Březen se ve Finsku nesl ve znamení změn. Ty se týkaly nejen školy, ale také počasí.
Finský školní systém se od toho českého poměrně liší. Semestr je rozdělen do dvou čtvrtletí a na konci každého studenti skládají zkoušky (pokud to dané předměty vyžadují).
Nové předměty a jarní tání
Úspěšně jsem absolvovala první čtvrtletí a teď mě čekají dva nové předměty. Bohužel jeden z nich, Data Mining, na který jsem se opravdu těšila, mě zklamal hned v úvodu. Vyučující nám totiž oznámil, že kvůli klesajícímu počtu posluchačů na hodinách letos nebude přednášet. Místo toho nám poskytne videa a prezentace z loňska, abychom si látku nastudovali sami. Hned se mi zastesklo po Matfyzu, kde se přednáší klidně i pro jediného studenta…
Veškeré přednášky, které tu navštěvuji, probíhají v budově IT fakulty. Jde o rozlehlou moderní stavbu, v jejímž středu se nachází obrovská prosklená hala. V té studenti mohou odpočívat a trávit volný čas mezi výukou. A co mě překvapilo nejvíc - na dveřích přednáškových místností jsou kukátka! Je to proto, abyste mohli zjistit, jestli výuka už skončila, a zbytečně nerušili během hodiny. To je, panečku, vynález!
Poměrně rychle jsem si zvykla na místní mrazivé počasí. Nejnižší teplota, kterou jsem ve Finsku zažila, byla minus 28 °C. Rekord z roku 1999, kdy bylo naměřeno minus 51,5 °C, sice nebyl zdaleka ohrožen, i tak už mi zamrzaly nejen vlasy, ale i řasy na očích.
Pohled skrze okno, když je venku minus 28 °C
(foto: archiv autorky)
Mráz nemráz, do školy jsme stejně museli. V posledních týdnech však teploty konečně vystoupaly na příjemné jarní hodnoty (kolem 5-10 °C). Slunce hřeje a sníh postupně odtává. V Helsinkách na jihu Finska už po bílé peřině není ani stopy.
Stále mě fascinuje, jak ve Finsku všechno funguje. Například třídění odpadu. Na smetí tu používají asi deset různých kontejnerů. Až po třech měsících jsem se konečně naučila, co kam patří. Finové si na čistotu svého okolí potrpí. Odpadky v ulicích vidíte jen zřídkakdy. A pokud náhodou nějaký zahlédnete, není výjimkou, že ten, kdo si odpadku všimne, jej prostě zvedne a vyhodí do koše, jako to udělal náš tutor, když jsme se společně procházeli po městě. Takhle by to mělo fungovat všude!
Jyväskyla z místní rozhledny. Sníh pomalu mizí a slunečných
dní přibývá (foto: archiv autorky)
Ač se to na první pohled tak úplně nezdá, Finové jsou velmi vlídní. A tak se vám může třeba stát, že za vás nákup v obchodě zaplatí úplně cizí člověk, protože vy jste u pokladny zjistili, že na účtu nemáte dostatek peněz. Právě takovou zkušenost měl jeden náš kamarád, který za námi přijel na návštěvu Finska. Svůj dluh pak samozřejmě dodatečně splatil.
Předchozí díl: