Příprava budoucích špičkových vědců vyžaduje moderní přístupy, podobně jako si špičkový výzkum žádá nejmodernější přístroje. Do Prahy v listopadu zavítala německá fyzička Cynthia Heinerová, aby české publikum přesvědčila, že „učit vědu je věda“.
Určitě se většinově shodneme, že život bez vzdělání a potřebné dosažené kvalifikace by v naší společnosti nebyl možný. Zaměříme-li se na vysokoškolské pedagogy, zjistíme, že na univerzitě může přednášet prakticky kdokoliv. Samozřejmě, že po každém přednášejícím či cvičícím je požadována odbornost, pedagogické vzdělání však podmínkou není. Nemyslím si, že být dobrým vědcem a předním odborníkem na danou problematiku, znamená být i dobrým pedagogem a mít schopnosti své znalosti dále předávat. Jistě, studenty vysoké školy již není potřeba „vychovávat“ a dožadovat se jejich pozornosti a zájmu o učivo, ale rozhodně by v nich jejich zájem neměl být ubíjen monotónností a nesrozumitelností výkladu.
O tom, že výuka odborných předmětů na vysokých školách potřebuje změnu, se v listopadu na své přednášce v AV ČR snažila publikum přesvědčit dr. Cynthia Heinerová. Německá fyzička se problematikou fyzikálního vzdělávání aktivně zabývá a v minulosti spolupracovala například s Carlem Wiemanem, laureátem Nobelovy ceny za fyziku z roku 2001. Moderní vzdělávání by podle ní mělo být založeno na lekcích, které studenty aktivně zapojí do výuky a nejsou založené jen na opisování z tabule. Jako stěžejní prvky moderní výuky uvedla diskusi, experimenty, projekty, do kterých se studenti sami zapojí, nebo shrnování a kladení kontrolních otázek během výkladu.
Na přednášce dr. Heinerová prezentovala závěry výzkumů zaměřených na vzdělávání mladých fyziků. Z tradičně vedené semestrální přednášky si student průměrně odnáší jen 25 % přednesené látky, pokud je však kurz veden interaktivně, zvyšuje se studentova znalost učiva až na 60 %. Při aktivním zapojení do výuky během celého semestru si studenti snáze osvojí probírané učivo, a nejen že ví, co je správně, ale navíc dokáží správnost svých tvrzení obhájit. Díky diskusím vedeným v hodinách umí své názory lépe prosazovat a obhajovat za použití vědeckých argumentů.
Častou námitkou proti interaktivnímu vzdělávání bývá to, že na něj v hodinách není čas. Když budeme diskutovat a experimentovat, probereme méně učiva, říkají někteří. Použijeme-li však trochu matematiky, pokud přednášející stihne v klasické přednášce probrat 100 % učiva, z kterého si student odnáší 25 %, a v interaktivně vedeném kurzu je předneseno jen 75 % učiva, z něhož si student pamatuje 60 %, jde stále o 45 % z původních 100 %. I tak tedy interaktivní „moderní“ přednáška vyhrává.
Pokud mají být vědci špičkovými odborníky, mělo by i jejich vzdělávání být na nejvyšší úrovni. A stejně tak jako pro výzkum potřebujeme přístroje využívající nejmodernější technologie, potřebujeme moderní přístupy i ve vzdělání odborníků, kteří se na tomto výzkumu mají podílet. Nemyslím si, že skvělý vědec je automaticky skvělým učitelem, ale rozhodně nechci říct, že se mezi vědci nenajdou dobří pedagogové, jejichž přednášky a cvičení studenti s nadšením navštěvují a oceňují je ve studentských anketách. Alespoň základní kurz didaktiky by však jistě byl přínosem pro každého přednášejícího.
Záznam přednášky dr. Cynthie Heinerové v AV ČR
Mohlo by vás zajímat: