Pokračujeme v našem cyklu věnovaném významným představitelům exaktních věd. V dnešním díle se podrobněji seznámíme s životem a místem posledního odpočinku matematika a fyzika Ignáce Axamita.
Ignác Axamit (* 31. 7. 1819, Písek; † 10. 10. 1904, Praha)
Matematik, fyzik a pedagog. Vyrůstal na předměstí města Písku v rodině Tomáše Axamita, vysloužilého vojáka pocházejícího z Předslavi u Klatov, a jeho manželky Karoliny. Po absolvování místního gymnázia studoval na pražské univerzitě, kde byl 1. července 1846 jmenován doktorem filozofie. Od podzimu tohoto roku až do roku 1850 zastával místo adjunkta fyziky a matematiky na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. V roce 1849 začal působit jako učitel fyziky na akademickém gymnáziu v Praze, jmenování skutečným učitelem se dočkal až v září 1850. V letech 1871 až 1878 byl examinátorem fyziky neboli zkoušejícím komisařem při nově zřízené komisi pro českoslovanské gymnazijní kandidáty. V roce 1885 po dlouhých 39 letech pedagogické práce odešel do výslužby, ale i nadále se zajímal o vývoj vědy. Z jeho publikační činnosti jsou známy dvě odborné práce. V roce 1884 mu byl otištěn článek v Časopise pro pěstování mathematiky a fysiky s názvem Poznámka k vypočítání obsahu trojbokého hranolu šikmého a o mnoho let dříve příspěvek v němčině Über die Erregung der sogenannten Extraströme, který vyšel v Programu c. k. akadem. gymnasia v Praze v roce 1854.
Učitel mnoha generací
Na úvod je třeba zmínit, že jako jedni z mála uvádíme ověřené datum Axamitova úmrtí. Mnohé zdroje se soustřeďují pouze na rok 1904 a jako místo úmrtí chybně uvádějí Písek. Ten, kdo si 10. října roku 1904 opatřil Národní listy, četl na první stránce v rubrice Denní zprávy následující: „Dr. fil. Ignát Axamit zemřel. U vysokém věku stanuv jak se říká téměř na nejzazší mezi věku lidského, stár jsa 84 let, rozžehnal se dnes ráno o 6. hodině se světem nestor všech matematiků českých, bývalý profesor akademického gymnasia v Praze, pan dr. fil. Ignát Axamit. Smrt kmeta tohoto, který téměř již před dvaceti lety rozloučil se s úřadem učitelským, v němž průběhem takřka plných 40 let pomáhal v družině nejznamenitějších pražských pěstitelů středoškolské mládeže odchovávati generaci české intelligence jednu po druhé v řadě takřka nepřehledné, teskně dojme po českých vlastech a rozechvěje tak mnohé věrné srdce plné vzpomínek na bývalého učitele, jednoho z nejoblíbenějších a nejrázovitějších na staroslavné gymnasiální akademii pražské.“ V nekrologu se zmiňuje, s jakou úctou vzpomínají na Axamita jeho dávní studenti, kteří pomýšleli na uspořádání společného setkání a vzdání úcty stařičkému pedagogovi, a zatím jej vyprovází na cestě poslední. Redaktor připojuje životopisné údaje zesnulého, přičemž neopomene zmínit, že: „Data jeho života působí svými letopočty pro nynější svět téměř mythicky.“ Nutno přiznat, že příspěvek působí poněkud nadneseně, autor zmiňuje, že Axamit byl spolupracovníkem již dříve zmíněného Časopisu pro pěstování mathematiky a fysiky, ale jak je známo, byl mu v něm uveřejněn jen jeden jeho článek.
Velkolepý pohřeb „dědouška Axamita“
Dobový tisk pohřeb Ignáce Axamita podrobně zaznamenal, takže máme dostatek informací k rekonstrukci celé události. Poslední rozloučení se konalo 12. října 1904 v kostele sv. Vojtěcha na Praze 2. Rakev spočívala na katafalku v hlavní lodi, kolem hořely voskové svíce, prostor vyplňovalo mnoho věnců se stuhami od nejrůznějších osob a institucí. O pohřbu nechme opět hovořit redaktora Národních listů: „Byl to kondukt rázu zcela mimořádného, v Praze zřídka kdy vídaného. Neboť zřídka stane se, že k zesnulému upoutána je pozornost, vděčnost a pieta ze všech kruhů obyvatelstva tak, jak se jevila ke stařičkému profesoru Axamitovi, jejž z katedry pamatuje několik generací.“ Pohřeb vedl Axamitův žák, farář Herout, za asistence dvou kněží. Veřejnost, která přišla na poslední rozloučení a nevešla se do kostela, postávala v přilehlé Vojtěšské ulici. Pohřebního průvodu se zúčastnili zástupci institucí jak politických a samosprávních, tak i vědeckých, obchodních, průmyslových, soudcovských, advokátních a jiných. Národní listy dodávají: „Byli mezi nimi na léta bohatí pánové, jimž byl prof. Axamit instruktorem – co vzpomínek oživovalo v jejich myslích, když zřízenci pohřebního ústavu vynesli z chrámu černou kovovou rakev, v níž položena tělesná schránka dědouška Axamita!“ Průvod se od kostela ubíral Pštrossovou ulicí, následně Myslíkovou a Vodičkovou na Václavské náměstí. V čele šli žáci c. k. akademického gymnázia společně s profesory, po nich duchovní, následovalo čtyřspřeží s pohřebním vozem, za ním kráčel děkan filozofické fakulty prof. František Pastrnek následován pedelem, nejbližšími příbuznými a nekončícím zástupem smutečních hostů. U Národního muzea byly znovu vykonány pohřební obřady a rakev se zesnulým následně pohřební vůz odvezl na Olšanské hřbitovy.
Hrob Ignáce Axamita najdeme na II. olšanském hřbitově v oddělení 2 pod číslem 356. Podle záznamů Správy pražských hřbitovů byl hrob zaplacen v roce 1870 projednou a navždy. V jeho okolí zůstalo zachováno už jen několik málo pomníků, ostatní byly zlikvidovány. Na desce Axamitova hrobu čteme jména pohřbených, v prvé řadě jeho manželky Marie (narozena 29. prosince 1835, zemřela 9. dubna 1857), dále syna Ladislava, žáka IV. gymnazijní třídy (narozen 7. června 1856, zemřel 19. května 1870) a nakonec samotného Phil. Dr. Ignáce Axamita s přípisem: „Dřímej klidně ty duše šlechetná!“ Nápis nechala doplnit druhá doktorova manželka Emilie, rozená Pabstová. Pomník je třeba co nejdříve zrekonstruovat, staticky jej zajistit, aby se nezhroutil, a obnovit nápisy. Snad se najde mecenáš, díky kterému se Axamitův pomník opět zaskví ve své dávné kráse.
Zdroje:
AXAMIT, Ignác. Poznámka k vypočítání obsahu trojbokého hranolu šikmého. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky [online]. 1884, roč. 13, č. 2, s. 138-139 [cit. 2014-11-17]. Dostupné z: http://dml.cz/handle/10338.dmlcz/123166
Dr. fil. Ignát Axamit zemřel. Národní listy [online]. 10.10.1904, roč. 1904, č. 280, s. 1-2 [cit. 2014-11-17]. Dostupné z: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8996249
Pohřeb professora Hynka Axamita. Národní listy [online]. 13.10.1904, roč. 1904, č. 283, s. 2 [cit. 2014-11-17]. Dostupné z: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8996525
Pohřeb zesnulého prof. dra. Ig. Aksamita. Národní listy [online]. 11.10.1904, roč. 1904, č. 281 [cit. 2014-11-17]. Dostupné z: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8996331 Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. Díl 2. Alqueire–Ažušak. Praha: J. Otto, 1889, s. 1115.
Záznamy Správy pražských hřbitovů.
Státní oblastní archiv v Třeboni, Sbírka matrik Jihočeského kraje, Farní úřad římskokatolické církve Písek, kniha 13, strana 70. Zápis narození a křtu 31. 7. 1819 – Ignatz Franz Axamit.
Další díly putování:
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XIII: Olšanské hřbitovy
posedmé
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XII: Olšanské hřbitovy
pošesté
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XI: Olšanské hřbitovy
popáté
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů X: Olšanské hřbitovy
počtvrté
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů IX: Olšanské hřbitovy
potřetí
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů VIII: Olšanské hřbitovy
podruhé
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů VII: Olšanské
hřbitovy
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů VI: Vinohradský hřbitov
potřetí
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů V: Vinohradský hřbitov
podruhé
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů IV: Vinohradský hřbitov
poprvé
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů III
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů II
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů I