Ve Francii už jsem čtvrt roku a pomalu se začínám těšit domů. Pobyt v zahraničí jsem brala především jako příležitost, jak si rozšířit obzory, což se mi snad podařilo.
Díky Erasmu jsem poznala nejen Francii, ale prostřednictvím spolužáků také další kultury. A taky jsem mohla v cizině trochu rozšířit povědomí o naší zemi. Už ani nepočítám, kolikrát jsem odpovídala na otázku, kde se vlastně Česko nachází, případně jestli píšeme azbukou...
Za hubičku po Provence i dál
Na Erasmu jsem si uvědomila, že cestovat může člověk i s velmi omezeným rozpočtem. Stačí se trochu uskromnit a věnovat jistý čas plánování a vyhledávání akčních jízdenek nebo levnějších služeb. Až si sama sobě kladu otázku, jak je možné, že doma necestuji častěji.
Na výletě v historickém
městečku Hyères (foto: archiv L. Hýlové)
Ve Francii vyjíždím skoro každý víkend poznávat nějaká zajímavá místa. Sbalit batůžek a nachystat jídlo na dva nebo tři dny už je pro mě rutina. A když zůstávám přes víkend v Toulonu, objevuji alespoň další části města nebo vyrážím za kulturou. Jednou jsem třeba šla s kamarády na koncert skupiny z Réunionu a poprvé naživo slyšela africkou hudbu a viděla, jak se tančí africké tance.
Na cestování stopem nebo přespávání v náhodných ubytovnách si netroufám. Před cestou si radši obstarám jízdenky a zamluvím ubytování přes Airbnb. Do většiny míst se dopravuji autobusem (FlixBus, Ouibus a další společnosti často nabízejí akční jízdenky) nebo využívám spolujízdu. Vlak je běžně docela drahý, ale pro cesty po Provence se dá pořídit karta, se kterou máte nárok na padesátiprocentní slevu z jízdného. Největší radost mi ale udělalo, když se mi podařilo sehnat zpáteční jízdenku na autobus do Barcelony za necelých 12 euro.
Studenti a osoby mladší 26 let mají ve Francii zdarma vstup do muzeí, galerií nebo některých památek. Bohužel se to většinou netýká těch nejzajímavějších, ale i tak se dá hodně ušetřit.
Francie na talíři
Mnozí se mnou jistě budou souhlasit, že poznat cizí zemi a kulturu nelze bez ochutnávky její kuchyně. Kvůli dietnímu omezení a vysokým cenám (za cenu jednoho oběda by se u nás najedla celá rodina) si většinu místních pochutin nemůžu dopřát v restauraci. Rozhodla jsem se proto, že s poznáváním zajdu ještě dál a některá jídla se rovnou naučím připravovat.
Ratatouille (foto: L.
Hýlová)
S pomocí rodiny, u které bydlím, jsem upekla slaný koláč zvaný quiche a nedávno jsem si pochutnala na zeleninovém ratatouille a moules frites čili slávkách s hranolkami. Výběr typických francouzských jídel bych mohla doplnit ještě degustací šneků, ale k tomu jsem zatím nesebrala odvahu.
Další díly:
Zápisky z Erasmu: Francie, Université de Toulon I
Zápisky z Erasmu: Francie, Université de Toulon II
Zápisky z Erasmu: Francie, Université de Toulon IV
Zápisky z Erasmu: Francie, Université de Toulon V