Cyklus o hrobech významných vědců exaktních věd pokračuje již pošesté Olšanskými hřbitovy. Tentokrát se podrobněji seznámíme s životem a místem posledního odpočinku matematika Karla Rychlíka.

Profesor Karel Rychlík (1926). Převzato z: HYKŠOVÁ, Magdalena. Karel Rychlík (1885-1968). 1. vyd. Praha: Prometheus, 2003.

Manželé Rychlíkovi na výletě. Převzato z: HYKŠOVÁ, Magdalena. Karel Rychlík (1885-1968). 1. vyd. Praha: Prometheus, 2003.

Pomník s údaji o pohřbených (červen 2014, foto: V. Kemenny)

Hrob rodiny Rychlíkových a Benešů (červen 2014, foto: V. Kemenny)

Karel Rychlík (* 16. 8. 1885, Benešov; † 28. 5. 1968, Praha)

Matematik a pedagog. Narodil se jako syn protokolisty u c. k. okresního hejtmanství v Benešově. Rodina se několikrát stěhovala, a proto Karel začal s gymnazijním studiem nejprve v Chrudimi, pokračoval v Benešově a nakonec dokončil středoškolské vzdělání na Akademickém gymnáziu v Praze. Od roku 1904 studoval na pražské univerzitě matematiku a fyziku pro učitelství na středních školách. Mezi jeho profesory patřili na začátku studia matematici F. J. Studnička (1836-1903) a Eduard Weyr (1852-1903). Podstatnější vliv na něj však měl matematik Karel Petr (1868-1950), o jehož přednáškách později Rychlík napsal: „(...) chodil jsem na ně přímo s nadšením. Prof. Petr nebyl krasořečník, řeč jeho byla někdy dosti kostrbatá. Co však se nedostávalo na formě, bylo bohatě vynahrazeno obsahem (...) Přiznávám se, že nám, mně a kolegovi Čuprovi, nebylo právě snadné přednáškám prof. Petra porozumět. Abychom tuto obtíž zvládli, šli jsme hned za čerstvé paměti v „okénku“ do hospody U Modré štiky v Karlově ulici proti Klementinu a tam jsme prohlédli, co prof. Petr přednesl. Na vysoké škole nebylo místa, kam bychom se byli mohli se svou prací uchýlit.“ Mezi jeho další profesory patřili například matematici Jan Sobotka (1862-1931) a František Koláček (1851-1913), fyzik Vincenc Strouhal (1850-1922), ale i T. G. Masaryk (1850-1937), který přednášel dějiny filozofie.

Studium ve Francii a působení na ČVUT

V akademickém roce 1907/08 obdržel stipendium pro zahraniční pobyt a začal se vzdělávat na Faculté des Sciences v Paříži. Navštěvoval přednášky matematiků Jacquesa Hadamarda (1865-1963), Charlese Emila Picarda (1856-1941) a mezi dalšími také fyzičky a objevitelky radioaktivity Marie Curie-Sklodowské (1867-1934). Na Collége de France ho zaujaly přednášky matematika Georgese Humberta (1859-1921). V prosince 1908 úspěšně složil zkoušku a stal se způsobilým pro vyučování na gymnáziích a reálkách. V březnu 1909 obhájil doktorandskou práci a od téhož roku zastával na pařížské univerzitě místo asistenta. V roce 1912 obhájil docenturu. V následujícím roce přešel na c. k. českou vysokou školu technickou (od 1920 České vysoké učení technické). V roce 1920 byl jmenován mimořádným profesorem a konečně o tři roky později řádným profesorem. V akademickém roce 1934/35 zastával post děkana Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství. V roce 1940 byl z důvodu uzavření vysokých škol dán na dovolenou a k působení na vysoké škole se už nevrátil. V roce 1946 byl poslán do výslužby.

První český matematik moderní algebry

Matematice se věnoval vždy velmi intenzivně, pilně studoval nové odborné publikace. Méně již sám publikoval, zmínit však můžeme např. jeho učebnice Úvod do elementární teorie číselné a Úvod do počtu pravděpodobnosti, překlady publikací ruských autorů, příspěvky k historii matematiky a recenze. Pilně se však věnoval zpracování rukopisné pozůstalosti Bernarda Bolzana. Karel Rychlík patří mezi průkopníky moderní abstraktní algebry u nás. Základem k tomu se mu staly přednášky zmíněného profesora Karla Petra, který se ovšem algebře věnoval jen okrajově. Po jmenování profesorem musel Rychlík změnit své odborné zaměření, algebra ustoupila do pozadí, bylo třeba přednášet diferenciální a integrální počty a další matematické záležitosti využitelné v technice. Matematik Vladimír Kořínek (1899-1981) k Rychlíkově pedagogické činnosti poznamenal: „Jako student poslouchal jsem na příklad jeho přednášku o rozdělení prvočísel a o teorii funkcí. Účinek, který tyto přednášky měly na mladé posluchače matematiky, byl žel zmenšován tím, že Rychlík nebyl skvělý řečník a přednašeč.“ I přes tento nedostatek, patřily jeho přednášky na ČVUT po odborné stránce prý k těm lepším.

Švagrem kubistického umělce

Rychlíkova matka provozovalo tzv. akademickou jídelnu, tedy pohostinství, kde se scházela zajímavá společnost – spisovatelé, herci a lidé z dalších uměleckých oborů. Chodíval sem i Rychlíkův budoucí švagr, jeden z našich nejznámějších kubistických umělců, akademický malíř Václav Špála (1885-1946). Ten šel také 22. října 1918 Karlu Rychlíkovi na svatbě za svědka. Obřad se konal v Praze na Královských Vinohradech v kostele u sv. Aloise. Nevěsta Marie Benešová, rodačka z Benešova, byla dcerou residenta c. k. státních drah. V roce 1923 se manželům Rychlíkovým narodila dcera Marie, která se později prosadila ve výtvarném umění jako keramička.

Rodinná idyla

Manželé Rychlíkovi si v roce 1930 zakoupili domek ve Vysoké Lhotě u Čerčan, kam jezdili především na letní byt. Jindy letní dny trávili v zahraničí, mezi jejich nejoblíbenější destinace patřilo Španělsko a Francie. Jednalo se o očividně šťastné manželství, profesor trávil s manželkou většinu svého volného času. Jejich dcera po letech hodnotila vztah rodičů jako jakousi vzájemnou protiváhu povah. Matka byla společenská, s každým se dokázala domluvit, zatímco otec byl přímočarý a někdy plně nedomyslel dopad svých slov.

Těžká poválečná léta

Krátce po skončení války v roce 1945 začal s profesorem, stejně jako s jinými, proces. Ustanoveny byly tzv. očistné komise, které zkoumaly chování jednotlivých osob v době okupace. Podkladem pro rozsudek se stalo několik zpráv od osob, s nimiž byl Rychlík v kontaktu, mezi nimi také od zmíněného matematika V. Kořínka. Ten uvedl, že Rychlík sympatizoval s fašismem ještě před 2. světovou válkou, a proto s ním později raději omezil kontakt jen na nevyhnutelné záležitosti. V nálezu očistné komise z roku 1946 se píše: „Obviněný popřel, že by někdy propagoval nebo vychvaloval fašismus, připustil však, že snad prohlašoval za správná některá německá zařízení, jako na př. jízdu vpravo, a pokud o německých zařízeních mluvil, mluvil současně i o podobných zařízeních v jiných zemích, které také chválil. Připustil možnost vítězství Německa, kdyby do války nevstoupilo Rusko a Amerika.“ Závěr zněl pro Rychlíka jasně: poslání do trvalé výslužby a snížení platu o 30 %. Následovalo odvolání, v Nálezu vrchní očistné komise z roku 1947 se uvádí, že na základě výpovědí svědků Dr. Heinricha, Dr. Valoucha, Dr. Ernesta a Rychlíkovy manželky Marie nebylo zjištěno nic podstatného, co by vedlo k jeho kladnému vyřízení. Původní rozsudek se tak potvrdil.

Profesor Rychlík na pokraji bídy

Rok 1953 byl pro rodinu prof. Rychlíka kritický, na základě vládního nařízení č. 22 z téhož roku o úpravě důchodů z důchodového zabezpečení a zaopatření osob nepřátelských lidově demokratickému zřízení, mu byla rapidně snížena penze, a to na 500 korun. Podané odvolání proti tomuto kroku nebylo vyslyšeno. O navrácení plného důchodu profesoru Rychlíkovi žádal ministra školství také jeden z našich největších matematických velikánů 20. století profesor Vojtěch Jarník (1897-1970). Jarníkově žádosti nebylo vyhověno. Rychlíkovi se museli značně uskromnit. Jistě jim nepřidalo ani to, že do jejich domku ve Vysoké Lhotě byli v 50. letech přiděleni nájemníci, nakonec v roce 1962 nemovitost raději prodali. Z peněz zakoupili montovanou chatu v Živohošti na Slapech, která skýtala více klidu.

Ledy povolily

Od roku 1955 se Rychlíkovým začalo dařit lépe. Profesor byl pověřen zpracováním dalších Bolzanových spisů, dcera Marie začala pracovat na větších uměleckých zakázkách, a tím pádem mohla rodičům finančně přispět. Od roku 1958 dostával prof. Rychlík od Českého literárního fondu pravidelnou měsíční podporu ve výši 500 korun, což výrazně vylepšilo jeho rodinný rozpočet, pokud uvážíme, že jeho penze v té době činila 550 korun měsíčně.

Závěr života

Život Karla Rychlíka se uzavřel 28. května 1968 v 83 letech, podlehl rakovině močového měchýře. Nutno podotknout, že až do vysokého věku byl velmi aktivní. Pohřeb se konal 3. června ve strašnickém krematoriu. V projevu V. Kořínka, který promluvil jménem Jednoty československých matematiků a fyziků, zaznělo: „Na první dojem dělal prof. Rychlík dojem člověka flegmatického, kterého věci kolem něho jen málo vzrušovaly. To však byl jen první a povrchní dojem. Ve skutečnosti byl proniknut hlubokým a možno říci i živelným zájmem o matematiku a tato jeho vlastnost budila v nás mladých adeptech matematiky, kteří jsme rovněž měli matematiku rádi, velkou úctu.“

Hrob profesora Karla Rychlíka bychom našli na IX. Olšanském hřbitově, v 9. oddělení pod číslem 64. Společně s jeho urnou je zde uložen i popel manželky Marie, která zemřela v roce 1991 ve věku 93 let, dále ostatky Mariiných rodičů Josefa a Marie Benešových a dalších dvou osob. Po dlouhé době jsme v našem putování narazili na jeden z mála nezanedbaných hrobů.

Zdroje:

HYKŠOVÁ, Magdalena. Karel Rychlík (1885-1968). 1. vyd. Praha: Prometheus, 2003, 286 s., [30] l. obr. příl. Dějiny matematiky (Prometheus), sv. 22. ISBN 80-719-6259-7.

KOŘÍNEK, Vladimír. K pětasedmdesátinám prof. Dr. Karla Rychlíka. Časopis pro pěstování matematiky [online]. 1960, roč. 85, č. 4, s. 492-498 [cit. 2014-09-14]. Dostupné z: http://dml.cz/handle/10338.dmlcz/117342

Další díly putování:

Autor: Vojtěch Kemenny s přispěním Martina Vlacha a Ilony Šimánkové
Úvodní foto: Profesor Karel Rychlík (1926)

Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XII: Olšanské hřbitovy pošesté