V dalším zastavení v rámci našeho cyklu o hrobech významných vědců exaktních věd se vrátíme na Olšany. V článku se podrobněji seznámíme s životem a místem posledního odpočinku matematika Bohumila Bydžovského.
Bohumil Bydžovský (* 14. 3. 1880, Duchcov; † 6. 5. 1969, Jindřichův Hradec)
Matematik a pedagog. Narodil se do rodiny inženýra výstavby dolů a drah. V roce 1898 složil maturitu na pražském akademickém gymnáziu a jeho další studium pokračovalo na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde si vybral obory matematika a fyzika. Zásadně jej ovlivnil profesor Eduard Weyr, který v něm rozvinul zájem o geometrii a algebru.
V roce 1903 se stal doktorem filozofie a začal působit jako středoškolský učitel. V roce 1909 se habilitoval na univerzitě, v roce 1911 získal docenturu také na pražské technice. V roce 1917 byl jmenován titulárním mimořádným profesorem matematiky pražské univerzity a o čtyři roky později již řádným profesorem. Působil zde až do roku 1939, kdy byly vysoké školy uzavřeny. Po válce se vrátil k přednáškové činnosti, v letech 1946-1947 byl rektorem Karlovy univerzity, v následujícím roce potom prorektorem. Na základě únorových událostí roku 1948 odstoupil z funkce rektora prof. Engliš, blížila se oslava 600 let od založení univerzity a bylo žádoucí, aby bylo místo znovu obsazeno. Volba padla jednoznačně na prof. Bydžovského. Ve studijních letech 1948/49 a 1949/50 zastával opět funkci prorektora, ale záhy se na akademické půdě i on dočkal určitých ústrků. Na univerzitě přednášel až do roku 1957.
Členství v několika institucích
Od roku 1924 působil v České akademii věd a umění a od konce 20. let byl členem Královské české společnosti nauk, kde v letech 1945-1952 zastával funkci předsedy. Po dvě období působil také jako předseda Jednoty československých matematiků a fyziků (v letech 1931-1932 a 1945-1956).
Publikační činnost
Po dobu 13 let od roku 1921 zastával místo šéfredaktora Časopisu pro pěstování matematiky a fyziky. Svůj odborný rozhled a pedagogické působení zúročil při psaní matematických učebnic, které vyšly v mnoha vydáních. U středoškolské matematiky upřednostňoval psychologickou stránku oboru před zbytečnou „vědeckostí“. Kladl důraz na výchovný obsah předmětu. Dlouhodobě se věnoval otázce školské reformy. Zajímala ho i historie matematiky a filozofie.
Nelehký život za 2. světové války
V roce 1940 byl dán do výslužby a přestěhoval se do Veselí nad Lužnicí, do rodiště své manželky. Od září 1942 byli oba vězněni v internačním táboře ve Svatobořicích u Kyjova. Příčinu k tomu zavdala skutečnost, že jejich syn Jan pobýval v cizině a německými úřady byl považován za emigranta (ve skutečnosti jím opravdu byl, od roku 1941 působil ve službách zahraniční vlády v Londýně). Manželé Bydžovští toto tvrzení popírali a zahraniční působení vysvětlovali synovými pracovními povinnostmi u Mezinárodního úřadu práce, podezření bylo částečně rozptýleno. V lednu 1943 došlo k jejich propuštění. Během války profesor organizoval různé protiněmecké sabotáže a na jejím konci se stal členem Národního výboru ve Veselí. 5. května byl jedním z těch, kteří vyjednávali s německou posádkou.
Místo psaní pamětí sportoval
Bydžovský byl vynikajícím pedagogem, jeho přednášky a semináře patřily u studentů k oblíbeným. V rozhovoru z roku 1968 vyslovil prof. Bydžovský myšlenku, která je nanejvýš aktuální: „Škoda, že jsem nenapsal paměti. Byl jsem hrozně zaměstnaný. Psal jsem učebnice. Psát, co se stalo, na to jsem byl líný. Teď toho lituji. Dneska nemá život lidský žádnou cenu – lidi si zvykli na ukrutnosti... Lidi místo toho, aby se vyvíjeli k lepšímu, tak si to stupňujou technikou. Ale mravně se nezlepšujou. Mravní stránka je ta, co dělá člověka člověkem, a když se to nevyvíjí, dokonce, když to zřejmě upadá, tak možná už to je nějaký úpadek.“ Po celý svůj život se zajímal o různé sporty a turistiku. V článku uveřejněném k jeho sedmdesátinám se píše, že se stále věnuje plavání a jízdě na kole. Další jeho zálibou bylo zahrádkaření.
Urna s popelem prof. Bydžovského byla v roce 1969 uložena do rodinné hrobky, přiléhající ke zdi sousedící s ulicí Jana Želivského, na I. obecním hřbitově na Olšanech v oddělení 8 do hrobu číslo 19/20. Hrob sloužil primárně pro uložení ostatků rodiny jeho švagra Moučky a jeho předků. V roce 1923 sem byly přeneseny ostatky Moučkových z jiného olšanského hrobu. V roce 1956 došlo k uložení dalších čtyř osob, mimo jiné také sestry prof. Bydžovského, Anastazie Moučkové, roz. Bydžovské (20. 9. 1878 - 21. 5. 1956). V roce 1958 byli do hrobky uloženi (původně pohřbení na Olšanských hřbitovech, III. hřbitov, oddělení 5, hrob 68) profesorovi rodiče, Ing. Jan Bydžovský (16. I. 1835 - 5. I. 1921) a Anastazie Bydžovská (14. VII. 1859 - 2. XII. 1883). Také zde odpočívá Bydžovského manželka, která zemřela jen tři týdny po svém muži. Na náhrobku čteme: Dr. Marie Bydžovská, roz. Komínková (20. 3. 1876 - 27. 5. 1969). Bylo jí 93 let.
Další díly putování
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů VI: Vinohradský hřbitov
potřetí
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů V: Vinohradský hřbitov
podruhé
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů IV: Vinohradský hřbitov
poprvé
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů III
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů II
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů I
Zdroje
FOLTA, Jaroslav. Poslední rozhovor s profesorem Bohumilem Bydžovským. In: NETUKA, I. a M. STIBOROVÁ. Univerzita Karlova v Praze Matematicko fyzikální fakulta: Jubilejní almanach. 1,. Praha: MatfyzPress, 2002, s. 41. ISBN 80-85_863-77-4.
CHURAŇ, Milan, a kol. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. 2. vyd. Praha: Libri, 1998, s. 76-77. ISBN 80-859-8344-3.
KOUTSKÝ, Karel. Sedmdesátiny prof. dr Bohumila Bydžovského. [online] Časopis pro pěstování matematiky a fysiky, roč. 1950, č. 4, D349-D357 [cit. 16. 8. 2014]. Dostupné z: http://dml.cz/handle/10338.dmlcz/122657.
NÁDENÍK, Zbyněk. Vzpomínky na mé učitele. In: NETUKA, I. a M. STIBOROVÁ. Univerzita Karlova v Praze Matematicko fyzikální fakulta: Jubilejní almanach. 1,. Praha: MatfyzPress, 2002, s. 106. ISBN 80-85_863-77-4.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí. 1.vyd. Praha: Libri, 2004-, sv. VIII., s. 364. ISBN 80-727-7214-7.
Údaje poskytnuté z evidence Správy pražských hřbitovů.