Věda je tu primárně pro člověka, ať už jednotlivce nebo člena společnosti. Věda pro vědu je nesmyslem, prázdnou floskulí.
Než jsem se rozhodl zapsat na Matfyz, položil jsem si otázku: „K čemu bude lidem i mně dobré, když se stanu fyzikem?“ Věřím, že podobnou otázku si položil nejeden budoucí vědec nebo učitel.
Poslední dobou společností zmítá iracionální víra a nevíra v kdeco. Jenže ve vědu se nevěří, věda popisuje a kvantifikuje. Není v ní místo pro víru a s vírou jako takovou si nekonkuruje. Věda řeší řetězce příčin a následků, nehledá prvotní příčinu v metafyzickém slova smyslu.
Na přelomu 19. a 20. století věda oslovovala nejen akademiky, ale také umělce a běžné lidi. Původní nadšení jsme však časem ztratili. Namísto odborných vysvětlení hledáme sladce jednoduché odpovědi. Říká se tomu doba postfaktická. Dnes se světem šíří mor pochybností. Mnozí věří, že Země je plochá. Řada lidí zpochybňuje účinnost očkování anebo přistání na Měsíci. Přitom věda je tu primárně pro běžného občana.
Poznání je samo o sobě povznášející a jeho následná aplikace vede k pozvednutí životní úrovně i stařenky žijící na vesnici. „Zlevní ten vynález chleba?“ ptají se mnozí. Správnou odpovědí je, že pravděpodobně ano, protože věda vede k efektivnějšímu využívání zdrojů. Pokrok nese i současná silně abstraktní a teoretická věda. Stačí se podívat, jaká fyzika se rozvíjela posledních 50 či 100 let: velmi abstraktní, a přitom životní úroveň rostla a roste jako nikdy. Mnoho aplikací totiž objevíme jako důsledek obecného výzkumu nebo jako prostředek k jeho dosažení.
Nebylo by však správné tvrdit, že tohle všechno zvládne fundamentální výzkum sám. On i výzkum samotný potřebuje aplikaci a popularizaci. Lze to ukázat na dvou dávných civilizacích – Řeky zajímala hlavně teoretická věda, kdežto Římané byli poměrně výrazněji orientováni na aplikace. Římané si sice Řeky podrobili pomocí svého technicky vyspělého válečnictví a silné ekonomiky, ale stejně sami časem padli. A to mimo jiné proto, že ve společnosti začali scházet odborníci a rostla šedá masa. Lidé se o vědu nezajímali. Tento stav se stal kritickým a například v zemědělství vedl ke vzniku kolonátu, který lze považovat za formu otroctví.
Dovolím si ještě jeden pohled do historie. Kdykoliv počet aktivních vědců přesáhne kritické množství, věda urazí velký kus cesty. Newton byl jistě geniální, ale řadu poznatků přineslo vzájemné ovlivňování mezi ním, Leibnitzem, Huygensem i dalšími, ať už formou spolupráce či konkurence. V první polovině 20. století se na německém akademické scéně střetávají myšlenky Plancka, Schrödingera, Schwarzschilda, Einsteina, Heisenberga a dalších. Příkladů by se dalo najít mnohem více…
Jakmile je dostatek vědců v dané lokalitě, myšlenky se nabalují jako sněhová koule. Ostatně člověk je tvor sociální, a to i v oblasti pracovní, díky tomu také z podnětu de Broglieho a Heisenberga vznikl CERN. Během druhé světové války mnoho evropských vědců emigrovalo do USA a de Broglie se rozhodl vytvořit jakýsi celoevropský inkubátor vědců. O pár desítek let později byl v CERNu na největším a nejvýkonnějším urychlovači na světě objeven Higgsův boson. A také zde, jak je všeobecně známo, jako vedlejší produkt vznikl internet! Jde o krásný příklad toho, jak nepředvídatelné jsou cesty vývoje.
Věda posouvá společnost vpřed, a zaslouží si proto naši podporu. Věřím, že jakmile lidé pochopí její význam pro svůj blahobyt a začnou do ní více investovat, věda jim to vrátí. Nejen materiálně, ale i duchovně. Proto jsem se skoro před rokem rozhodl, že se stanu členem inspirativního společenství vědců, a podal jsem si přihlášku na Matfyz. Svého rozhodnutí nelituji.
Mohlo by vás zajímat:
Komentář:
Věříme vědě?
Komentář:
Gender (e)quality
Komentář: Učit vědu
je věda!