovnitř se vezme kbelík s vodou, která se lopatkami nabírá a lije na žhavé kameny, tím se vytváří pára a stoupá teplota. Také mě pobavilo, že si někteří berou dovnitř plechovky s pivem. Uvnitř se dokonce pořádají i obchodní meetingy. Sauna je zkrátka důležitou součástí finské kultury a Finové na ni nedají dopustit. Navíc se v ní krásně relaxuje. Tohle mi v Česku bude opravdu chybět.
Na zkoušku mašérem
Koncem února jsme zavítali do Rovaniemi, hlavního města nejsevernější finské provincie Laponska. Rovaniemi leží asi pět kilometrů od pomyslného polárního kruhu a je známé především díky Santově vesničce. Suvenýry se Santou koupíte na každém rohu a ve stavení, kde pracují „elfové“, se s bělovousým dědem můžete za nějaký peníz nechat vyfotit.
Mushing patří ve Finsku k oblíbeným sportům (foto: archiv
autorky)
My jsme fotku oželeli a místo toho se nechali svézt saněmi taženými soby. Navštívili jsme také farmu, kde chovají psy plemene husky, a vyzkoušeli si tzv. mushing, tedy jízdu na saních tažených psím spřežením. Tento sport je ve Finsku velice oblíbený a v zemi se v něm pořádá spousta závodů na různě dlouhé tratě. Ten vůbec nejdelší, který se ovšem koná na Aljašce, má prý 1000 mil. Mašéři čili psovodi si s sebou na saních vozí zásoby, checkpointy totiž někdy bývají až po 100 mílích. Sáně zpravidla táhne 14 huskyů, kteří se pohybují rychlostí okolo 15 km/h. Celý závod, včetně nutného odpočinku, tak může psímu spřežení zabrat kolem dvou týdnů.
Helsinki
Nemohli bychom být ve Finsku a vynechat návštěvu hlavního města. Helsinki se nacházejí úplně na jihu země, takže tam bývá vždy o něco tepleji. Jsou zhruba 1.5x větší než Praha a přitom mají asi o polovinu méně obyvatel. V Helsinkách zpravidla nenarazíte ani na davy turistů. Město totiž nenabízí mnoho atrakcí. Kromě dvou hezkých katedrál stojí za vidění ještě třeba památník finského hudebního skladatele Sibelia. Z helsinského přístavu se také dostanete na nedaleký ostrov Suomenlinna, kde stojí stejnojmenná námořní pevnost zařazená na seznam památek UNESCO.
Jedna z helsinských katedrál (foto: archiv autorky)
Lovení komárů a další kratochvíle
Každý jistě ví, že Finsko je domovem velké společnosti vyrábějící mobilní telefony Nokia. Nejspíš ale netušíte, že házení telefonem je zde oficiálním sportem, stejně jako třeba nošení žen. Se ženou na zádech musí muž uběhnout určitou vzdálenost za co nejkratší čas. Tento sport má své kořeny v 19. století, kdy skupina zlodějů oloupila vesnici o jídlo a ženy utíkaly s nimi co nejrychleji pryč, aby se vyhnuly trestu. Mezi další zajímavé finské sporty patří například lovení komárů nebo házení gumové boty. Žádnou z těchto aktivit jsem bohužel nevyzkoušela, zato jsem se jako divák zúčastnila závodu RedBull Crashed Ice, který se konal přímo v Jyväskyle. Jde o soutěž v extrémním sjezdu na ledních bruslích. Trasa obsahuje spoustu skokánků a dalších terénních nerovností.
Finové jsou milovníci kávy, každý jí v průměru spotřebuje 12 kg za rok a k tomu vypije ještě 1 litr mléka denně. Kávu vám ve Finsku nabídnou ke každému obědu a sami si ji můžete uvařit téměř kdekoli, i v supermarketech. V nich se nachází také spousta herních automatů, které bývají dost často obsazené. Zjistila jsem však, že velkou část z nich provozuje společnost, která veškerý zisk věnuje na charitu, takže to vlastně není tak špatné, hraním děláte dobrý skutek.
Speciality z kuchyně
Vždy, když jsem se nějaké Fina zeptala, jaké je typické finské jídlo, dostala jsem jednoznačnou odpověď, že brambory. Pokud si tedy chcete dát něco vyloženě finského, dejte si brambory na jakýkoli způsob. Nejlepší jsou zapečené se smetanou nebo jen okořeněné a opečené v troubě. Další specialitou je karelský piroh, což je vlastně pečivo, které má uprostřed zapečené brambory nebo rýži. A na Velikonoce se peče Mämmi. Zákusek, který vzhledem připomíná povidla, mi ale vůbec nechutnal.
Předchozí díly:
Zápisky z Erasmu: Finsko, Jyväskylän yliopisto I
Zápisky z Erasmu: Finsko, Jyväskylän yliopisto II