Vladislav Válek na Matfyzu vystudoval učitelství matematiky a fyziky. Ačkoli chtěl být učitelem už od dětství, vyzkoušel si i jiná povolání. Pracoval na farmě na Novém Zélandu i jako softwarový inženýr v pražské pobočce nadnárodní společnosti. Před několika lety se však k vysněné profesi vrátil. Odstěhoval se zpět na rodné Valašsko a dnes je zástupcem ředitele vsetínského gymnázia.
Co tě přivedlo ke studiu přírodních věd?
Už od páté třídy jsem věděl, že mě baví matematika, a řekl bych, že mi docela šla. Postupně se k ní přidala i fyzika, která se mi zdála velice zajímavá. Vysvětlovala, co všechno se kolem nás děje. Pak už bylo jasné, v jaké oblasti se v budoucnu budu chtít pohybovat.
Byl jsi už od začátku studia na Matfyzu rozhodnutý pro učitelskou dráhu?
Poměrně jasno jsem měl už od šesté třídy základní školy. V dospělosti jsem si vyzkoušel i jiná povolání, například programování nebo práci na farmě. Učitelství má však, samozřejmě přes různé bolístky, své kouzlo a plno výhod.
Po státnicích jsi tři roky učil na Gymnáziu Nad Kavalírkou v Praze, pak jsi však odjel na Nový Zéland. Bylo pro tebe těžké opustit obor a věnovat se najednou něčemu úplně jinému?
Byla to velká výzva. V Praze jsem měl smlouvu na dobu neurčitou, výborný kolektiv, perfektně se mi učilo a celkově bylo vše ideální. Současně jsem však věděl, že se chci ještě podívat někam mimo Českou republiku, nejlépe na delší dobu, poznat jinou kulturu a naučit se pořádně cizí jazyk. Nový Zéland byl v tomto ideální.
Původně jsem chtěl jet do Austrálie. To by však znamenalo větší finanční výdaje a také komplikovanější postup pro získání ročního víza. Nový Zéland proto vyhrál a vůbec toho nelituji. Myslím si, že to bylo nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohl udělat (vyjma svatby s mou ženou).
Po návratu z Nového Zélandu jsi učitelství na rok vyměnil za práci softwarového inženýra u nadnárodní společnosti. Proč jsi nešel rovnou učit?
Protože jsem si říkal, že je správná doba, kdy můžu riskovat. Tehdy jsem ještě neměl rodinu a chtěl si vyzkoušet práci v komerční sféře. Zajímalo mě, jestli mě bude jiné povolání bavit a zda bych se jím dokázal uživit. I když to mělo něco do sebe, k učitelství jsem se nakonec vrátil a v tuto chvíli je pro mě daleko přínosnější a zajímavější.
Na přírodovědě v Olomouci sis dodělal aprobaci pro výuku informatiky. Učíš všechny tři předměty?
To se rok od roku liší. Letos mám méně hodin, takže mi vyšla jen matematika a fyzika. Informatika je v záloze. Ale vzhledem k tomu, že ve škole částečně funguji také jako správce sítě, jsem vlastně pořád v kontaktu se všemi třemi obory.
Vrátil ses do rodného města, a dokonce jsi začal učit na gymnáziu, kde jsi sám studoval. Jaké to je, mít za kolegy své bývalé pedagogy? Jak tě přijali?
Na začátku to bylo hodně zvláštní, třeba tykat si s bývalými učiteli mi chvíli dělalo problém. Jsem tu ale naprosto spokojený. Na víceletém gymnáziu ve Vsetíně jsem prožil sedm skvělých studentských let, stále máme bezva partu absolventů z naší třídy. Škola mi dala výborný základ na VŠ, co víc si přát.
Momentálně jsi také zástupcem ředitele. Určitě ti přibyla spousta administrativy. Zbývá ti vůbec čas na to, co tě baví nejvíce, tedy na výuku?
Jak jsem již zmiňoval, učím méně. Je to asi polovina běžného počtu hodin. Na hodiny se strašně těším. Povinnosti spojené s mojí pozicí – administrativa a organizování, řešení komplikací a nenadálých situací – jsou hodně stresující a únavné, zatímco učení je krásný odpočinek. Takže stíhám učit, ale mám pocit, že je toho málo. Chtěl bych daleko více a klidně ubrat v „zástupcování“. Na druhou stranu mě hřeje pocit, že mám šanci něco měnit, někam školu posouvat, a že za mnou jsou vidět změny i v této organizační oblasti.
Co tě na učitelství baví nejvíce?
Intenzivní interakce s žáky a z ní vyplývající přísun inspirace i legrace. Já se v podstatě bavím, když učím. Matematika a fyzika sice nezní jako velká legrace, ale všechno jde, když člověk hledá a zkouší. A informatika? Tam je to ještě jednodušší, žáci jsou dnes poměrně zběhlí, nové dovednosti jim snáz zapadají do sebe, protože počítače, smartphony či tablety mají doma odmala. Navíc se mi líbí jejich kreativita.
Vidíš v učitelství i nějaká negativa?
Věčně se diskutuje o platech učitelů. Tady na Valašsku není obecně plat učitele špatný, pokud člověk nemá hypotéku, dluhy a není nijak finančně zatížen. Jako vysokoškolsky vzdělaný člověk však učitel rozhodně podhodnocen je, ale o tom se obecně ví. A pokud jde o jiná negativa, člověk si nosí práci domů a opravuje po večerech písemky. Trpí tím rodina. A pravděpodobně časem degeneruje po učitelském způsobu. Případně hrozí vyhoření, ale to asi v každé práci.
Jak vnímá tvé povolání blízké okolí?
Většinou jedním slovem: PRÁZDNINY. To je, myslím, nejvýstižnější.
Co by se podle tebe dalo udělat pro to, aby se povolání učitele zatraktivnilo?
Měly by se rozumně volit výběrové školy. Pro učitele by byla prestiž na nich vyučovat, studenti by si takových škol více vážili. Neměla by to být otázka financí, ale vědomostí, dovedností a znalostí. Minimálně části pedagogů by se tím pomohlo. A globálně? Pokud by se zvedly platy učitelů na 60 tisíc, tak by povolání najednou začalo mít nějakou prestiž, byl by o něj větší zájem a současně by došlo k eliminaci nekvalitních pedagogů, kteří se za současné situace, bohužel, objevují. V dnešní době je strašně těžké, dokonce skoro nemožné se nekvalitního pedagoga „zbavit“. Systém v sobě drží i ty, kteří by v něm už dávno být neměli.
Ale stejně je to krásné povolání.