Eva Havelková je studentkou numerické a výpočtové matematiky na Matfyzu. Stejně jako několik dalších desítek studentů Matfyzu se letos rozhodla využít nabídky programu Erasmus+ a vyrazit na studijní pobyt do zahraničí. Dva semestry bude studovat na univerzitě v britském Portsmouthu. Jaké zážitky a zkušenosti jí pobyt v zahraničí přináší? O to se s námi podělí v dnešním příspěvku.
V září jsem se na deset měsíců přestěhovala do Portsmouthu, města na samém jihu Velké Británie, a stala se studentkou Faculty of Technology, která spadá pod University of Portsmouth. Studovat tu budu především Computer Science čili informatiku.
Důvodů, proč jsem se rozhodla strávit téměř rok života právě tady, je mnoho. Kromě toho, že jsem se chtěla zlepšit v angličtině a seznámit se s odlišnou kulturou, mě zaujala i nabídka předmětů vyučovaných na University of Portsmouth. Rozhodování mi samozřejmě usnadnil i fakt, že Portsmouth vypadá na fotografiích dostupných na internetu nesmírně lákavě. Sluníčko, moře, britské cihlové domky… Co víc by si člověk mohl přát, i když konfrontace s reálným britským počasím pak může být trochu krutá.
Ubytování aneb bezpečnost nade vše
Velkou počáteční starostí erasmáků je obvykle ubytování. Sehnat jej vám na místě pomůže tzv. Student Housing Team. Díky jejich pomoci se i mně po příjezdu do Portsmouthu podařilo zařídit si ubytování na koleji.
Bateson Hall se nachází v centru města a je to jedna z nejstarších a nejlevnějších místních kolejí, která se skládá ze samostatných bytů. Každý byt má pět jednolůžkových pokojů, společnou koupelnu a kuchyni. Mezi místními studenty koluje oblíbený vtípek, že jde o přestavěné vězení. Pokoje jsou totiž podle nich malé a vybavení koleje staré. Z mého pohledu jde však o ubytování celkem luxusní. Doufám, že alespoň někteří z mých nynějších spolužáků dodrží slib a přijedou v létě na návštěvu do Prahy. Ubytování jim zařídím na Strahovských kolejích.
Co se týče kolejí, nelze opomenout kouzelné slovní spojení fire alarm. Všeobecně zde panuje obrovská obava o bezpečnost. Během prvního týdne na koleji jsme dokonce na téma bezpečnosti a slušného chování museli absolvovat povinnou přednášku. Ta se později ukázala jako opodstatněná. Mezi oblíbené kratochvíle mladých Britů totiž patří například to, že si po návratu z večírku suší promočené boty v mikrovlnce. Nejlépe tuto zábavu člověk ocení v brzkých ranních hodinách, když ho z postele vytáhne nesnesitelný zvuk fire alarmu. V takovém případě se celá kolej musí evakuovat a na venkovním shromaždišti počkat (asi půl hodiny), než ochranka zajistí bezpečnost (vytáhne boty z mikrovlnky). Za první měsíc jsme se evakuovali „jenom“ dvakrát.
Seznamování u pizzy
Pro zahraniční studenty je týden před začátkem semestru organizován tzv. Orientation Week, během kterého se coby nový erasmák seznámíte s místem svého pobytu i s novými spolužáky. Orientation Week zahrnuje různá setkání, výlety, večírky, ale především je během něj nutné podstoupit registraci na univerzitu, což je vlastně několikadenní honba za získáním studentského průkazu. Tento průkaz slouží podobně jako u nás ISIC, tzn. na vstupy do budov, tisk v knihovně, ale i na bezplatnou přepravu univerzitním autobusem, který zajišťuje spojení s kampusem na druhém konci města.
Mnohem zajímavější byl následující Induction Week, který byl již určen pro všechny studenty univerzity. Jeho cílem je pomoci novým studentům s tím, aby se ve městě zabydleli, seznámili se se školními budovami, službami apod. Jeho nejzajímavější částí byl rozhodně tzv. Freshers' Fayre, dvoudenní událost hojně navštěvována studenty všech ročníků především proto, že se tu zadarmo rozdává pizza. Za jednu návštěvu stánku s pizzou člověk získá „one slice of pizza“ zdarma. Hladový student se tedy dost nachodí, než se pořádně nají. Bylo mi to trochu hloupé, první den jsem proto šla jenom čtyřikrát, druhý den pětkrát. V kombinaci s trojnásobnou návštěvou stánku se smaženými kuřecími kousky jsem tak ušetřila minimálně za dva obědy.
Kromě stánků s jídlem a pitím se Freshers' Fayre hemží stánky téměř všech univerzitních, ale i neuniverzitních spolků, a to jak sportovních, tak výtvarných, a nechybí ani hlasitý hudební doprovod. Mými dalšími bezplatnými úlovky tak byly dvě látkové a čtyři igelitové propagační nákupní tašky, láhev na pití, sprchový gel, zubní kartáček a pasta, cestovní lžička a vidlička, vlastnoručně malovaný hrníček, tři klíčenky, tři žvýkačky, čtyři sáčky bonbonů žužu, dvě lízátka a asi sto padesát různých propagačních letáků a poukazů vesměs nulové hodnoty.
Následující týden už začala výuka podle rozvrhu, v přednáškách však šlo hlavně o to, aby se studenti seznámili se sylaby a aby vyučující studentům osvětlili, proč je třeba se tématy zabývat. Z pohledu některých vyučujících je dostatečnou motivací k návštěvě přednášek už jen fakt, že si studenti za přednášky a cvičení zaplatili (zhruba 9000 liber za rok bakalářského studia).
Na opravdovou výuku jsem si musela počkat až do dalšího týdne, o tom však snad někdy příště.
Poznámka na závěr
Jedna z věcí, která se mi na Britech líbí, je jejich tradicionalismus, kreativita a smysl pro humor. Pro ilustraci snad postačí fotografie typického umyvadla na naší fakultě…
Další díly:
Zápisky z Erasmu: University of Portsmouth II
Zápisky z Erasmu: University of Portsmouth III
Zápisky z Erasmu: University of Portsmouth IV
Zápisky z Erasmu: University of Portsmouth V