Třinácté zahraniční zastavení v našem cyklu o hrobech významných matematiků, fyziků a astronomů učiníme po čtvrté opět v Itálii.
V minulých článcích jsme se zastavili ve Florencii, Pise, městečku Vinci a matce univerzit Boloně. Nyní se ale vydáme jinam. Za necelé dvě hodiny jízdy autem nebo vlakem se přesuneme z Boloně do proslavených Benátek. Podobně jako v předchozích článcích bychom se mohli dlouze zabývat všemi slavnými osobnostmi a historií města; zmíníme ale pouze 2 postavy, které mají vztah k našemu putování.
První osobou je pokladník Benátské republiky, renesanční matematik a vynálezce Niccolò Fontana, řečený Tartaglia (* okolo 1499, Brescia, Itálie; † 13. 12. 1557, Benátky, Itálie), který se postaral o překlad děl Archiméda a Eukleida do italštiny. Jednalo se o první překlad přímo z latiny do „moderního“ jazyka. Přízvisko získal pravděpodobně od slova „koktavý“ kvůli nešťastné příhodě, která se mu stala v dětství. Tartaglia proslavilo řešení rovnic třetího stupně, dnes označovaných jako tzv. Tartagliova formule, pro výpočet objemu čtyřstěnu pomocí vzdáleností mezi všemi dvojicemi vrcholů. I když zemřel v zapomnění a chudobě, můžete jeho bustu též spatřit v parku známého paláce „Vila Borghese“ v Římě. Tento velkolepý park přístupný veřejnosti se stal se jedním z nejcharakterističtějších prostředí římského života.
Smrt v Benátkách
Zapůjčením názvu novely německého spisovatele a nositele Nobelovy ceny za literaturu Thomase Manna se dostáváme k druhé významné osobě, která v Benátkách našla smrt. Je to muž s velkou vazbou na Prahu – Christian Andreas Doppler (* 29. 11. 1803, Salzburg, Rakousko; † 17. 3. 1853, Benátky, Itálie). Doppler po studiích na polytechnice v Linzi nastoupil do zaměstnání ve své alma mater, po ukončení smlouvy na dobu určitou ovšem čelil existenčním problémům a uvažoval o emigraci do Ameriky. Tíživou situaci vyřešila nabídka nově zřízené pražské reálky na místo učitele matematiky. Špatná úroveň studentů ale Doppleta evidentně dusila a snažil se o výuku spíše vysokoškolské matematiky. Po restrukturalizaci školy dokonce vyučoval kurz, který navštěvovalo 500 studentů. Český sněm mu sice v roce 1844 věnoval uznání, ale záhy přišlo udání, že Doppler řádně ústně nezkouší, že zkoušky nahrazuje písemnou zkouškou, kterou opravuje tvrdě, a že nutí studenty, aby se učili z jeho učebnice… Do této situace se vehementněji ozvala počínající tuberkulóza, Doppler na čas ztratil hlas a byl nucen přednášení na nějakou dobu přerušit.
O objevu, který byl později nazván Dopplerovým jménem, se jako první oficiálně dozvěděli členové přírodovědecké sekce Královské české společnosti nauk, a to 25. května 1842 ve Vlasteneckém sále Karolina. Přednáška v němčině s přeloženým názvem O barevném světle dvojhvězd vyvolala dle dostupné literatury spíše rozpaky než nadšení, a to zejména z důvodů, že úvahy stály na experimentálně potvrzeném předpokladu, který sice pravděpodobně podpořil myšlenkovým příkladem plutí lodi ve vlnách, ale skepse u tehdejších pouhých pěti posluchačů převládla. I když byl v akustice jev potvrzen ještě za Dopplerova života, kdy holandský meteorolog a Dopplerův kritik Christopher Heinrich Dietrich Buys-Ballot využil skupinu trubačů stojících na otevřeném železničním voze, který uháněl holandskou krajinou poblíž Utrechtu, v optice, elektromagnetismu a astronomii se setkával spíše s odporem. Světelná varianta Dopplerova jevu byla potvrzena až za několik desítek let po jeho smrti po rozmachu spektroskopie. Musíme však dodat, že Dopplerův princip de facto znovuobjevil o šest let později známý astronom Hippolyte Fizeau (* 23. 9. 1819, Paříž, Francie; † 18. 9. 1896, Benátky, Venteuil, Francie) a správně vyložil změnu frekvence vlnění pozorovanou při vzájemném pohybu zdroje a pozorovatele. K pochopení principu přispěl významně i jiný významný fyzik a rektor Karlovy univerzity Ernst Mach (* 18. 2. 1838, Chrlice, Česká republika; † 19. 2. 1916, Vaterstetten, Německo).
Dopplerův jev sice neplatí u dvojhvězd, jak si jeho objevitel myslel, ale i tak se Doppler může zařadit k těm největším vědcům, které lidstvo zná. Vždyť jím objevený jev dnes slouží například k určení rychlosti pohybu raket a vesmírných objektů, leteckým navigátorům k určení rychlosti pohybu letadel, astronomům k určení rychlosti pohybu galaxií a zjištění stáří vesmíru, dopravní policii k pokutování pomocí radaru a lékařům při ultrazvukovém zkoumání srdce, určování rychlosti průtoku krve v cévách nebo při indikaci trombózy.
V Dopplerově době se jev uplatnil pouze v akustice. Ve 20. století ale stál za revolucí nejen v astrofyzice a filozofii, ale přinesl s sebou i vývoj sonarů, radarů, stíhacích letounů, navigačních systémů GPS a Galileo, vysvětlil řadu věcí v jaderné fyzice a objasnil třeba i echolokaci netopýrů a delfínů.
Doppler v Praze sice možná neuspěl jako pedagog, rozhodně ale uspěl jako vědec. Během pobytu zde publikoval 35 vědeckých prací. Velmi vysokou odbornou úroveň měly i jeho učebnice, které de facto položily základ české fyzikální terminologie. Stěžejní Dopplerova pražská přednáška potom bohužel vyšla v roce 1842 v Pojednáních královské české společnosti nauk, což byl všeobecný, z dnešního pohledu spíše regionální časopis. To byl důvod, proč se o jevu vědecká obec v podstatě nedozvěděla. Zajímavostí je, že si Dopplerova pojednání vysoce cenil jeden z pěti návštěvníků jeho přednášky, a to Bernard Bolzano, kterého citoval zakladatel české univerzitní fyziky prof. Čeněk Strouhal v roce 1903 ve svých zápiscích: „Čtenář a zejména astronom nalézá tu na dvou arších více látky k přemýšlení a k pozorováním, jež by mohl konati, než v mnohých objemných knihách.“ Ostatně ve Strouhalově Akustice (foto č. 1) můžeme nalézt podrobně popsané zvukové pokusy a záznamy o tom, jaká byla situace trubačů na vlaku a pozorovatelů na stanici a naopak, kdy hukot lokomotivy tón přehlušoval, takže ho bylo slyšet jen do vzdálenosti asi 50 m, a vlastní pozorování tak trvalo jen 4 sekundy.
Christian Andrea Doppler s rodinou opustil Prahu na konci roku 1847, kdy byl jmenován profesorem matematiky a mechaniky na Báňské a lesní akademii v Banské Štiavnici. Toto období je velmi málo zdokumentováno. Situaci nevylepšuje zmatek v encyklopediích, ve kterých je často zcela mylně uvedeno, že Doppler v roce 1847 působil v německém Chemnitzu. Tehdejší Banská Štiavnica se totiž nazývala Schemnitz. Jedno písmenko tak dokázalo způsobit tolik omylů.
Jeho tamní pobyt záhy skončil v revolučním roce 1848. Na lepší časy se ale začalo blýskat o necelé dva roky později. Vrchol kariéry přišel, když císař František Josef I. podepsal 17. ledna 1850 dekret o založení Fyzikálního ústavu na Císařské univerzitě ve Vídni a jmenoval Dopplera nejen profesorem experimentální fyziky, ale i jeho prvním ředitelem. Stál tak u zrodu ústavu, jehož věhlas později dosáhl mezinárodního měřítka a kde působila řada budoucích nositelů Nobelových cen.
Výsluní si ale dlouho neužil, v roce 1852 musel rezignovat kvůli zdraví a v listopadu odjel na zotavení do Benátek. A odsud se již nevrátil. Jak uvádí prof. Alec Eden k výročí 150 let Dopplerova úmrtí: „Doppler zemřel okolo páté hodiny ranní 17. března 1853 bezbolestně v náručí své věrné ženy, která ponechala svých pět dětí (ve věku osmi až patnácti let) ve Vídni, aby mohla strávit se svým manželem jeho poslední dny. Zemřel v místnosti s vyhlídkou na Campiello del Piovan, kde se denně procházeli kněží ze sousedního kostela San Giovanni in Bragora.“
Christian Andreas Doppler zemřel v domě na jedné z nejvytíženějších ulic v Benátkách, na Riva degli Schiavoni (foto č. 2), a byl následně pohřben na nedalekém hřbitovním ostrově San Michele, který slouží Benátčanům jako místo posledního odpočinku již více než 200 let. Na hřbitov se dá dostat pouze lodní dopravou – Vaporettem – č. 4.1 a 4.2. Stejnou cestu pohřební lodí cestují i pozůstatky mrtvých, což není v Benátkách nic překvapivého.
San Michele je ze všech stran obehnán cihlovým zdivem s výklenky a portály z bílého kamene (foto č. 3). Pokud hledáte útěk z přeplněných Benátek, navštivte kromě slepých uliček i tento unikátní ostrov, kam většina turistů nezavítá. Je zde nejen asi nejstarší renesanční stavba v Benátkách, ale skončila tu životní pouť také věhlasného ruského hudebního skladatele Igora Stravinského. Jméno Christiana Dopplera na hřbitovní tabulce výjimečných osobností nenajdete, možná se jedná o „tradici“. Sice mu benátští fyzici později postavili pomník, ten ale upadl na několik desítek let v zapomnění. Dne 6. března 1988 ho znovuobjevil rakouský fyzik zabývající se historií, dr. Peter Maria Schuster. Hrob Christiana Dopplera (foto č. 4) se nachází kousek od hlavního vstupu do hřbitova, v altánku po levé straně, v původní klášterní rajské zahradě (foto č. 5). U kanceláře hřbitova si můžete vzít mapičku, kde je hrob vyznačen.
Malou zajímavostí je jedna z několika pražských Dopplerových pamětních desek. Jedná se o desku na Karlově náměstí 20 (foto č. 6 a 7). Byla odhalena u slavnostní příležitosti 50. výročí jeho smrti. Na desce je uvedeno jméno „Kristian“, které není sice špatně, ale tento přepis nebylo a není zvykem používat. Dále je zde uvedeno, že „na tomto místě, žil a bádal před uveřejněním svého světoznámého principu (1842), …“. Doppler ale na Karlově náměstí bydlel pouze do roku 1840, potom se přestěhoval do Dlouhé (Dlouhá třída). Od roku 1843 bydlel v ulici U Obecního dvora 799 (foto č. 8 a 9). Zásadní nesrovnalostí je, že na pamětní desce na Karlově náměstí je uveden rok úmrtí 1854, Doppler však zemřel o rok dříve.
O Dopplerovi byla sepsána řada velmi zajímavých článků. Pokud Vás podrobněji zajímá jeho život a souvislosti v něm, doporučujeme si přečíst knihu doc. Ivana Štolly s názvem Christian Doppler, práci někdejšího prezidenta Nadace Christiana Dopplera (Salcburg), neurologa prof. Aleca Edena, či články ke 150. výročí Dopplerova úmrtí v časopise Pokroky matematiky, fyziky a astronomie z roku 1993.
Další díly putování
Zahraniční
putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XII: Francie,
Robertson, Arago a Peltier
Zahraniční
putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XI:
Pařížský hřbitov Père Lachaise
Zahraniční putování po hrobech
slavných matematiků, fyziků, astronomů X: Francie, Paříž
Zahraniční
putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů IX: Francie,
Paříž
Zahraniční
putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů VIII: Německo,
Magdeburg
Zahraniční putování po hrobech
slavných matematiků, fyziků, astronomů VII: Anglie, Manchester
Zahraniční putování po hrobech
slavných matematiků, fyziků, astronomů VI: Itálie, Vinci a Bologna
Zahraniční
putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů V: Itálie,
Pisa
Zahraniční
putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů IV: Itálie,
Florencie
Zahraniční
putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů III:
Pařížský hřbitov Père-Lachaise
Zahraniční
putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů II:
Pařížský hřbitov Montparnasse
Zahraniční
putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů I: Pařížský
hřbitov Montmartre
Zdroje
Find a grave. [online] Find a grave, Inc., 2014 [cit. 16. 8. 2014]. Dostupné z: http://www.findagrave.com/.
LAUE von, Max. Dějiny fyziky. Orbis. Praha, 1963.
Knerger.de. [online] Klaus Nerger, 2014 [cit. 16. 8. 2014]. Dostupné z: http://www.knerger.de.
O’CONNOR, J. J., ROBERTSON, E. F. The MacTutor History of Mathematics archive. [online] School of Mathematics and Statistics, University of St Andrews Scotland, 2014 [cit. 13. 8. 2014]. Dostupné z: http://www-history.mcs.st-andrews.ac.uk.
SCHUSTER, P. M. Peter Maria Schuster. [online] Peter Maria Schuster, 2003 [cit. 16. 8. 2014]. Dostupné z: http://www.petermschuster.at/.
BON, Enzo. Comune di Venezia. [online] Comune di Venezia, 2014 [cit. 16. 8. 2014]. Dostupné z: http://www.comune.venezia.it/.
HIEBL, Ewald, MUSSO, Maruzio (Eds.). Christian Doppler. Life and Work. Principle and Applications. Libiny Edition, STARNA, Austria, 2007.
ŠTOLL, Ivan. Christian Doppler. Prometheus, Praha, 2004.
EDEN, Alec. The Search for Christian Doppler. Springer-Verlag. Viena, 1992.
ŠOLC, Martin. Cesta Dopplerova principu zpět do astrofyziky. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, Vol. 38, No. 6. 1993. [online]. Release Date: August , 1993 [cit. 16. 8. 2014]. Dostupné z: http://dml.cz/dmlcz/137553.
EDEN, Alec. Po stopách Christiana Dopplera. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, Vol. 38, No. 4. 1993. [online]. Release Date: December, 1993 [cit. 16. 8. 2014]. Dostupné z: http://dml.cz/dmlcz/138768.