Začalo to studentskou demonstrací a skončilo pádem komunistického režimu. Od sametové revoluce letos uplyne právě třicet let. Jak prožívali listopadové období roku 1989 studenti a pedagogové Matfyzu?
Jan Klíma: „17. listopadu jsem psal skripta z kvantové mechaniky“
Jak jste vnímal situaci během listopadu 1989?
Do poslední chvíle jsem si nedovedl představit, že se komunistický režim zhroutí jako domeček z karet. V roce 1984 jsem přednášel ve Vídni, kde jsem se také krátce setkal s Pavlem Kohoutem, pro kterého jsem měl nějaký vzkaz od bratra. Ptal se mě tenkrát, jak vnímám situaci doma, já jsem ho ujistil, že nevidím žádné světlo na konci tunelu. Ani těsně po listopadové manifestaci mi nebylo jasné, jak to všechno dopadne, to nejspíš nebylo jasné nikomu. Vždyť do Prahy mířila armáda, byly sem povolané milice, a nikdo netušil, jestli povel zasáhnout padne nebo ne. Ani studenti si nebyli jistí, zda z toho vyváznou se zdravou kůží.
Co jste v té době cítil vy?
Cítil jsem naději, jako nesjpíš všichni. Běžnému člověku však chyběly informace. Noviny byly cenzurované, pořádně jsme nevěděli, že se komunistický režim hroutí v Polsku, že padá v Maďarsku a že Rusové už nejspíš znovu nezasáhnou. Před listopadem, když přes nás utíkali východní Němci, lezli přes zeď do západoněmeckého velvyslanectví a nikdo po nich nestřílel, vypadalo to, že se něco děje. Přinejmenším v NDR. Zato v Rumunsku se pak opravdu střílelo...
Účastnil jste se vy sám nějakým způsobem listopadových událostí?
V době, kdy můj syn vyzýval na Albertově studenty k boji za svobodu, jsem psal na fakultě skripta z kvantové mechaniky. Seděl jsem v pracovně, kolem chodili lidi, ale já je moc nevnímal. Vzpomínám si, že se u mě zastavila kolegyně Pavla Čapková a říkala mi – hele, jde tam strašně lidí, to bude velký.
Do listopadového dění jsem se zapojil až jako jeden ze zakládajících členů fakultního Občanského fóra. Myslím, že jsme tehdy byli tři - já, Jiří Bičák a profesor Petr Piťha, matematický lingvista, o kterém jsme se později dozvěděli, že ilegálně vystudoval teologii. Fakultní OF uspořádalo volbu děkana a akademického senátu, pokud si to správně pamatuji.
Byl jsem členem akademického senátu naší fakulty i senátu Univerzity Karlovy. Na starost jsme mimo jiné měli přípravu statutu univerzity, do kterého jsme zabudovali také ustanovení, že manipulace s majetkem univerzity podléhá schválení akademického senátu. Díky tomu jsme de facto zabránili prodeji části pozemku MFF v Tróji firmě Aral, která v místě chtěla postavit velkou čerpací stanici.
Cítil jste z nadcházejících změn obavy?
Jen z toho, aby se situace nezvrátila. Syn si v těch dnech šel s několika dalšími studentskými vůdci na západoněmecké velvyslanectví pro vízum, kdyby musel emigrovat. A protože se narodil v Británii, německý vyslanec se podivoval, že revoluci v Československu dělá britský občan.
Měl jste o syna v té době strach?
Strach jsem si nepřipouštěl. Syn si uvědomoval, že by mu to soudruzi neprominuli. Po statisícových manifestacích na Václavském náměstí a na Letenské pláni se už zdálo, že je režim ohrožen. Zůstávalo však velkou neznámou, jestli se do revoluce zapojí také manuálně pracující, dělníci, zemědělci, rolníci, jestli to nevyšumí jen jako studentské bouře. Když pak dělníci v Kolbence vypískali během projevu pražského tajemníka komunistické strany Štěpána, bylo už zřejmé, že listopad má celospolečenskou podporu a že vývoj nepůjde zabrzdit.
doc. RNDr. Jan Klíma, CSc. (* 1938)
Vystudoval teoretickou fyziku na MFF UK, kde poté působil jako odborný asistent. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 odjel do Velké Británie a dva roky pracoval na Bristol University. Krátce po sametové revoluci se habilitoval a působil na univerzitách v Mnichově a ve Vídni. Až do roku 2018 pracoval na Katedře fyziky kondenzovaných látek, dnes je v důchodu. Kromě vědeckého výzkumu se věnoval také literární činnosti. Je autorem několika humoristických románů s detektivní zápletkou, vědecko-fantastických povídek a překládá anglickou prózu.
Mohlo by vás zajímat: