Na počátku října prolétla médii zpráva o tom, že CERN suspendoval jednoho ze svých pracovníků, který se nevhodně vyjádřil k otázce zastoupení žen ve vědě. Italský fyzik Alessandro Strumia během své přednášky mj. prohlásil, že fyziku vybudovali muži a že se sám cítí být šikanován současným systémem.
Přes jistou aroganci a útočnost obsaženou v jeho vystoupení se mi reakce CERNu zdá poněkud přehnaná. Svoboda projevu, zvláště ve vědeckém prostředí, by měla být svatá. Strumia navíc nabídl i několik zajímavých statistických údajů, kterým z hlediska faktického nelze nic vytknout. Zájemcům doporučuji nahlédnout do jeho prezentace. Vypíchnul bych například informaci o výrazném nepoměru, který se týká úmrtí na pracovišti - 95 % úmrtí připadá právě na muže.
Italský fyzik a profesor univerzity v Pise mj. upozorňoval na slevy pro studentky a kvótní zastoupení na různých vzdělávacích seminářích, tzv. pozitivní diskriminaci. Osobně jsem odpůrcem kvót, které vnímám jako urážku všech úspěšných žen. Uvědomíme-li si platnost Dirichletova principu a vezmeme v úvahu situaci, kdy je množina vhodných uchazeček menší než množina volných míst, pak je nutné přijmout uchazečku nevhodnou na úkor vhodného kandidáta mužského pohlaví. Nedovolil bych si tvrdit, že by k tomu docházelo často. Avšak každá vědkyně by po zavedení kvót mohla získat cejch toho, že byla přijata jen díky kvótnímu systému, aniž by to musela být pravda.
Strumiova kritika přesně ukazuje, jaké pocity kvóty vzbuzují mezi jistou částí populace. Navíc je logické, že pohlaví není kvalifikačním faktorem, proč by se tedy mělo zohledňovat? Rovnost spočívá právě v jeho nezohledňování. To je samozřejmě pohled muže-idealisty. Čísla mne však trápí trochu více…
Navzdory skutečnosti, že téměř polovina absolventů doktorských studií v EU jsou ženy, tak pouze 20 % žen je ve vedení evropských vysokých škol. V rámci EU tvoří ženy 28 % členů vědeckých a správních orgánů a pouze 22 % vedoucích představitelů. To je zarážející. Data tedy poukazují na výraznou neproporčnost kariérního postupu. Navíc diverzita kolektivu je jednoznačně pozitivním faktorem, ať už z hlediska chování, tak přemýšlení (nicméně stejně tak má Strumia právo na své názory v rámci této diverzity). Evropě by rozhodně více žen ve vědě pomohlo.
Pierre a Marie Curie. Za výzkum radioaktivity získal manželský
pár v roce 1903 Nobelovu cenu
Mám za to, že namísto represí, jimiž kvóty jsou, by pomohlo spíše přednášet o Marii Curii nebo téměř neznámé Milevě Marićové, která byla výraznou spolupracovnicí Alberta Einsteina a dodnes nevíme, jak velký podíl na vzniku teorie relativity má. Vysvětlit studentům, s jakými potížemi se první badatelky musely potýkat, a stejně tak popularizovat současné přední vědkyně.
Za nižší míru kariérního růstu může znatelně mateřství. Jsou to většinou ženy, kdo odchází na mateřskou dovolenou a často na tři roky ztrácí kontakt s oborem. Nemělo by tedy smysl podporovat částečné úvazky nebo umožnit rodičům střídat se na mateřské dovolené (zejména pokud oba pracují ve stejné organizaci)? Další možností jsou jesle při výzkumných institucích. To všechno jsou úkoly mnohem náročnější, než jen vydat nařízení o procentuálním zastoupení, po němž volá eurokomisař Carlos Moedas. Ale výsledek může být lepší a prospěje všem stranám – vědě, mužům, ženám i vztahu mezi nimi.
Ženy ve vědě nejsou diskriminovány, avšak systém jim přináší mnohá úskalí, která se opomíjejí. Řeší se pouze jejich důsledek (neproporční zastoupení), což přináší jen další svár a nespravedlnost. Jistě se i mezi špičkovými vědci najde hlupák, jehož smýšlení o ženách uvízlo v 19. století. To se však Strumiji netýká, ten se jen cítí znevýhodněn, což může být občasným jevem, který, stejně jako třeba šovinismus, nepatří do 21. století.
Je nutno si uvědomit, že mediální pozornosti se dostává převážně největším křiklounům, jak militantně laděným feministkám, jejichž cílem není rovnost, ale dominance, tak mužským jedincům razícím názor, že žena patří výhradně k plotně. O celkovém vývoji však většinou rozhoduje umírněný střed, buďme tímto středem, hledejme konsenzus a třeba ho nakonec vědecká obec nabídne i celé společnosti.